Když jsme se vraceli různými cestami domů, dolehl k nám z jedné strany hlas, chválící Boha a jako odpověď zněly z jiných stran hlasy: "Chvalte Boha, Pán kraluje!" Muži přicházeli do svých domovů s chvalozpěvem na rtech a do tiché noci zazníval radostný jásot. Kdo byl v tom shromáždění, nezapomene ony velmi zajímavé výjevy.

Ti, kteří Ježíše opravdově milují, mohou rozumět pocitům těch, kteří toužebně očekávali příchod Spasitele. Očekávaná chvíle se blížila. Byla blízko doba, v níž jsme doufali, že se setkáme s Pánem. Opravdoví věřící spočívali ve sladkém společenství s Bohem - zárukou pokoje, který budou mít ve slavné budoucnosti. Kdo zakusil tuto naději a důvěru, nemůže zapomenout na ony blahé chvíle očekávání.

Světské zájmy byly většinou na několik týdnů odloženy stranou. Pečlivě jsme zkoušeli každou myšlenku a každý pocit svého srdce, jako bychom leželi na smrtelné posteli a za několik hodin měli navždy zavřít oči pro pozemské věci. Pro tuto velkou událost jsme nedělali žádná "roucha nanebevzetí", pociťovali jsme však nutnost vnitřních důkazů, že jsme připraveni setkat se s Kristem. Naším bílým oděvem byla čistota duše, povahy očištěné od hříchů smírčí krví našeho Spasitele.