V zimě roku 1892 sledovala sestra Whiteová s čilým zájmem snahy o otevření plánované školy. V dubnu prosila vedoucí bratry, aby se zamysleli nad možnostmi v budoucnu a přemýšleli o vzdělání velkého počtu pracovníků, kteří by mohli jít pracovat na nová území. Jak veliké zástupy lidí ještě nebyly varovány!“ napsala. „Je to správné, aby takové přebohaté příležitosti a přednosti byly poskytnuty dílu v Americe, zatímco v tomto poli je takový nedostatek správně usměrněných pracovníků? Kde jsou Boží misionáři?“

„Naše pole je svět“, objasňovala. „Spasitel přikázal svým učedníkům, aby začali pracovat v Jeruzalémě a pak pronikli Judeou a Samařím až do posledních končin země. Pouze nepatrná část lidu přijala toto učení, ale tito poslové nesli poselství rychle z místa na místo, z jedné země šli do druhé a vztyčovali prapor evangelia v blízkých i vzdálených místech země.“

V červnu oznámil výbor, který tím byl pověřen, že v ulici St. Kilda v Melbourne byly pronajaty dva velké domy v George Terrace pro školu.

Začátkem srpna přijeli bratr Roseau s manželkou z Ameriky a 24. srpna začal šestnácti denní kurs. Tato škola měla zanedlouho 24 žáků, z nichž byli téměř všichni dospělí. Dvanáct z nich byli kolportéři, nebo se pro tuto práci připravovali. Druhou polovinu tvořili pracovníci z jiných odvětví křesťanské služby.

V den otevření ke shromážděným krátce promluvili bratři Daniells, Tenney, Starr, White a Rousseau, také sestra Whiteová, která ve svém projevu jasně předvedla široký okruh působnosti církevního ústavu a úzkou souvislost tohoto ústavu s rychlým dokončením Božího díla na zemi. Zdálo se však, že jí záleží zvlášť na tom, aby učitelům a žákům důkladně připomněla tu skutečnost, že Bůh ve své prozřetelnosti otvírá zvěstovatelům kříže jednu zem za druhou a že v těchto zemích zralých pro evangelium upřímná srdce dychtivě touží po světle pravdy.

Řekla: „Plány a práce lidí nedrží krok s Boží prozřetelností. Někteří v těchto zemích, jenž předstírají, že věří pravdě, svým postojem říkají: Nechceme jít, Pane, cestou tvou, ale svou.

Jsou mnozí, kteří prosí Boha, aby mohli rozumět tomu, co je pravda. V ústraní pláčou a prosí, aby mohli v Písmu svatém vidět světlo. Pán nebes přikázal svým andělům, aby pomáhali lidem provést jeho rozsáhlé plány, aby všichni, kteří chtějí žít, mohli vidět vznešenost Boží.“

Pokračovala: „Musíme sledovat, kam Boží prozřetelnost otvírá cestu. Když vykročíme vpřed, zjistíme, že nás Pán předešel a že nám otevřel pracovní pole přesahující naše prostředky a schopnosti. Velká potřeba před námi ležícího otevřeného pole by měla vyzývat všechny, kterým dal Bůh prostředky a možnosti, aby se obětovali Bohu se vším, co mají.“ (Bible Echo, Supplement, 1. 9. 1892)

Při otevření australské biblické školy sestra Whiteová také řekla: „Misijní dílo v Austrálii a na Novém Zélandu se ještě nachází ve svém počátečním stadiu, ale stejné dílo musí být vykonáno v Africe, Indii, Číně a na mořských ostrovech, zrovna tak, jak se koná v domovině.“(tamtéž 1. 9. 1892)