Tak dalece, jak je to jen možné, by naše ústavy měly být zřízeny jinde než ve městech. Musíme pro tyto ústavy mít pracovníky. Pokud jsou však umístěny ve městech, znamená to, že rodiny našich pracovníků se musí usadit blízko nich. Boží vůlí však není, aby se tito lidé usadili ve městech, ve kterých je nepřetržitý ruch a zmatek. Děti Božího lidu by toho měly být ušetřeny; neboť celý organizmus je spěchem, ruchem a hlukem demoralizován a oslaben. Bůh si od svého lidu přeje, aby se přestěhoval na venkov, kde se může usadit a pěstovat vlastní ovoce a zeleninu, a kde jejich děti mohou být v přírodě přivedeny do přímého kontaktu s dílem Božím. Odveďte své rodiny z měst - to je mé poselství.

O této pravdě se musí mluvit, ať už lidé poslechnou či nikoliv. Města jsou naplněna pokušením. Měli bychom plánovat svou práci tak, abychom do nejvyšší možné míry ochránili naše mladé před touto nákazou.

Města mají být opracována zvenčí. Posel Boží praví: „Města nemají být varována? Ano, mají; ale ne Božím lidem bydlícím v nich, nýbrž navštěvujícím je a varujícím před tím, co přichází na svět." - Lt 182, 1902