Vrátila jsem se domů, předstoupila znovu před Pána a slíbila, že chci dělat a trpět to, co by ode mne žádal, jen když milý úsměv Ježíšův bude potěšovat mé srdce. Znovu mi byla ukázána táž povinnost, která mne již dříve znepokojovala, totiž vzít na sebe svůj kříž ve shromáždění dítek Božích. Příležitost na sebe nedala dlouho čekat. Téhož večera bylo u mého strýce modlitební shromáždění, kterého jsem se zúčastnila.

Když ostatní poklekli k modlitbě, chvěla jsem se a sklonila se s nimi a když se jich několik pomodlilo, pozvedla jsem svůj hlas v modlitbě dříve, než jsem si toho byla vědoma. V onom okamžiku se mi zjevila zaslíbení podobná cenným perlám, jež bychom mohli obdržet, kdybychom o ně prosili. Když jsem se modlila, opustila mne tíha a duševní úzkost, jež jsem tak dlouho snášela a sestoupilo na mě požehnání Páně jako tichá rosa. Chválila jsem Boha z hloubi svého srdce. Zdálo se, že je vše ode mne odňato, kromě Ježíše a jeho slávy a nevnímala jsem, co se dělo kolem mne.

Duch Boží na mě spočinul takovou mocí, že jsem nebyla schopna jít toho večera domů. Když jsem opět nabyla vědomí, byla jsem v domě mého strýce, kde jsme se shromáždili k modlitebnímu shromáždění a kde o mě pečovali a ošetřili mne. Můj strýc ani má teta se neradovali z náboženství, přestože on jednou učinil vyznání, ale od té doby odpadl. Bylo mi řečeno, že byl velmi rozrušen, když na mě spočívala moc Boží a to tak zvláštním způsobem, že chodil sem a tam s myslí velmi znepokojenou a ustrašenou.

Když jsem byla sražena na zem, někteří z přítomných byli velmi vzrušeni a chtěli poslat pro lékaře, protože se domnívali, že se stalo něco nebezpečného, ale má matka je prosila, aby mě nechali samotnou, protože jí a jiným zkušeným křesťanům bylo jasné, že mě přemohla předivná moc Boží. Když jsem se následujícího dne vrátila domů, stala se ve mně velká změna. Zdálo se mi, že nejsem táž osoba, která předcházejícího večera opustila dům svého otce. V mých myšlenkách se stále vynořoval verš Písma: "Hospodin je můj pastýř, nebudu míti nedostatku." (Ž 23,1) Mé srdce bylo radostnější, kdykoliv jsem si tato slova opakovala.