Ale doba očekávání minula. To byla první skutečná zkouška, kterou museli snést ti, kteří věřili a doufali, že Ježíš přijde v oblacích nebeských. Zklamání čekajících dítek Božích bylo veliké. Posměvači jásali a získali slabé a zbabělé do svých řad. Zdálo se, že někteří, kteří budili zdání, že mají pravou víru, činili tak jen z bázně a nyní se vrátila jejich odvaha, směle se spojili s posměvači a prohlašovali, že nikdy nebyli tak zklamání, jako když skutečně věřili učení Millera, který byl fanatik. Jiní, kteří byli poddajnou nebo měnlivou povahu, klidně nechali dílo v úzkých.

Byli jsme zděšení a zklamáni, ale přesto jsme se nevzdali víry. Mnozí stále ještě chovali naději, že Ježíš nebude se svým příchodem otálet, že Slovo Páně je jisté a neselže. Cítili jsme, že jsme vykonali svou povinnost, že jsme žili podle naší drahé víry, byli jsme zklamaní, ale ne zmalomyslněni. Znamení času ukazovala, že konec všech věcí je blízko, museli jsme bdít a být připraveni na příchod Spasitele v kteroukoli dobu. S nadějí a důvěrou jsme museli očekávat a nezapomínat shromažďovat se k poučení, k povzbuzení a k útěše, aby naše světlo mohlo vyzařovat do tmy světa.