Protože nás žádali, abychom navštívili sestru Hastingsovu v New Ipswich, která velmi trpěla, předložili jsme tuto věc na modlitbě a obdrželi jsme ujištění, že Pán půjde s námi. Na cestě jsme se zastavili v Dorchesteru v rodině bratra O. Nicholse a oni nám vyprávěli o nemoci sestry Tenple v Bostnu. Měla nad paží ránu, která jí působila velké starosti. Rána se rozšiřovala na kloub loketní. Sestra trpěla velkými bolestmi a marně používala lidských prostředků. Poslední pokus vehnal nemoc do plic a ona cítila, že se nemoc promění v tuberu, nebude-li jí hned poskytnuta pomoc.

Sestra Temple zanechala vzkaz, abychom k ní přišli a modlili se za ni. Šli jsme tam, chvějíce se, protože jsme marně prosili o ujištění, že Bůh pro ni bude působit. Odebrali jsme se tedy do pokoje nemocné a spolehli se pouze na zaslíbení Boží. Paže sestry Teple jsme se nemohli dotknout a tak jsme byli nuceni na ránu nalít olej. Potom jsme se spojili na modlitbě a dožadovali se zaslíbení Božích. Bolest a dráždivost z paže zmizely, ještě když jsme se modlili, opustili jsme sestru Temple a radovali se v Pánu. Když jsme se po osmi dnech vraceli, našli jsme ji zdravou, jak namáhavě pracovala u dřezu.