Po celou dobu života sestry Whiteové zůstala neotřesena její víra ve vše řídící prozřetelnost při stále se rozvíjejících pravdách poselství třetího anděla. Často vydávala svědectví o svém přesvědčení, že Bůh byl od počátku učitelem a vůdcem svého lidu. Toto přesvědčení o Božím vedení v minulosti celého adventního díla jí dávalo důvěru do budoucnosti. Pozorujeme následující vylíčení, jež napsala roku 1890 v přehledu své vlastní zkušenosti, kdy věděla, že v přicházejících dnech vyvstanou sporné otázky a rozdíly v bodech učení:

„Měla jsem vzácnou příležitost prožít různé zkušenosti. Měla jsem zkušenost v prvním, druhém a třetím andělském poselství. Andělé jsou ukázáni jako letící prostředkem nebe a zvěstující světu varovné poselství, jež má přímý vztah k lidem žijícím v posledních dnech dějin tohoto světa. Nikdo neslyší hlas těchto andělů, protože jsou předobrazem a představují Boží lid, který působí v souladu s nebeským vesmírem. Muži a ženy osvíceni Duchem Božím a posvěcení pravdou, zvěstují poselství .

Učinila jsem část tohoto slavnostního díla. Téměř všechna má křesťanská zkušenost je s tím spojena. A žijí zde takoví, kteří mají zkušenosti jako já. Poznali pravdu, rozvíjející se pro tuto dobu, drželi krok s velkým vůdcem, knížetem nad vojskem Páně. Ve zvěstování tohoto poselství se vyplnila každá maličkost proroctví. Ti, jimž bylo dopřáno mít účast na zvěstování těchto poselství, získali zkušenost, jež je pro ně nejcennějším majetkem a nyní, když jsme uprostřed nebezpečí posledních dnů, kdy je na všech stranách slyšet hlasy, které říkají: Zde je Kristus, zde je pravda a kdy je starostí mnoha lidí strhávat základy naší víry, té víry, jež nás vyvedla z církví a ze světa, abychom ve světě stáli jako zvláštní Boží lid, řekneme jako Jan:

„Což bylo od počátku, což jsme slýchali, co jsme očima svýma viděli, a co jsme pilně spatřili, a čeho se ruce naše dotýkaly, o slovu života… což jsme viděli a slyšeli, zvěstujeme vám, abyste i vy s námi obecenství měli.“

Svědčím o věcech, jež jsem viděla, o věcech, jež jsem slyšela, o věcech, jichž se mé ruce dotýkaly, o Slovu života. A vím, že je to mé svědectví o Otci a Synu. Viděli jsme a osvědčili, že síla Ducha svatého byla v předkládání pravdy, ve varování perem i slovem a ve správném postupu poselství. Zapřít toto dílo by znamenalo zapřít Ducha svatého a zavedlo by nás to do onoho zástupu, který se odchýlil od víry a náleží ke svůdcovským duchům.

Nepřítel udělá vše, aby zničil důvěru věřících ve sloupy naší víry, obsažené v poselstvích daných v minulosti, které nás postavily na vyvýšenou půdu věčné pravdy, dílo upevnily a vtiskly mu ráz. Bůh izraelský vyvedl svůj lid a rozvinul mu pravdu nebeského původu. Bylo slyšet a ještě je slyšet jeho hlas, říkající nám: Jděte vpřed, od síly k síle, od milosti k milosti, od slávy ke slávě. Dílo bude posíleno a rozšířeno, neboť Bůh izraelský je ochranou svého lidu.

Ti, kteří pravdu sice teoreticky pochopili, ale její zásady nepřivedli do vnitřní svatyně duše, ale drželi živou pravdu jen ve vnějším nádvoří, neuvidí nic svatého v minulých dějinách tohoto společenství, které je učinily tím, čím je a založily jeho pověst ve světě jako společnost vážných, rozhodných, misijních pracovníků. Pravda pro tuto dobu je cenná, ale ti, kteří nejsou rozražení pádem na skálu Ježíše Krista, nepoznají a neporozumí, co je pravda. Přijmou to, co se hodí jejich myšlenkám a začnou klást jiný základ než ten, který byl položen. Budou lichotit své pošetilé pýše a myslet, že jsou schopni odstranit sloupy naší víry a nahradit je sloupy, jež udělali sami.

Toto se bude dít stále, pokud bude trvat čas. Kdo však je vážným studujícím bible, rozezná a porozumí vážnému postavení těch, kdo žije v závěrečných scénách dějin tohoto světa. Budou cítit svou neschopnost a slabost a vytknou si opravdový cíl, mít nejen formu pobožnosti, ale živé spojení s Bohem. Neodváží se odpočívat a hovět si, až se v nich Kristus stane nadějí slávy. Vlastní já zemře, pýcha bude z duše vyhnána a budou mít pokoru a tichost Kristovu.“ (MS bez datování)