Moje návštěva v Oregonu byla zvláště zajímavá. Setkala jsem se zde po čtyřletém odloučení se svými přáteli, sourozenci Van Hornovými, které jsme měli rádi jako své děti. Byla jsem trochu překvapena a velmi mile pohnuta, že dílo Boží v Oregonu tak prospívá.

V úterý večer 18. června jsem se setkala s pěkným počtem světitelů soboty z tohoto státu. Vydala jsem své svědectví pro Ježíše a vyjádřila svou vděčnost za přednost, že můžeme důvěřovat jeho lásce a dělat si nárok na jeho moc, že se spojí s naší prací k záchraně duší před záhubou. Chceme-li vidět dílo prospívat, musíme nechat Krista, aby v nás bydlel. Prostě musíme činit skutky Kristovy. Kam se podíváme, všude je vidět bílé pole ke žni, ale dělníků je tak málo. Cítila jsem, že mé srdce je naplněno mírem Božím a v lásce přitahováno k jeho drahému lidu, s nímž jsem se poprvé shromáždila k pobožnosti.

V neděli 23. června jsem mluvila v metodistickém kostele v Salem o střídmosti. Příští úterý večer jsem v tomto kostele mluvila znovu. Přicházelo mi mnoho pozvání, abych mluvila o střídmosti v mnohých městech Oregonu, ale můj zdravotní stav mi nedovoloval přijmout tato pozvání.

Začali jsme stanové shromáždění s pocity nejhlubšího zájmu. Pán mi dal sílu a milost, když jsem stála před lidmi. Když jsem spatřila vyspělé posluchače, rozplynulo se mé srdce před Bohem. Toto bylo první stanové shromáždění, které náš lid pořádalo v tomto státě. Snažila jsem se lidu ukázat, jak bychom měli být vděční za neskonalé milosrdenství a velkou Boží lásku. Jeho dobrota a vznešenost se zvlášť hluboce vtiskly do mého ducha. Přepadla mě velká starost o mého muže, o jeho chatrné zdraví. Když jsme mluvila, předstoupila před můj duchovní zrak shromáždění v Battle Creek, v jehož středu byl můj muž, na jehož tváři spočívalo mírné světlo Páně a obklopovalo ho. Jeho obličej nesl stopy zdraví a byl zřejmě velmi šťastný.

Byla jsem přemožena vědomím nesrovnatelné milosti Boží a práce, kterou vykonal nejen v Oregonu, Kalifornii, Michiganu, kde byly naše důležité ústavy, ale i v cizích zemích. Nikdy nebudu schopna předvést jiným obraz, který se při oné příležitosti živě vtiskl mému duchu. V jednom okamžiku mi bylo předvedeno rozšíření díla a já jsem ztratila z očí své okolí. Zvláštní příležitost a lidé, k nimž jsme mluvila, mi zmizeli z vědomí. Světlo, cenné světlo z nebes zářilo velmi jasně na ony ústavy, zaměstnané slavnostní a vznešenou prací, by vyzařovaly paprsky světla, které na ně nechalo nebe zářit.

Zdálo se, že Pán mi byl po celé stanové shromáždění velmi blízko. Když skončilo, byla jsem velmi unavená, ale v Pánu volná. Byla to užitečná práce a církev byla posílena k pokračování ve své cestě vpřed v boji za pravdu.

V neděli, po stanovém shromáždění jsem mluvila odpoledne na veřejném místě o prostotě náboženství evangelia.