Brzy nato jsem měla jiný sen. Zdálo se mi, že sedím, obličej mám zakrytý rukama a zoufale uvažuji: Kdyby byl Ježíš na zemi, šla bych k němu, padla bych mu k nohám a pověděla bych mu všechna svá utrpení. On by se ode mne neodvrátil, měl by se mnou slitování a já bych jej milovala a stále bych mu sloužila. V tu chvíli se otevřely dveře a vstoupila osoba vznešené postavy. Pohlédla na mne se soucitem a řekla: "Chtěla bys vidět Ježíše? Je zde a chceš-li, můžeš jej vidět. Vezmi všechno, co máš a pojď za mnou."

S nevýslovnou radostí jsem poslechla, popadla svůj malý majetek a šla za svým vůdcem. Ten mne vedl k příkrým a na pohled chatrným schodům. Když jsem začala vystupovat na schody, napomínal mne, abych svůj zrak upírala vzhůru, abych nedostala závrať a nespadla. Mnozí jiní, kteří po schodech vystupovali vzhůru spadli dříve, než došli na konec.

Pak jsme dosáhli posledního stupně a stanuli jsme přede dveřmi. Můj vůdce mi řekl, abych odložila všechny věci, které mám s sebou. S radostí jsem je odložila, potom otevřel dveře a zval mne, abych vstoupila. Za malou chvíli jsem stála před Ježíšem. Jak krásný to byl obličej. Zde nebyl možný omyl, tak zářivý projev dobrotivosti a vznešenosti nemohl náležet jinému. Když na mne spočinul jeho zrak, věděla jsem, že zná všechny okolnosti mého života, všechno mé myšlení i mé pocity.

Snažila jsem se ukrýt před jeho pohledem, neboť jsem nemohla snést jeho pronikavé oči. On se však usmíval, přiblížil se ke mně, položil svou ruku na mou hlavu a řekl: "Neboj se." Zvuk jeho sladkého hlasu pronikl mým srdcem a naplnil blažeností, kterou jsem dosud nikdy neokusila. Byla jsem příliš šťastná, abych mohla vyjádřit slovo a přemožena nevýslovnou blažeností padla k jeho nohám. Zatímco jsem bez síly ležela, šly kolem mne výjevy krásy a nádhery a zdálo se mi, že jsem dosáhla pokoje a bezpečnosti nebeské. Pak se mi síla vrátila a já jsem vstala. Láskyplné oči Ježíšovy na mě dosud spočívaly a jeho úsměv občerstvoval mou duši. Jeho přítomnost mne naplnila svatou bázní a nevýslovnou láskou.

Můj vůdce potom otevřel dveře a oba jsme vyšli ven. Pak mi přikázal, abych si vzala všechny věci, které jsem nechala venku. Když jsem to udělala, dal mi zelené, pevně navinuté klubko. Řekl mi, abych vložila klubko na své srdce a budu-li si přát vidět Ježíše, mám je vzít a jak je možné rozvinout. Varoval mne, abych je nenechala dlouho rozvinuté, aby se neudělaly kličky a špatně by šlo navinout. Vložila jsem klubíčko na srdce a radostně sestupovala po schodech dolů, chválila Pána a vyprávěla každému, koho jsem potkala, kde by mohli Ježíše najít.

Tento sen mi dal naději. Zelené klubíčko mi znázorňovalo víru, krásu a prostotu pravé důvěry v Boha, která začala svítat v mé duši.