Večer po tom, co se mi dostalo tak velikého požehnání, navštívila jsem adventní shromáždění. Když přišla chvíle, v níž následovníci Kristovi vydávali svědectví, nemohla jsem mlčet, povstala jsem a vypravovala svou zkušenost. Nenapadla mě však jediná myšlenka o tom, co bych měla říct, ale prostá zvěst o lásce Ježíšově plynula z mých rtů s dokonalou volností a mé srdce bylo tak šťastné, že je osvobozeno od otroctví temného pochybování, že jsem zcela pustila ze zřetele lidi, kteří mě obklopovali a zdálo se mi, že jsem sama s Bohem. Nedělalo mi žádný problém vyjádřit svůj pokoj a štěstí, jen slzy vděčnosti poněkud můj hlas tlumily.

Bratr Stockman byl přítomen. Nedávno mě viděl ve velkých pochybnostech a nyní viděl, jak se vše změnilo. Hlasitě plakal, radoval se se mnou a chválil Boha za tento důkaz milosrdenství a lásky.

Zanedlouho po tom, co se mi dostalo tohoto požehnání, jsem navštívila konferenční zasedání takzvané "Křesťanské církve", kde byl pastorem br. Brown. Byla jsem pozvána, abych vyprávěla svou zkušenost a cítila jsem nejen velkou vážnost při vyjadřování, ale také radost z vyprávění své příhody o lásce Ježíšově a radosti, že mne Bůh přijal. Když jsem mluvila s pokorným srdcem a se slzami v očích, zdálo se mi, že má duše je v děkování přitahována blíže k nebi. Podmaňující moc Páně sestoupila na shromážděné. Mnozí plakali a jiní chválili Boha.

Hříšníci byli pozváni, aby se nechali za sebe modlit a mnozí uposlechli volání. Mé srdce bylo Bohu tak vděčné za požehnání, které mi udělil, že jsem toužila po tom, aby i jiní mohli mít účast na této svaté radosti. Největší zájem jsem měla o ty, kteří snad trpěli pocitem nelibosti Boží a tíhou svých hříchů. Mezitím co jsem vyprávěla své zkušenosti, cítila jsem, že by nikdo nemohl odporovat důkazu odpouštějící lásky Boží, která ve mě způsobila tak předivnou změnu. Skutečnost pravého obrácení se mi zdála tak prostou, že jsem si přála pomoct svým mladým přátelům k světlu a v tomto směru jsem uplatňovala svůj vliv při každé příležitosti.