Korespondence sestry Whiteové obsahuje mnoho odkazů na rukopisy knih, na nichž pracovala neúnavně s velkou láskou. Když byla v Evropě, rozšířila Velký spor a Touhu věků. Po úpravě subskripčního vydání Velké sporu v roce 1888 dokončila průvodní svazek Patriarchové a proroci v roce 1890. Cesta ke Kristu vyšla v roce 1892, Služebníci evangelia v roce 1893 a Myšlenky s hory blahoslavenství v roce 1896. Její největší literární dílo Touha věků si vyžádalo mnoho z doby jejího pobytu v Austrálii a vyšlo v roce 1898.
Když v roce 1900 vyšla Podobenství Kristova a Svědectví pro církev svazek 6, mysleli někteří z jejich přátel, že její naléhavé práce na úpravě rukopisů k uveřejnění v knižní formě jsou skončeny. Nebylo však tomu tak. Břímě ke psaní spočívalo stále ještě těžce na jejím srdci. Pohánělo ji vědomí potřeb hynoucího světa a mnoha těch, kteří tvrdili, že jsou poddaní Krále Immanuela a toto vědomí ji nutilo, aby pracovala dále ve vážné snaze dát jiným to, co naplňovalo její vlastní duši mírem a radostí. Poslouchejte, co prohlašovala, když psala v roce 1902 jedné přítelkyni o vysokém cíli, jehož mají křesťanští věřící dosáhnout:
„Co je tam, to by jim dalo vědomí odpovědnosti, spočívající na nich, aby byli podobni Kristu ve slovech i skutcích! Vynasnažím se vzbudit jejich dřímající smysly psaním, nebudu-li moci slovy. Hrozný pocit odpovědnosti se mě tak zmocňuje, že jsem jako vůz těžce naložený snopy. Nepřeji si méně jasně cítit svou povinnost vůči vyšší moci. Tato přítomnost je stále při mně.
„Pán mi přikazuje, abych mluvila a to také učiním“, prohlašovala dále sestra Whiteová, když takto cítila svou odpovědnost jako Bohem vyvolený posel. „Bylo mi přikázáno, abych vydala své svědectví s rozhodnou autoritou.“ (tamtéž 7. 12. 1902)
V jiném dopise z téhož měsíce psala:
„Mám všechny důvody chválit svého nebeského Otce za jasnost myšlenek o biblických věcech, kterou mi dal. toužím po tom, abych tyto cenné věci předložila, aby myšlenky kazatelů a laiků byly pokud možno odvráceny od hádek a sporů a byly obráceny k něčemu, co sytí duši, k pokrmu, který dá zdraví, naději a odvahu…
V noci jsou mi předváděny mnohé věci. Písmo je předváděno ve své plnosti milosti a bohatství. Slovo Páně ke mně zní: Pohleď na tyto věci a přemýšlej o nich. Můžeš si činit nárok na bohatou milost pravdy, která sytí duši. Neměj nic se spornými otázkami, hádkami a spory, které přinesou tvé duši jen temno a malomyslnost. Pravda je jasná, čistá a jadrná… Mluv pravdu s vírou a láskou a přenechej Bohu rozhodnutí. Dílo není tvé, ale Pánovo. Ve všem, co říkáš a činíš, mluv jako ten, k němuž mluvil Pán. On je tvou autoritou a On ti dá svou milost, jež tě zachová.“ (Letter 2. 12. 1902)
Tato slova byla napsána asi v té době, kdy Svědectví pro církev svazek 7 byl v rukou tiskařů. Krátce po jejich vydání napsala o šestém a sedmém svazku:
„Cítím se nucena vyzvat členy našich sborů, aby studovali poslední dva svazky Svědectví pro církev. Když jsem psala tyto knihy, cítila jsem hluboké působení Ducha Božího… Jejich obsah je vzácný. Pán mi řekl v noci ve vidění, že pravdy obsažené v těchto knihách musí být předvedeny členům našich sborů, protože mnozí z nich jsou lhostejní ke spáse své duše.“ (tamtéž 15. 4. 1903)
Tyto svazky však neměly být posledními. Bylo ještě mnoho práce. „Musím psát knihy“, psala v květnu 1903 „a dát tak jiným světlo, které Pán dal mi. Nechci zanechat nedokončené dílo. Snažím se připravit k uveřejnění věci, které budou chránit dílo ze všech stran, takže se nestane jednostranným. Máme v přípravě mnoho věcí k uveřejnění… Pravda se musí zjevit právě taková, jaká je.“
V srpnu roku 1903 psala sestra Whiteová jednomu starému příteli: „Mé zdraví je dobré a jsem schopna hodně psát. Děkuji za to Pánu. Rozhodla jsem se nenavštěvovat tolik stanových shromáždění, ale využít svého času ke psaní. Přeji si co nejtoužebněji napsat o životě Šalamouna a o událostech následujících po jeho vládě, chci psát také o životě a působení Pavla a ostatních apoštolů. Myšlenka na tuto zanedbanou práci mi někdy nedá ani v noci spát.“
Sestra Whiteová ještě zažila a viděla vyplnění svých přání v mnoha věcech, jež plánovala. Její dílo o výchově bylo dokončeno roku 1903, Svědectví pro církev svazek 8. v roce 1904, Ve šlépějích velkého lékaře v roce 1905. Mnohá Zvláštní svědectví byla vydána a rozšířena ve formě letáků a malých brožur v roce 1909 a vydána Svědectví pro církev svazek 9., poslední z těchto svazků. Koncem roku 1910 věnovala sestra Whiteová plnou pozornost otázkám spojeným s novým vydáním Velkého sporu věků. Když měla nyní tento úkol za sebou, našla čas k revizi knihy Příběh ze života Pavlova a připojila více kapitol o životním díle a spisech apoštolů v době první křesťanské církve. Dílo bylo vydáno roku 1911 pod názvem Skutky apoštolů. Rady učitelům, rodičům a studentům o křesťanské výchově vyšly v roce 1913, brzy nato začala sestra Whiteová se čtením rukopisů, které byly zaslány tiskařům v roce 1914 pro nové vydání Služebníků evangelia.
Když sestra Whiteová vydala v roce 1864 Skutky víry, připojila ke knize pokračování dějin Iztraele po dnech Davidových. V sedmdesátých letech psala velmi podrobně o návratu Izraaelitů z Babylona, přičemž se podrobně zabývala zkušenostmi Nehemiášovými. Ve článcích a časopisech a ve svazcích Svědectví pro církev často vyprávěla znovu příběhy o Šalamounovi, Eliášovi a Elizeovi, Izaiášovi a Jeremiášovi, Danielovi a třech věrných Hebrejcích, jakož i o návratu zajatých Zorobábelem, Joziášovi a Ezdrášovi.
Skutky víry není již dlouho v tisku a obsah je ve značné rozšířené formě převtělen k později vydanému dílu Duch prorocký sv. 1 (1870) a konečně Patriarchové a proroci (1890). Když bylo dokončeno dílo Patriarchové a proroci, doufala sestra Whiteová, že bude moci brzy pokračovat v dějinách od konce vlády Davidovy a že vydá v souvislejší formě to, co během let napsala o zkušenostech Šalamounových, rozděleném Izraeli a jeho konečné obnově, jako sjednoceného a u Boha zase v milosti stojícího lidu - předobraz duchovního Izraele - nyní na zemi se nacházející církve Boží, jíž konečně budou splněná všechna zaslíbení smlouvy.
Naděje, že tyto dějiny proroků a králů dodělá ve vhodné formě k uveřejnění, ji vedla k seskupení velkého množství materiálů z několika sérií článků uveřejněných v časopisech Review, Signs a Watchman.
Zanedlouho po návratu z Austrálie začala znovu práci na dějinách Starého zákona a pokračovala v ní přes deset let. Tak byla věnována pozornost mnoha rukopisům, které se zabývaly tímto obdobím biblických dějin a nebyly obsaženy v jiných svazcích článků o Velkém sporu.
Dokončení tohoto díla věnovala sestra Whiteová v letech 1913-1914 mnoho pozornosti. V době její nehody v únoru 1915 bylo vše, až na dvě poslední kapitoly dokončeno pro knihu s názvem Zajetí a obnovení Izraele, která doplňovala chybějící období a z těchto obou konečných kapitol byly dány dostačující obrysy, aby umožnily dokončení s připojením dalšího jejího rukopisu.
V posledním roce, který strávila sestra Whiteová v klidu a pokoji při své závěrečné rukopisné práci, napsal jeden z jejích písařů jejímu synovi 23. 12. 1914:
„I když její mozek je mimořádně unaven, zdá se, že Tvá matka nachází velkou útěchu v zaslíbeních slova Božího, když začne citovat nějaký známý text… Nezjišťuji, že by byla malomyslná pokud jde o všeobecný vyhlídky v celém širém poli, kde její bratři pracují. Zdá se, že má silnou víru v Boží moc, jež vše vede a řídí a provádí svá věčná předsevzetí prací těch, které povolala, aby měli díl na jeho velkém díle. Je povznešená nad malichernou kritiku a přenáší dokonce minulé poklesky těch, kteří byli napomínání a vyjadřuje očividně přesvědčení zrozené z vnitřní důvěry v církev živého Boha, že její bratři zůstanou věrni dílu, jemuž se zasvětili a že Pán s nimi bude až do konce a dá jim dokonale zvítězit nad všemi útoky nepřítele.
„Víra v moc Boží, která ji drží v mnohých mdlobách, které s sebou přináší stáří, víra v drahocenná zaslíbení Slova Božího, víra v bratry, kteří nesou břímě díla, víra v nekonečné vítězství třetího andělského poselství - to je plná víra, již, jak se zdá, se Tvá matka těší každého dne a každou hodinu. To je víra, která naplňuje její srdce radostí a mírem, i když trpí velkou tělesnou slabostí a není schopna dělat pokroky v literární práci. Takováto víra by inspirovala každého, kdo by mohl být jejím svědkem.
Copyright © 2010-2016 - Tisk - Kontakt