Vedoucí avondalské školy se po všechna ta léta snažili dát žákům praktické vzdělání pro službu v různých odvětvích křesťanské činnosti. Stále znovu jasně a mocně sestra Whiteová zdůrazňovala práci, která čeká školu, jakož i skvělé příležitosti, jenž se naskytují žákům a učitelům ustavičným stykem s praktickými záležitostmi každodenního života. V září 1898 napsala:

„Potřebujeme více učitelů a více talentů pro vzdělávání žáků v různých oborech, aby z tohoto místa odcházelo mnoho osob ochotných a schopných přinášet jiným poznání, které sami nabyli. Sirotci by zde měli najít svůj domov. Měly by zde být zřízeny budovy pro nemocnici a pořízeny čluny pro potřebu školy. Měl by být ustanoven hospodář nad statkem, také moudří energičtí muži, kteří by zastupovali různá výrobní odvětví, muži, kteří by všechny své schopnosti využili k tomu, aby žáky naučili pracovat.

Školu budou navštěvovat mnozí mladí lidé, kteří si přejí obdržet vzdělání v určitém výrobním oboru. Do této výuky by mělo spadat účetnictví, tesařství a všechno, co se týká hospodářství. Měly by být učiněny přípravy pro vyučování kovářství, malířství, natěračství, obuvnictví, kuchařství, pekařství, žehlení, opravářství, psaní na stroji a tiskařství. Všechny síly, které jsou nám k dispozici by měly být použity na tuto výchovnou práci, aby žáci mohli ze školy odejít připraveni pro plnění povinností praktického života…