Bůh určil, aby bytosti jím stvořené pracovaly. Na tom záviselo jejich blaho. Ve velké stvořitelské oblasti Páně nebyl stvořen nikdo, aby byl trubcem. Věnujeme-li se užitečnému zaměstnání, naše štěstí se množí a naše síly se rozvíjejí.

Činností člověk sílí. V Božím vesmíru panuje dokonalý soulad. Všechny nebeské bytosti jsou ustavičně činné a svým životem na zemi dal Pán Ježíš každému příklad. Chodil vůkol "dobře činně". Bůh dal zákon poslušné činnosti. Tiše, avšak bez přestání vykonávají jeho stvoření dílo, které jim přikázal. Moře je v ustavičném pohybu. Vzrostlá tráva, která dnes je a zítra bývá spálena koná svou práci a odívá pole krásou. Listy se pohybují a přece nevidíme ruku, která by se jich dotýkala. Slunce, měsíc a hvězdy plní své poslání prospěšně a slavně.

Tělesná ústrojí neustále pokračují ve své práci. Den za dnem tluče srdce, vykonává svou pravidelnou, určitou práci a nepřetržitě žene červený proud do všech částí těla. Činnost, činnost a činnost vidíme v celé živé soustavě. A člověk, stvořený k obrazu Božímu musí být činný, aby vyplnil mu určené místo. Nemá být nečinný. Nečinnost je hřích.