V následujících čtyřech měsících udělali tesaři a pracovníci na vodní pile velké pokroky. Dívčí domov byl téměř dokončen a byl položen základ pro jídelnu. Podle plánů architektů to měla být jednopatrová budova, 80 stop dlouhá a 26 stop široká, ve které měly být jídelna, přípravna, zásobárna, kuchyň a skladiště. Školní výbor se však obával, že nebude možné v krátké době zřídit třetí budovu, plánoval nadstavbu druhého poschodí, kde mohla jedna část zůstat nedokončena a dočasně sloužit za modlitebnu a druhá část za noclehárnu pro 12 žáků.

Když byla práce na této stavbě do dvou třetin hotova, pokladník oznámil, že jsou vyčerpány prostředky a že práce musí jít vpřed jen pomalu. Otevření školy však bylo blízko a přátelé cítili, že pro školu nebude dobré, aby se nedokázala postarat o ty, kteří přijdou. „Škola musí být otevřena v ten den, který byl oznámen“, řekla sestra Whiteová s určitostí, když se dověděla o těžkostech, s kterými školský výbor zápasil. Nato pracovníci odpověděli: „To je nemožné, to se nemůže podařit.“

Zůstalo jen jediné. Jednotná a obětavá spolupráce všech , aby se uskutečnilo to, co se zdálo nemožné. Sestra Whiteová se rozhodla obrátit se přímo na bratry a sestry. Později o této zkušenosti následujících týdnů napsala:

„Na šest hodin v neděli ráno jsme stanovili shromáždění a svolali členy sboru. Předložili jsme jim stav věci a prosili je o dobrovolnou práci. Třicet mužů a žen se pro tuto práci nabídlo a i když bylo těžké vyšetřit si na to čas, velký počet pracoval denně, až byla budova dokončena, uklizena, vybavena a připravena pro otevření školy.

V určený den 28. dubna 1897 byla škola otevřena a jejími učiteli byli bratr Haskell a jeho manželka a prof. Lacey s manželkou. V první den bylo přítomno jen 10 žáků. Když bylo oznámeno, že škola byla skutečně otevřena a začala s výukou, přišli další a měsíc nato, když se prof. Hughes připojil k vyučujícím, zde bylo asi 30 žáků. Na škole probíhala výuka a když se sbory dověděly o povaze vyučování, mnozí velice usilovali o to, aby se stali jejími žáky a před skončením školního roku zde bylo celkem 60 žáků. Asi 40 z nich našlo v tomto školním domově i přístřeší.“