Na generální konferenci sestra Whiteová předčítala rukopis, vyzývající k věrnosti v zásadách zdravotní reformy. O tomto důležitém předmětu mluvila také k delegátům. Další přečtený rukopis byla prosba o lékařské evangelisty a jiný se týkal koleje pro evangelisty v Loma Lindě.

Po konferenčním zasedání se setra Whiteová dvakrát zúčastnila shromáždění členů výboru generální konference, dříve než odjela do Filadelfie a jiných měst východu. Odtud na své cestě domů do Kalifornie navštívila stanová shromáždění a ústavy ve středních státech a na středním západě.

Při rozhovorech s výborem generální konference předčítala sestra Whiteová rukopisy zabývající se problémy, jež tenkrát bratři měli. Výzvy k budování mnohem většího díla v domácích i cizích městech mohly být uposlechnuty jen v případě, že se najdou prostředky a vhodní lidé, kteří by toto dílo mohli konat. Aby mohla být rychle a působivě taková obsáhlá dalekosáhlá práce začata, navrhla sestra Whiteová, aby někteří z pracovníků byli zproštěni svých povinností v ústavech, kde zastávali odpovědná místa a aby sloužili jako evangelisté. Řekla:

„Musíme se pokusit, pokud je to možné, najít k vedení obchodních záležitostí v různých střediscích našeho díla Bohu posvěcené muže s obchodním vzděláním. Musíme se snažit připoutat na tato vlivná střediska muže, kteří by mohli jako řečníci vykonat důležitou práci - přednést věřícím pravdu Slova Božího…

Nám, jako Božím služebníkům je svěřeno třetí andělské poselství, poselství konce, která má lid připravit pro příchod našeho Krále. Čas je krátký. Pán si přeje, aby vše, co je spojeno s jeho dílem, bylo uvedeno do pořádku. Přeje si, aby slavnostní varovné poselství bylo rozšířeno všude tam, kam až je mohou jeho poslové donést. Prostředky plynoucí do pokladnice mají být moudře použity k vydržování pracovníků. V našich plánech by se nemělo uplatnit nic, co by bránilo pokroku poselství.

Pionýři našeho díla bojovali léta s chudobou a různým strádáním, aby postavili toto dílo přítomné pravdy na pevný základ. Pracovali neúnavně s omezenými prostředky a Pán jejich úsilí požehnal. Poselství šlo na východě vpřed s mocí a rozšířilo se na západ a na mnoha místech byla založena vlivná střediska. Ne všichni dnešní pracovníci by mohli snést strasti oněch prvních dní. Přesto by neměly změněné poměry vést k nějakému zanedbávání našeho úsilí. Jestliže nám nyní Pán nařizuje znovu mocně zvěstovat poselství na východě, jestliže nám nařizuje vstoupit do měst východu, jihu, západu a severu, neměli bychom jako jeden muž jít a uposlechnout jeho rozkaz? Nechceme vyslat naše posly do všech těchto polí a štědře je podporovat?

K čemu jsou zde naše družení, ne-li k podpoře právě takového díla? V této době musí být každá ruka zaměstnána. Pán přichází. Konec je blízko, ano, rychle se blíží! Ještě malá chvíle a nebudeme už moct působit ve svobodě, kterou ještě máme. Jsou před námi strašné scény a co konáme, musíme konat rychle. Nyní musíme vybudovat dílo na všech místech, kde je to možné. K dokončení tohoto díla potřebujeme v poli naléhavě pomoc, kterou mohou poskytnout naši zkušení kazatelé, kteří jsou schopni upoutat pozornost mnohých posluchačů.

Dříve, než jsem opustila svůj domov, slíbila jsem Pánu, že jestliže udrží můj život a uschopní mne přijít na tuto konferenci, vydám poselství, jež mi znovu a znovu dal, týkající se měst, v nichž tisíce a tisíce hynou bez poznání pravdy. Když jsem toto poselství zvěstovala lidem, spočívalo na mě bohaté Boží požehnání. A nyní, moji bratři, vás prosím ve jménu Páně, abyste naplánovali pokrok díla způsobem určeným Bohem…

Vykonáme-li toto dílo, zjistíme, že do našich pokladen poplynou prostředky, s nimiž budeme moci vykonat obsáhlejší a dalekosáhlé dílo. Neměli bychom kráčet vpřed, jako bychom měli tisíce dolarů? Nemáme ani polovinu víry. Vykonejme svůj díl ve varování měst. Varovného poselství se musí dostat lidem jdoucím k zahynutí nevarováni, nezachráněni. Jak můžeme ještě váhat? Půjdeme-li vpřed, přijdou i prostředky! Musíme však jít vpřed s vírou, v důvěře v Boha izraelského.“ (viz 9T 98-99)