Celá naše rodina se velmi zajímala o učení o brzkém příchodu Páně. Můj otec zde byl jako jeden ze sloupů církve metodistů. Byl vedoucím shromáždění v domech, které ležely mimo město. Přesto nás kazatel metodistů zvlášť navštívil a tuto příležitost použil k tomu, aby nám řekl, že naše víra nesouhlasí s metodismem. Neptal se ani na příčinu naší víry, ani neuvedl něco z bible, aby nás vyvedl z bludu. Řekl však, že jsme přijali novou podivnou víru, kterou církev metodistů nemůže schvalovat.

Můj otec odpověděl, že se mýlí, jestliže to nazývá novým, podivným učením, že Ježíš sám říkal učedníkům o svém druhém příchodu, když pravil: "V domě Otce mého příbytkové mnozí jsou. Byť nebylo tak, pověděl bych vám. Jduť, abych vám připravil místo. A když odejdu, a připravím vám místo, zase přijdu, a poberu vás k sobě samému, abyste, kde jsem já i vy byli." (J 14,2-3) Když byl vzat do nebe a jeho věrní následovníci hleděli za mizejícím Pánem, "dva muži postavili se podlé nich v rouše bílém, a řekli: Muži Galilejští, co stojíte, hledíce do nebe? Tento Ježíš, který vzhůru vzat jest od vás do nebe, takť přijde, jakž jste spatřili způsob jeho jdoucího do nebe." (Sk 1,10-11)

Otec, jehož tato věc naplňovala horlivostí, řekl: "A darem Ducha svatého nadšený apoštol Pavel k povzbuzení svých bratrů v Tessalonice napsal: "Vám pak, kteříž úzkost trpíte, odpočinutím s námi při zjevení Pána Ježíše s nebe s anděly moci jeho, v plameni ohně, kterýž pomstu uvede na ty, ješto neznají boha, a neposlouchají evangelium Pána našeho Jezukrista, kteříž pomstu ponesou, věčné zahynutí, od tváři Páně a od slávy moci jeho, když přijde, aby oslaven byl v svatých svých, a předivný ukázal se ve všech věřících.... v onen den." (2Te 1,7-10) "Nebo sám ten Pán s zvukem ponoukajícím, s hlasem archanděla a s troubou Boží sstoupí s nebe, a mrtví v Kristu vstanou nejprvé. Potom my živí pozůstavení spolu s nimi zachráněni budeme do oblaků, vstříc Pánu v povětří, a tak vždycky s Pánem budeme. A protož potěšujte jedni druhých těmito slovy." (1Te 4,16-18)

Toto je mocnou autoritou pro naši víru. Ježíš a jeho apoštolé s vědomím vítězství radostně mluvili o druhém příchodu Krista a svatí andělé zvěstují, že Kristus, který odešel do nebe, zase přijde. Tím, že věříme slovům Ježíšovým a jeho učedníků, jsme způsobili pohoršení. To je velmi staré učení a není v něm ani stopy po kacířství."

Kazatel se ani nepokoušel uvést jeden verš z Písma, kterým by dokázal, že jsme na omylu, ale vymluvil se, že nemá čas. Radil nám, abychom tiše odešli z církve a vystříhali se veřejného slyšení. Věděli jsme, že s jinými bratry bylo z tohoto důvodu nakládáno stejně a nepřáli jsme si být postaveni stranou, jako bychom se styděli vyznat svou víru nebo že bychom nebyli schopni podepřít ji Písmem. Moji rodiče trvali tedy na tom, aby jim byl oznámen důvod této žádosti.

Jedinou odpovědí na to bylo vyhýbavé prohlášení, že prý jsme si počínali proti ustanovením církve a že to nejlepší, co bychom mohli udělat, by bylo dobrovolně odejít a ušetřit si veřejné slyšení. Odpověděli jsme, že žádáme právoplatné slyšení a chceme vědět, z jakého hříchu jsme obviněni, protože v milovaném očekávání příchodu Spasitele nevidíme nějaké nesprávnosti.