Většina těch, kteří v Austrálii přijali pravdu, byli obchodníci, bydlící v těchto městech. Když jejich děti dosáhly věku, kdy měly opustit veřejné školy a přispívat k obživě rodiny, zjistilo se, že pro zachovávání soboty mohli velice těžko dostat zaměstnání nebo se vyučit nějakému řemeslu.

Někteří si přáli, aby jejich děti bvly vyškoleny jako pracovníci v díle. Jak to však udělat? Tyto kolonie prožívaly období finanční krize a mnozí světitelé soboty s tisíci jinými byli velice ustaraní a přetíženi prací, aby si vydělali na své životní potřeby. Jak tedy měli v takové době začít s tak nákladným podnikem založit a vydržovat výchovný ústav pro církev?

Kolportéři žádali, aby škola byla založena okamžitě. Mnozí z nich byli již dříve ve svém životě odkázáni sami na sebe a měli jen malé školní vzdělání a jejich práce mezi lidmi je přivedla k vědomí, že by se měli připravit k účinnější a pronikavější službě. Řekli, že když nebude brzy založena škola, budou nuceni podniknout nákladnou cestu do Ameriky, aby tam získali vzdělání potřebné pro dosažení nejlepších úspěchů v práci. Řekli také, že zatímco několik málo z nich by byli schopni tuto cestu podniknout, mnozí, kteří neměli prostředky jít do školy na druhou stranu oceánu, by rádi navštěvovali nějakou školu v Austrálii.

Tato konference jmenovala plánovací komisi a výbor, aby posoudili, kde by škola měla být. Rozhodla, že bude v činnosti škola pro výchovu pracovníků, je třeba jen počkat na výběr místa a postavení budov.