V jednom ze svých poselství k bratrům shromážděným na generální konferenci roku 1913, mluvila sestra Whiteová o vzrůstající ceně naučení z minulých zkušeností, které znají první zvěstovatelé třetího andělského poselství a o nichž mohou vydat jasné svědectví.

Psala: „Velmi si přeji, aby starší bojovníci kříže, kteří zešedivěli ve službě Mistrově, vydávali stále znovu a znovu své svědectví jasnou, jadrnou řečí, aby ti, kdož jsou ve víře mladší, poznali, že poselství, jež nám Pán dal v minulosti, jsou také v tomto stádiu dějin světa velmi důležitá. Naše minulá zkušenost neztratila ani puntík ze své síly.

Všichni by se měli mít na pozoru, aby nezmalomyslňovali staré průkopníky, nedali jim cítit, že mohou vykonat jen velmi málo. Jejich vliv by měl být stále ještě silně pociťován v díle Páně. Svědectví letitých kazatelů bude v církvi stále pomocí a požehnáním. Bůh bude ve dne v noci bdít nad svými zkoušenými, věrnými bojovníky, dokud nepřijde doba, v níž odloží svou výzbroj. Mohou být ujištěni, že jsou pod ochranou péčí toho, který nespí ani nedřímá, že nad nimi bdí neúnavní strážní. S vědomím, že jsou v Kristu, mohou plni důvěry spočívat v ochraně prozřetelnosti Boží.“ (GCB 1913, p. 164)