V dubnu 1852 jsme přesídlili za nejvýš zmalomyslňujících okolností do Rochesteru. Na každém kroku jsme byli nuceni jít vpřed s vírou. Chudoba nám stále ještě překážela a nutila nás co nejvíce šetřit a zapírat se. Uvedu zde krátký výňatek z dopisu rodině bratra Howlanda z dubna 1852:
Právě jsme se zařídili v Rochestru. Najali jsme za 175 dolarů ročně starý dům. Tiskařský lis máme v domě. Kdyby tomu tak nebylo, museli bychom dát 50 dolarů ročně za místnost. Zasmáli byste se, kdybyste viděli náš nábytek. Koupili jsme dvě staré postele za 25 centů jednu. Můj muž mi přinesl domů šest starých židlí, každou jinou, za něž dal jeden dolar a brzy mne obdařil čtyřmi dalšími bez sedadel, za které dal 62 centů. Kostry jsou silné a já jsem k nim zhotovila sedadla ze silné tkaniny. Máslo je tak drahé, že žádné nekupujeme. Také si nemůžeme zajistit brambory. Místo másla používáme omáčku a místo brambor bílou řepu. Naše první jídla jsme jedli na plátu z plotny, který jsme položili mezi dva prázdné sudy od mouky. Jsme ochotni trpět nedostatek, jestliže tím může být podpořeno Boží dílo. Věříme, že ruka Páně byla ve stěhování na toto místo. Je zde velké pracovní pole a pracovníků málo. Minulou sobotu jsme měli významné shromáždění. Pán nás občerstvil svou přítomností.
Copyright © 2010-2016 - Tisk - Kontakt