Rychlý rozvoj misijní činnosti v mnoha zemích v devadesátých letech vyvolal obtížné správní problémy v rozdělování pracovníků a prostředků. Jedni navrhovali takový, druzí jiný způsob řešení. Někteří se přimlouvali za okamžité obsazení pohanských bašt množstvím pracovníků, zatímco jiní trvali na plánu usilovnější práce v neobsazených územích domoviny, jako například v jižních státech Ameriky a v těch zemích, kde byly snahy pracovníků provázeny nadějným úspěchem. Ti předkládali, že na obtížná pohanská území bychom měli vstupovat jen tak rychle, jak by prozřetelnost Boží jasně otevírala cestu.

Již více let psala sestra Whiteová o přednostech, které by byly získány založením středisek vlivu a výchovy v Anglii a některých jiných územích na evropské pevnině a v takových zemích, jako je Austrálie, kde se nabízely dobré příležitosti vzbudit a vzdělat mnoho pracovníků a vstoupit na vzdálenější a méně slibná území. Radila také bratrům, aby šli v jižních státech důrazně kupředu a často naléhala, aby se na tuto část pole bohatě pamatovalo.

Psala: „Podstatou každé opravdové víry je konat pravou věc v pravý čas. Bůh je největší mistr a ve své prozřetelnosti připravuje cestu pro správu svého díla. Nabízí příležitosti, usměrňuje vliv a otevírá cestu k práci. Jestliže jeho lid pozoruje návěští jeho prozřetelnosti a stojí připraven spolupracovat, uvidí velké dílo. Jejich správně vedené úsilí vykáže stokrát větší výsledky, než by mohly být získány týmiž prostředky a příležitostmi na jiné cestě, na níž Bůh nepůsobí tak zřejmě…

Některé země mají přednosti, jež je předurčuje za střediska výchovy a vlivu. V anglicky mluvících a protestantských národech Evropy je poměrně snadné najít k lidem přístup a nabízí se mnoho příležitostí založit nové ústavy a pracovat na díle. V některých jiných zemích, jako je Indie a Čína, musí pracovníci prodělávat dlouhý vzdělávací kurs, než jim může lid rozumět nebo oni lidu. Při každém kroku se musí v práci přemáhat velké těžkosti. V Americe, Austrálii, Anglii a některých jiných zemích tyto překážky nejsou.“ (6T 24,25)