Uprostřed mé zkušenosti v působení proti fanatismu jsem byla podrobena těžké zkoušce. Když na někom ve shromáždění spočinul Duch Boží a on oslavoval Pána, někteří to nazývali hypnotismem, a když se Pánu zalíbilo dát mi ve shromáždění vidění, někteří říkali, že je to výsledek vzrušení a hypnotismu.

Zklamaná a zmalomyslněná jsem často chodila do ústraní, abych své srdce vylila před tím, který zve znavené a obtížené, aby přišli k němu a nalezli pokoj. Protože si má víra osobovala toto zaslíbení, zdálo se, že je Ježíš blízko. Něžné světlo nebes mě obklíčilo a zdálo se, jako by mě objímalo rámě Spasitele a byla jsem pak vytržena ve vidění. Když jsem však vyprávěla, co mi Bůh zjevil, když se mě nemohl dotýkat žádný zemský vliv, byla jsem zarmoucena a užasle jsem poslouchala některé dokazovat, že ti, kteří stojí Bohu nejblíže, jsou nejvíce vystaveni svodům satanským.

Někteří mě chtěli přimět k víře, že není Ducha svatého a že zkušenosti svatých mužů Božích jsou působením spiritismu nebo klamem satanským.

Ti, kteří měli výstřední názory o jistých místech Písma se vzdalovali práci a zavrhovali všechny, kteří nepřijali jejich názory o tomto a jiných bodech náboženských povinností. Obviňovali mě, že se přizpůsobuji světu. Jinde mě obviňovali adventisté podle jména z fanatismu a představovali mě falešně jako vedoucího fanatismu, jejž jsem se stále snažila zadržet.

Určovaly se různé doby příchodu Páně a vnucovali je bratrům k přijetí. Pán mi však ukázal, že doby pominou, protože před příchodem Kristovým musí nejdříve nastat doba soužení a že pokaždé, když bylo stanoveno datum a přešlo, byla tím zeslabená víra lidu Božího. Díky tomu jsem byla obviňována, že jsem zlý služebník, který říká: "Prodlívá Pán můj přijíti." (Mat 24,48)

Všechny tyto věci tížily mou mysl a ve zmatku jsem byla často v pokušení pochybovat o své vlastní zkušenosti.

Při domácí pobožnosti jednou ráno na mě přišla moc Boží a byla jsem pojata myšlenkou, že je to spiritismus a odporovala jsem tomu. Ihned jsem oněměla a ztratila na chvíli vědomí všeho kolem sebe. Pak jsem viděla svůj hřích, že jsem pochybovala o moci Boží a že jsem oněměla, že však můj jazyk bude uvolněn, než uplyne 24 hodin. Přede mnou byl postaven list, na němž bylo zlatými písmeny napsáno 50 veršů z Písma.

Když vidění skončilo, prosila jsem o tabulku a napsala jsem na ni, že jsem němá, také to, co jsem viděla a že chci velkou bibli. Vzala jsem bibli a našla všechna místa, jež jsem viděla na listě. (viz. EW 24-31)

Celý den jsem nemohla promluvit. Příští den ráno byla má duše naplněná radostí a můj jazyk byl volný, aby vyslovil chválu Boží. Po tomto jsem se neodvážila pochybovat a ani na chvíli odporovat moci Boží, i když jiní měli na mě jakékoliv názory.

Až do této doby jsem nemohla psát, má chvějící se ruka nebyla schopna klidně držet pero. Ve vidění mi anděl rozkázal, abych vidění napsala. Poslechla jsem a lehce jsem psala. Mé nervy byly posíleny a od onoho dne až do současnosti mám pevnou ruku.