Zatímco jsme na této cestě odešli z Rochestru, dostal vedoucí tiskárny choleru. Byl to neobrácený mladý muž. Jeho domácí, u níž se stravoval, na tuto chorobu zemřela, stejně jako její dcera. Potom onemocněl on a nikdo se ze strachu před nemocí neodvážil ho ošetřovat. Dělníci tiskárny nad ním bděli a když se zdálo, že nemoc přestává, přinesli ho do našeho domu. Nemoc se však vrátila a lékař vynaložil všechno úsilí, aby ho zachránil. Nakonec mu však řekl, že jeho případ je beznadějný a že nepřežije noc. Ti, kteří se o mladíka zajímali ho nemohli nechat umírat bez naděje. Modlili se u jeho postele, když měl největší bolesti. Také on se modlil, aby mu byl Pán milostiv a odpustil mu jeho hříchy. Nepocítil však žádnou úlevu. Trpěl dále křečemi a zmítal se v neutišitelné bolesti. Bratři se za něho modlili celou noc, aby přežil a mohl litovat svých hříchů a zachovávat Boží přikázání. Konečně se zdálo, že se zasvětí Bohu a slíbil Pánu, že bude zachovávat sobotu a jemu sloužit. Brzy cítil úlevu.

Příštího rána přišel lékař a jakmile vstoupil, řekl: "Řekl jsem své paní, že asi v jednu hodinu ráno bude mladík zbaven svých bolestí." Řekli mu, že žije. Lékař byl překvapen a šel ihned do jeho pokoje. Jakmile změřil puls, řekl: "Mladý muži, váš stav se zlepšil, krize přešla, není to však má obratnost, která vás zachránila, ale vyšší moc. Při dobré péči se uzdravíte." Rychle se zotavoval a brzy zaujal své místo v tiskárně jako obrácený muž.