O své činnosti na veřejnosti a doma psala s. Whiteová v roce 1913:

„Toužím po tom, abych byla osobně činná ve vážné práci v poli a jistě bych působila více veřejně, kdybych nevěřila, že v mém stáří je nemoudré příliš důvěřovat své tělesné síle. Mé dílo je v tom, že svěřuji církvi a světu světlo, které jsem dostala po všechna ta léta, v nichž bylo zvěstováno třetí andělské poselství. Mé srdce je naplněno vážným přáním přednést pravdu všem, kteří mohou být osloveni. A stále se ještě účastním tím, že dodávám rukopisy k uveřejnění. Musím však pokračoval velmi opatrně, abych se nedostala do postavení, kdy bych už nemohla vůbec psát. Nevím, jak dlouho budu žít. Mé zdraví však není tak špatné, jak jsem mohla očekávat.

Po generální konferenci jsem strávila více týdnů návštěvami stanových shromáždění a jiných sjezdů. Také jsem navštívila různé ústavy v Nové Anglii, středních státech a na středních západě.

Po návratu do svého domova v Kalifornii jsem znovu začala s přípravou rukopisu pro tisk. V uplynulých čtyřech letech jsem psala málo dopisů. Svou sílu jsem věnovala většinou dokončení důležitých knižních prací.

Příležitostně jsem se účastnila shromáždění a navštívila ústavy v Kalifornii. Většinu času jsem však strávila při práci na rukopisech v mém venkovském domově Elmshaven v blízkosti St. Helena.

Jsem vděčná Bohu, že zachoval můj život, abych mohla trochu déle pracovat na svých knihách. Kéž bych měla sílu vykonat vše, co by podle mého názoru mělo být vykonáno! Mou modlitbou je, aby mi dal Pán moudrost, aby pravdy, jež naši členové tolik potřebují, byly předvedeny jasně a přijatelně. Došla jsem k přesvědčení, že nás k tomu Bůh uschopní.

Můj zájem o celé dílo je tak velký jako dříve a toužebně si přeji, aby přítomná pravda šla stále vpřed ve všech částech světa. Vidím však, že pro mě není příliš dobré pracovat veřejně, dokud moje práce na knihách není dokončena.

Mohu vyjádřit svůj dík za to, že mě Duch Páně zmocňuje a nese, za útěchu a milost, jež mi ustavičně dává a za sílu a příležitost povzbuzovat jeho děti a pomáhat jim. Dokud mi Pán dává život, chci mu být věrná a snažit se konat jeho vůli a oslavovat jeho jméno. Kéž Pán posílí mou víru, abych mohla jít vpřed, poznávat a lépe konat jeho vůli. Pán je dobrý, budiž oslavován.“ (GCB 1913, p. 164)