Brzy po našem usídlení v Rochestru jsme dostali dopis od mé matky, ve kterém nám psala o těžkém onemocnění mého bratra Roberta, který bydlel u mých rodičů v Gorham, Maine. Když jsme tuto zprávu dostali, rozhodla se má sestra Sára, že ihned odcestuje do Gorhamu.

Podle všeho mohl můj bratr žít již jen několik dní a měsíců. Má sestra u něho trpělivě bděla až do konce. Měli jsme přednost ho před smrtí navštívit. Bylo to dojemné setkání. Velmi se změnil, ale jeho vyhublý obličej zářil radostí. Radostná naděje příchodu Páně ho stále vzpružovala. Často jsme se v jeho pokoji spojili k modlitbě a Spasitel nám byl nablízku. Byli jsme nuceni rozloučit se s ním a nečekali jsme, že bychom ho viděli před vzkříšením spravedlivých. Brzy nato usnul můj bratr v Kristu v plné naději, že bude mít účast na prvním vzkříšení.