„Starost o naše školy na nás doléhala dnem i nocí. Jak je vést? Jaká by měla být výchova a vzdělání mládeže? Kde by měla být naše australská biblická škola? Dnes v noci jsem se probudila v jednu hodinu a na mém srdci spočívalo těžké břímě. Předmět výchovy mi byl předveden v různých směrech, z různých hledisek, mnohými ilustracemi a zvláštním určením o těch či oněch bodech. Ve skutečnosti cítím, že se máme mnoho co učit. Mnoho nevíme.

Při psaní, jakož i při projevech o životě Jana Křtitele a životě Kristově jsem se pokusila uvést to, co mi bylo ukázáno o výchově naší mládeže. Je naší povinností tento předmět nestranně prozkoumat, neboť si zaslouží, aby byl probádán všestranně, přesně a kriticky…

Ti, kteří vyznávají, že znají pravdu a že v tomto čase rozumí velkému dílu, by se měli Bohu odevzdat duší, tělem i duchem. Ve svém srdci, odívání, řeči, v každém pohledu by měli být odděleni od módy a jednání světa. Měli by být zvláštním a svatým lidem. Zvláštním lidem nejsou pro svůj oděv, ale proto, že jsou zvláštním a svatým lidem, nemohou se připodobňovat světu.

Mnozí, kteří se domnívají, že přijdou do nebe, jsou oslepeni světem. Jejich představy o náboženské výchově a kázni jsou neurčité a spočívají pouze na domněnkách. jsou mnozí, kteří nemají žádnou rozumnou naději a kteří na sebe berou velké riziko, kteří ve svém jídle, pití a odívání dělají právě to, co jim Ježíš zapověděl a různým způsobem se spojují se světem. Takoví se ještě musí naučit vážným lekcím, které jsou pro duchovní růst tak důležité, totiž vyjít ze světa a být odděleni. Srdce je rozděleno, tělesný duch touží po vyrovnání a podobání se světu, takže znamení oddělenosti od světa jsou téměř neznatelná. Peníze, Boží peníze jsou vydávány na připodobňování se světu. Náboženská zkušenost je poskvrněna světskostí a důkaz učednictví - podobnost Kristu v sebezapírání a nesení kříže - není mezi světem pozemským a nebeským patrný…

Mládež nikdy nemůže ani v této ani kdekoli jinde obdržet patřičnou výchovu, nebude-li vychovávána mimo města. Mravy a zvyky ve městech zneschopňují mysl mládeže přijmout pravdu. Pití opojných nápojů, kouření, hry, koňské dostihy, návštěvy divadla a důležitost, která se připisuje svátkům, to všechno jsou formy modloslužby, obětí na oltářích bohů…

Není to správný plán, abychom si zřizovali školy, kde by žáci měli neustále před očima nesprávnou praxi, která by formovala jejich výchovu po dobu jejich krátkého nebo dlouhého života. Kdyby byly školy zřízeny ve městech nebo v jejich blízkém okolí, bylo by to těžké odbourávat vliv dřívější výchovy, kterou žáci obdrželi o slavnostech jako jsou koňské dostihy, sázky a vypisování cen. Už samo ovzduší těchto měst je plné jedovaté nákazy…

Uznáváme za potřebné zakládat školy na venkově, vzdáleném od měst, a přece ne tolik, abychom s nimi nemohli být ve styku, nemohli jim prokazovat službu dobra a nechat svítit světlo uprostřed mravní temnoty. Žáci musí být uvedeni do nejpříznivějších poměrů, aby mnohé z jejich výchovy, kterou obdrželi, bylo odstraněno…

V této zemi potřebujeme školy, abychom své děti a svou mládež vychovávali, aby byli mistry a ne otroky práce. Nevědomost a netečnost nepozvedne ani jediného člověka. Nevědomost neulehčí osud těžce pracujících. Kéž by dělník poznal, jakou přednost může získat i z toho nejnepatrnějšího zaměstnání, když použije schopnosti daných mu Bohem. Takto se může stát vychovatelem a jiné naučit umění, jak provést práci rozumně. Bude chápat, co to znamená milovat Boha z celého srdce, z celé duše, z celé mysli a ze všech sil. Z lásky k Bohu by měly být věnovány tělesné síly Boží službě. Pán požaduje tělesné síly a vy můžete svou lásku k němu projevit, své tělesné síly správně použít a vykonat tu práci, která má být vykonána.

Na světě musí být vykonáno mnoho těžké, vysilující práce a ti, kteří pracují bez toho, aby použili síly rozumu, srdce a duše propůjčené jim Bohem, kteří používají jen tělesných sil, činí z práce unavující břímě a pouštějí se do ní se sebespokojenou nevědomostí a konají ji bezmyšlenkovitě, bez toho, aby napínali své duševní schopnosti, aby podali lepší výkon.

I v té nejnepatrnější práci je kus vědy. Když se všichni budou dívat v tomto světle, poznají šlechetnost práce. K jakékoliv práci se musí přiloží srdce a mysl a pak se ukáže veselost a zběhlost. V polních a mechanických pracích mohou dítky Boží podat důkaz, že si cení darované tělesné síly a duchovní schopnosti. Vycvičená schopnost by měla být použita, aby byly vynalezeny lepší pracovní metody. Právě to Pán požaduje. Taková práce, která musí být vykonána, je čestná práce. Boží přikázání by se mělo stát pravidlem jednání. Ono zušlechtí a posvětí každou práci. Věrnost v provádění každé povinnosti, zušlechťuje práci a zjevuje charakter, který si Bůh cení…

Školy by měly být vybudovány tam, kde se v přírodě nachází nejvíce toho, co potěšuje mysl a skýtá rozličnost obrazů. Zatímco se vyhýbáme všemu falešnému a umělému, jako jsou koňské dostihy, hra karet, loterie, závodění, pití opojných nápojů a užívání tabáku, musíme vytvořit takové zdroje osvěžení, které jsou čisté, šlechetné a povznášející. Pro svou školu bychom měli zvolit takové místo, které je vzdáleno od měst, kde se člověk nedívá pořád na domy, ale na Boží stvoření, kde se mohou navštívit zajímavá místa jiného charakteru, než jaká nabízí město. Naši žáci by měli být vedeni na takové místo, kde příroda může mluvit k jejich mysli a kde v jejím hlase mohou slyšet hlas Boží. Měli by být tam, kde se mohou dívat na obdivuhodné Boží dílo a kde skrze přírodu mohou poznat Stvořitele.

Tělesné zaměstnání je pro mládež nutné. Duch by neměl být v ustavičném napětí a přitom tělesné síly zanedbávány. Neznalost fyziologie a zanedbání zdravotních zákonů přivedlo mnohé, kteří mohli ještě žít, pracovat a studovat, do hrobu. Patřičné cvičení těla i ducha rozvine a posílí všechny síly, duch i tělo zůstanou zachovány a budeme schopni vykonat různou práci. Kazatelé a učitelé se tomuto musí naučit a musí to také provádět. Náležité používání fyzické síly jako i duchovní upraví krevní oběh a každý orgán lidského těla zachová v pořádku. Duch je častokrát zneužíván a dohnán k šílenství v důsledku určité myšlenkové síly a zanedbání sil tělesných orgánů způsobuje chorobný stav celého tělesného systému. Každou schopnost ducha je možné použít s poměrnou jistotou, když tělesné síly jsou podobným způsobem napjaty a myšlenkový chod je pozměněn. Potřebujeme změnu v zaměstnání a příroda je živým, moudrým učitelem…

Zvyk na tělesnou práci se u mládeže projeví jako důležitá pomoc v boji proti pokušení. Zde se otvírá pro činnost jejich skryté energie celé pole. Když se tato síla nevynaloží na užitečné zaměstnání, pak bude mladým lidem a učitelům ustavičným zdrojem zkoušek. Můžeme plánovat různé druhy práce, které jsou vhodné pro různé osoby. Avšak obdělávání půdy přinese pracujícímu zvláštní požehnání. Ještě stále je cítit velký nedostatek vzdělaných lidí pro obdělávání půdy, kteří by byli v této práci důslední. Toto poznání nebude pro vzdělání nebo užitečnost v práci v žádném smyslu nějakou překážkou. Rozvaha a rozumnost jsou potřebné ke zvýšení výnosnosti půdy. To rozvine nejen svaly, ale také schopnost studovat, protože činnost mozku a svalstva je vyvážena. Mládež bychom měli vychovávat tak, aby s láskou obdělávala půdu a našla radost při její kultivaci. Naděje na pokrok Božího díla v této zemi spočívá v tom, že bude vyzdvižena láska k práci, která utváří ducha a povahu.

Ve škole vznikající v Austrálii by měla být do popředí postavena otázka řemeslnické práce a ukázána skutečnost, že v Božím plánu u každého člověka má tělesná práce své místo a bude provázena Božím požehnáním. Školy, které zakládají ti, jenž zvěstují pravdu pro tuto dobu a žijí podle ní, by měly být vedeny tak, aby dávaly ke každé praktické práci stále nové povzbuzení. Mnohé věci budou zkouškou pro učitele, dosáhne se však velikého a šlechetného cíle, když žáci poznají, že láska k Bohu se neprojevuje jen odevzdáním srdce, mysli a duše, ale také obratným a moudrým použitím sil. Budou mít mnohem méně pokušení a uprostřed falešných teorií a moderních zvyků světa bude skrze jejich slova a příklad vyzařovat světlo...

Někdo se může zeptat: Jak obdrží moudrost ten, kdo drží pluh a pohání voly? Tak, že ji hledá jako stříbro a pátrá po ní jako po pokladu. Tak ho poučuje a vyučuje Bůh. „I to od Hospodina zástupů vyšlo, kterýž jest divný v radě a veleslavný ve skutku.“ (Iz 28,29)

Ten, který v zahradě Eden vyučoval Adama a Evu, jak mají opatrovat tuto zahradu, bude i dnes vyučovat lidi. Existuje moudrost i pro toho, který drží pluh a rozsévá símě. Země skrývá poklady a Pán chce, aby tisíce a desetitisíce těch, kteří se tísní ve městech a čekají na nějakou příležitost nepatrného výdělku, obdělávali půdu. V mnoha případech i tento malý výdělek není použit pro chléb, ale jde do kapes prodavačů lihovina za to, co ničí rozum lidí stvořených k Božímu obrazu. Ti, kteří své rodiny vezmou na venkov je přivádějí na místo, kde jsou vystaveni méně pokušením. Děti, které žijí u svých rodičů milují Boha a bojí se ho, mají v každém ohledu mnohem lepší příležitost se poučit o velkém Učiteli, který je zdrojem a počátkem moudrosti. Nacházejí se v mnohem příznivějším postavení, kde se mohou připravit pro nebeské království.“ (Spec. Test. on Education, 84-104)