Když začal školní rok a rodiny se přistěhovali do blízkosti školy kvůli svým dětem, byla sobotní shromáždění příliš veliká a nevešla se do dočasné modlitebny nad jídelnou, neboť zde bylo místo jen asi pro sto osob. V prvních letech bývala shromáždění v hotelu Heaaley a později v tmavém nepohodlném podkroví vodní pily. Malá modlitebna vyhovovala mnohem více za shromažďovací místnost než podkroví vodní pily, nyní však byla příliš malá. Mnoho se jednalo o tom, co by se dalo udělat, až se bratři nakonec rozhodli postavit pěknou a prostrannou modlitebnu, který by vyhovovala všem požadavkům. O této zkušenosti řekla sestra Whiteová ve svém proslovu v tomto sboru v červnu 1898 toto:

„Když přišel čas, aby byla tato modlitebna postavena, přišla na nás další zkouška víry a věrnosti. Radili jsme se, co by se mělo dělat. Cesta se zdála být plná těžkostí. Někteří říkali: Postavte malou budovu a když přijdou peníze, rozšiřte ji. Myslíme si, že nyní nemůžeme stavět takový dům, jaký bychom si přáli. Jiní říkali: Počkejte až budeme mít peníze, abychom mohli postavit prostranný dům. Mysleli jsme na to. V noci mne však oslovilo slovo Páně: „Vstaň a neprodleně buduj.“

Pak jsme se rozhodli, že začneme s prací a s vírou budeme pokračovat. Příštího večera přišla z Jižní Afriky směnka na 200 liber. Naše víra byla zkoušena. My jsme se rozhodli začít s prací a nyní vložil Pán do našich rukou veliký dar, kterým jsme mohli práci začít. V důsledku tohoto povzbuzení toto dílo začalo se vší vážností. Školní úřad dal pozemek a 100 liber, 200 liber dala misijní konference a členové dali, co mohli. Přátelé mimo sbor pomáhali a zedníci dali část svého času, který se vyrovnal penězům. Tak byla práce dokončena a my jsme měli tuto krásnou modlitebnu, v níž bylo 400 sedadel.“ (RH 1. 11. 1898)

Mezitím škola prosperovala a pěkný počet mladých mužů a žen se připravil pro vstup do služby Mistra. Při táborovém shromáždění v Queenslandu, které se konalo od 14. do 24. října 1898 v Brisbane, podala sestra Whiteová následující zprávu o tomto nanejvýš povzbudivém rysu školy:

„ Během prvního roku navštěvovalo školu 60 žáků, z nichž bylo asi 30 nad 16 let a z těchto bylo deset v době prázdnin zapojeno do různých odvětví našeho díla. Ve druhém roce navštěvovalo školu sto žáků a z padesáti z nich nad 16 let bylo vybráno 32 pro určitou práci po dobu prázdnin. Dvacet pět žáků zaměstnala konference a publikační oddělení.“ (RH 28. 3. 1899)