Druhou návštěvu ve Skandinávii vykonala sestra Whiteová v létě 1886 v doprovodu svého syna a sestry McEnterferové. V první polovině cesty jim za průvodkyni a tlumočnici sloužila sestra Dahlová. Nejdůležitější shromáždění, které na této cestě navštívili, bylo v Orebro ve Švédsku. Zde měla od 23. do 28. června švédská konference své výroční zasedání, na němž byla založena traktátní společnost a sdružení sobotní školy, které zahrnovaly dílo v Dánsku, Švédsku a Norsku.

Týden před zahájením této konference zahájil bratr Matteson školení pro kolportéry a biblické pracovníky. V průběhu školení se k němu připojili bratr Oyen z Christiánie a bratr Olsen, který přijel z Ameriky. Vzdělání bylo heslem vedoucích v oněch dnech a lid byl chtivý učení. Škola pracovníků byla denně zahájena v půl sedmé modlitbou a hodinou řečnictví. V deset hodin se vyučovalo účetnictví, v půl jedenácté bylo vyučování domácí misijní práce. Vyučování a pořádání biblických hodin bylo odpoledne ve čtyři hodiny a v osm hodin večer bylo kázání. Každou hodinu pokládali učitelé i žáci za velmi cennou.

Při následujících zasedáních konference bylo pravidelně přítomno 65 světitelů soboty. Z deseti sborů ve Švédsku jich bylo devět zastoupeno třiadvaceti delegáty. Sestra Whiteová mluvila šestkrát v ranních shromážděních a pětkrát při jiných příležitostech. Jedné malé, ale odhodlané skupině věřících řekla: „Z počátku jde práce těžce a pomalu. Nyní přišla doba, kdy mají všichni sklonit ramena, zvednout břemena a nést je dále. Musíme jít vpřed, i kdyby bylo Rudé moře před námi a po obou stranách nepřekročitelné hory. Bůh byl s námi a žehnal našemu úsilí. Musíme pracovat s vírou. „Království nebeské násilí trpí, a ti, kteříž násilí činí, uchvacujíť je.“ (Mt 11,12) Musíme se modlit a věřit, že naše modlitby budou vyslyšeny a potom pracovat.

Dílo se dnes může zdát malé. Dříve, než může být učiněn nějaký pokrok, tu musí být začátek. „Nejprv bylinu, potom klas, potom plné obilé v klasu“ (Mk 4,28) Začátky díla mohou být nepatrné a jeho pokrok může být nějakou dobu pomalý, je-li však započato zdravě, ukáže se brzy stálý a čistý přírůstek. Před ty, kdož nově uvěří, by mělo být postaveno vysoké měřítko. Měli by být vychováni k pečlivosti v řeči a obezřetnosti v životě, aby dosvědčili, že pravda s nimi něco udělala a tak by jejich příkladem mělo zářit světlo na ty, kteří jsou v temnotě…

Ti, kteří přijali pravdu, mohou být chudí, neměli by však zůstat v nevědomosti s povahovými nedostatky a svým vlivem vtiskovat tentýž ráz jiným. Přijme-li církev celé světlo, bude temnota zapuzena a udrží-li ve svaté povaze krok s pravdou, bude její světlo jasnější. Pravda vykoná svou tříbící práci a obnoví mravní obraz Boží v člověku, přestane temnota, zmatek a hádky, jež jsou klatbou mnoha církví. Stěží lze pochopit moc, kterou chce dát Bůh své církvi, bude-li chodit ve světle, pokud na ni svítí.

Pán přijde brzy. Varovná poselství musí přijít ke všem národům, jazykům i lidu. Copak dělají ti, kteří žijí v plném světle přítomné pravdy, zatímco Boží dílo potřebuje prostředky a pracovníky?“ (RH 5. 10. 1886)

Když skončila konference ve Švédsku, byly věnovány dva týdny v Christiánii vážné práci pro církev a pro pracovníky v nakladatelství. V té době bylo dokončeno nové nakladatelství a různá oddělení tiskárny byla dána do provozu.

Když sestru Whiteovou prováděli různými částmi nové tiskárny, projevila velkou radost nad myšlenkou, že s těmito prostředky budou tištěny vhodné časopisy a knihy v přijatelné formě a budou se moci rozesílat za svým posláním. Při příležitosti této návštěvy, když přišla do tiskárny, prohlásila, že právě tato místnost se svým běžícím lisem jí byla ukázána ve vidění už před léty.

Po shromáždění v Christiánii následovala desetidenní práce v Kodani, po které se vrátili do Basileje.