Když pracovníci v australských koloniích a na ostrovech Tichého oceánu pronikli do nových krajů, došli k přesvědčení, že musí být vynaloženo všechno úsilí, aby bylo připraveno mnoho dělníků pro toto dozrávající pole.

Při jedné příležitosti roku 1898, když navštívila obdivuhodné a povzbuzující táborové shromáždění v nově vzniklém Queenslandském sdružení, sestra Whiteová vysvětlovala: „Všude kolem nás jsou pole zralá ke žni a všichni pociťujeme vroucí přání vstoupit do těchto polí s praporem pravdy, do každého města a vesnice.

Když pomyslíme na velikost díla a potřebu neodkladně do těchto polí proniknout, vidíme, že jsou potřebné stovky pracovníků tam, kde jsou dnes jenom dva nebo tři a že nesmíme ztrácet čas, když jde o zřizování takových ústavů, kde se pracovníci mají vychovávat a vzdělávat.“ (RH 28. 3. 1899)

Když výbor australsko-asijské misijní konference znovu studoval svou povinnost vstoupit do nových krajů podle zjevného řízení Boží prozřetelnosti, členové uznali, že škola, sanatorium a továrna na potraviny jsou tři harmonicky spolupůsobící zařízení pro vzdělání a výchovu domácích i zahraničních misionářů, kteří vyjdou připraveni pomáhat lidem v jejich tělesných, duchovních a mravních potřebách. Ve své zprávě čtenářům Review and Herald o tomto pokroku bratrů v Austrálii sestra Whiteová napsala: „Všichni cítíme, že dílo spěchá. Žádný úsek nemůže čekat. Všichni musí neodkladně kráčet vpřed.“

Tímto léta trvajícím úsilím o probuzení mocného společenství věřících o vybudování střediska, kde by se mládež připravovala pro práci pro Pána, bylo s. Whiteové a jejím spolupracovníků někdy dovoleno nahlédnout do toho, co budoucnost vyhradila onomu úseku velikého dozrávajícího pole. Průkopníci onoho pole - bratři Hasell, Corliss, Izrael, Daniells a jiní - brzy poznali možnosti probudit tam pracovníky, kteří by byli ochotni jít na okolní ostrovy Polynesie, Melanesie a Mieronesie(:????) Ale později v devadesátých letech, když různá odvětví díla přítomné pravdy - dílo nakladatelské, výchovné a lékařské bylo pevně vybudováno a mnoho mladých lidí bylo probuzeno, viděli vedoucí bratři australské unijní konference stále jasněji příležitost ke službě.

Tyto příležitosti budoucnosti vysvětlila sestra Whiteová v dopisech adresovaným vedoucím díla Božího, kteří se sešli na jaře 1899 na zasedání generální konference: „Naši bratři si neuvědomili, že když pomáhají nám, pomáhají sobě“, napsala jim o ceně vydržování mocného výchovného střediska pro vzdělání pracovníků v Austrálii. „To, co se vydá pro započetí práce zde, posílí práci na jiných místech. Zatímco nám vaše dary nyní pomohou z nesnází, může být naše práce rozšířena, shromáždí se duše, budou založeny sbory a otevřou se větší finanční zdroje. Budeme mít dostatek nejen k vedení díla zde, ale také na jiných místech. Nic se nezíská zadržováním právě těch prostředků, které by nám umožnily prospěšně pracovat a známost o Bohu a vítězství pravdy rozšířit na jiná místa.“ (The Daily Bulletin gen. conf. 1899, p. 131)