V této své sklíčenosti jsem měla sen, který na mne zapůsobil mocným dojmem. Zdálo se mi, že vidím chrám, do něhož proudí mnoho lidí. Jenom ti, kteří v tomto chrámě hledali útočiště, budou zachráněni, až se naplní čas. Všichni, kteří zůstanou venku, budou navždy ztraceni. Velké zástupy venku, které šly svými rozličnými cestami se vysmívaly a posmívaly těm, kteří vcházeli do chrámu a říkaly jim, že tento plán jistoty je chytrým klamem a že ve skutečnosti nelze nijak uniknout jakémukoli nebezpečí. Uchopili dokonce některé, aby jim zabránili vejít dovnitř. Protože jsem se obávala, že se mi budou vysmívat, pokládala jsem za nejlepší počkat, až se zástup rozptýlí, až bych mohla vejít tak, aby mě nezpozorovali. Ale jejich počet byl stále větší. Začala jsem mít obavy, že bych mohla přijít pozdě, a proto jsem rychle opustila domov a protlačovala se davem. Ve svém úsilí dostat se do chrámu jsem nepozorovala zástupy, jenž mě obkličovaly, nebo jsem si jich nevšímala.

Při vstupu do budovy jsem viděla, že velký chrám byl podepřen jediným velkým sloupem a na tom byl přivázán beránek, velmi zohavený a krvácející. Zdálo se, že my přítomní víme, že tento beránek byl raněn a ubit pro nás. Všichni, kdo vstoupili do chrámu, museli přijít před něho a vyznat své hříchy. Právě před beránkem byla vyvýšena sedadla, na nichž seděl zástup vypadající velice šťastně. Zdálo se, že na jejich obličeje září nebeské světlo, chválili Boha a zpívali radostně písně díků, jež zněly jako hudba andělů. To byli ti, kteří přišli před beránka, vyznali své hříchy, dosáhli odpuštění a nyní v radostné naději očekávali potěšující událost.

Jakmile jsem vstoupila do budovy, přišla na mne bázeň a pocit studu, že se musím před těmito lidmi pokořit, zdálo se mi však, že jsem nucena jít kupředu a pomalu jsem obcházela sloup, abych vstoupila před beránka, když tu zazněla trouba, chrám se otřásl, vítězná volání shromážděných svatých stoupala vzhůru a velký jas ozářil budovu. Potom nastala hustá tma. Všichni šťastní lidé zmizeli i s tou jasností a já jsem byla ponechána sama v tiché hrůze noci.

Probudila jsem se v duševní bolesti a stěží jsem se mohla přesvědčit, že jsem snila. Zdálo se mi, že můj osud je zpečetěn, že Duch Páně mne opustil, aby se už nevrátil.