Čekající lid Boží se blížil k hodině, kdy v radostné naději očekával, že jeho radost bude dokonalá příchodem Spasitele. Ale tato doba pominula a Ježíš nepřišel. Bylo to hořké zklamání, které prožívalo malé stádo, jehož víra byla silná a naděje tak veliká. Překvapilo nás však, že jsme se cítili v Pánu tak svobodní a že jsme tak pevně podepřeni jeho silou a milostí.

Avšak zkušenosti minulých let se opakovaly ještě větší měrou. Mnoho bylo těch, jenž se zřekli své víry. Ti, kteří byli příliš důvěřiví, byli ve své pýše tak dotčeni, že by nejraději utekli ze světa. Naříkali jako Jonáš a chtěli raději zemřít než žít. Ti pak, kteří svou víru založili na něčem jiném než na Slově Božím, byli nyní stejně připraveni znovu změnit své názory. Tato druhá velká zkouška zjevila mnoho malicherných pohnutek, jež se v mocném proudu adventního hnutí vplížily a jež věrní věřící i vážní pracovníci na čas chovali.

Byli jsme zklamáni, ne však zmalomyslněni. Rozhodli jsme se, že se zdržíme reptání nad tvrdou zkouškou, kterou nás Pán očistil od strusky a jako zlato v peci přečistil, že se trpělivě poddáme čištění, jež Bůh uzná za nutné a že v tiché naději budeme očekávat Spasitele, který vysvobodí své zkoušené a věrné dítky.

Pevně jsme věřili, že kázání o určitém čase je od Pána. Ono způsobilo, že lidé pilně bádali v bibli a odhalili pravdy, které dříve nepoznávali. Jonáš byl od Boha poslán, aby na ninivetských ulicích zvěstoval, že po 40 dnech bude město zničeno. Bůh však přijal pokoření obyvatel ninivetských a prodloužil jejich dobu milosti. Avšak poselství, jež nesl Jonáš, bylo od Boha a Ninive bylo podle jeho vůle zkoušeno. Svět se na naši naději díval jako na klam a nezdar, ale přesto že jsme se mýlili o události, jež se měla tehdy stát, přece tu ve skutečnosti nebylo omylu, pokud šlo o příchod, jenž se zdánlivě opozdil.

Ti, kteří očekávali příchod Kristův, nebyli bez útěchy. Ve svém studiu Písma získali cenné poznání. Lépe porozuměli plánu vykoupení. Každý den odhalovali nové krásy na svatých listech a poznávali, jaký je v celém Písmu předivný soulad. Jedno místo Písma objasňuje druhé a nikde není použito zbytečného slova.

Naše zklamání nebylo tak veliké jako kdysi učedníků. Když Syn člověka vítězoslavně vjížděl do Jeruzaléma, očekávali, že bude korunován za krále. Lid se shromažďoval ze všech stran a volal: "Hosana Synu Davidovu." (Mt 21,9) A když kněží a starší žádali Ježíše, aby umlčel zástupy, prohlásil, že když tito budou mlčet, kamení bude volat, neboť proroctví se musí naplnit. Za několik dní však titíž učedníci viděli svého milovaného Mistra, o němž věřili, že bude vládnout na trůně Davidově, jak jej přibíjejí na kříž za posměchu a hanění farizeů. Jejich velké naděje byly zmařeny a obklopovala je temnota smrti. Ježíš však zůstal věrný svým slibům. Sladká byla útěcha, kterou dal svému lidu a velká odměna upřímným a věrným.

Miller a ti, kteří se s ním spojili, věřili, že očištění svatyně, o němž je zmínka u Daniela 8,14 znamená očištění země ohněm, dříve než bude zařízena jako obydlí svatých. To se mělo stát při druhém příchodu Pána Ježíše, a proto jsme očekávali tuto událost na konci 2300 dní neboli let. Když jsme však po našem zklamání pečlivě zkoumali Písmo svaté s modlitbou a vážným přemýšlením, po čase rozpaků zasvitlo světlo do naší temnoty a pochybování i nejistota byly odváty.

Poznali jsme, že se proroctví v Danielovi 8,14 nevztahovalo na očištění země, ale že poukazuje na závěrečné dílo našeho velekněze v nebi, na ukončení smíření a na přípravu lidu, který by mohl obstát v den jeho druhého příchodu.