Koncem září roku 1891 napsal bratr Daniells bratrům a sestrám v celé Austrálii: „Těšíme se, že můžeme našim bratrům a sestrám sdělit, že přišel čas, kdy výbor konference vidí cestu, aby splnil přání mnohých a uspořádal táborové shromáždění.“ Takovéto oznámení už někteří netrpělivě očekávali a bylo to vítaným poselstvím velkému množství věřících roztroušených po celé Austrálii.
Mezi ostatními pracovníky, kteří na tomto táborovém shromáždění měli být, byl i bratr Olsen, sestra Whiteová a několik jiných bratrů, jež vyslalo misijní oddělení z Ameriky, aby tento malý zástup pracovníků v Austrálii doplnili. Příslib této pomoci podnítil bratra Daniellse, aby ke svému provolání dodal ještě následující slova: „Bude to vzácná příležitost, kterou snad dlouhá léta nebudeme opět mít a upřímně doufáme, že jen málo našich bratrů a sester tuto příležitost nevyužije.“ (Bible Echo 1. 10. 1893, p. 320)
K naplánování všeobecného táborového shromáždění byla potřebná velká víra. K plánováni byli pozváni bratři a sestry ze všech kolonií. Cestovní výdaje se zdály být nedostupné, ale potřeba dostat se blíže jeden k druhému byla naléhavá, a proto bylo věřícím důrazně kladeno na srdce, aby se shromáždili. Sestra Whiteová zdůrazňovala: „Toto shromáždění bude začátkem nového období Božího díla v tomto poli. Je důležité, aby se tohoto shromáždění každý zúčastnil. Všem to kladu na srdce.“
Pokračovala: „Bojím se, že někteří řeknou: Cestování je drahé a bylo by lepší, kdybych peníze ušetřil a přispěl na potřeby díla, které je tak nutně potřebuje. Neusuzujte tak, neboť Bůh vás povolává, abyste zaujali své místo v řadách jeho lidu. Musíte se osobně zúčastnit a toto shromáždění posílit, jak je jen možné. Víme, že věřící bydlí roztroušeně, ale nijak se nevymlouvejte a využijte tuto duchovní příležitost. Přijďte na shromáždění a přiveďte také členy své rodiny…
Měli bychom použít všech svých prostředků, které máme, aby toto shromáždění bylo úspěšné a vyhovovalo požadavkům všech, kteří ho navštíví. Dílo Boží stojí nad všemi pozemskými zájmy a my nesmíme toto dílo nesprávně představit. Bdít, očekávat a pracovat - to musí být našim heslem…
Bůh nám svěřil nejsvatější dílo. Je nutné, abychom se sešli a poučili se o tom, co znamená osobní náboženství a rodinná zbožnost. Musíme pochopit, jaký podíl máme mít na té velké a důležité práci budování díla Božího na zemi, obhajování svatých přikázání Božích a vyvýšení Spasitele jako Beránka Božího, který snímá hříchy světa. Musí se nás dotknout Duch Boží, abychom pochopili svou práci v domově. Rodiče musí pochopit, jak mohou ze svatyně domova vyslat křesťanské děti, které by byly vychovány tak, aby obstály před světem. Potřebujeme Ducha svatého, abychom naši víru nepředstavovali nesprávně… Nyní nadešel čas, aby byl v Austrálii učiněn krok vpřed. Vykročme jednotně vpřed a překonejme každou těžkost.“ (Bible Echo, 8. 12. 1899)
Bratři připravili předem 35 rodinných stanů pro tuto konferenci. Mysleli, že to bude stačit. Když však docházely zakázky, zakoupilo se více stanů a ještě jiné byly pro toto shromáždění pronajaty. Když byl tábor úplný, měl přes sto stanů a v nich 511 lidí. Základ tábora byl dobře vyložen a byl správně postaven. Mnohé stany byly opatřeny nábytkem a celý tábor byl vzorem čistoty a pořádku.
Když později sestra Whiteová myslela na tyto základní předpoklady, jak udělat tábor poutavým a přitažlivým, napsala: „Cítili jsme, že Boží oko spočívalo na všech našich zařízeních. V pořádku, jaký panoval v našem táboře, jsme se snažili „zvěstovat ctnosti toho, kterýž vás povolal ze tmy v předivné světlo své.“ (1Pt 2,9) Dosažené výsledky byly mnohem větší, než se pracovníci odvážili doufat. Tábor zanechal na návštěvníky ten dojem, že pravdy, které zvěstujeme, mají velkou důležitost a že tento misijní duch je pravým duchem evangelia.
To bylo první shromáždění, které se v Melbourne konalo a lidem to připadalo jako skutečný zázrak. Daleko široko se roznesla zpráva o tomto stanovém městě a probudila obdivuhodný zájem. Každé odpoledne a každý večer byl tábor přímo přeplněn lidmi nejrůznějších skupin, nejen prostých, ale i vzdělaných, lékařů, kazatelů a obchodníků. Viděli jsme, že toto táborové shromáždění požehnané Bohem může přispět k rozšíření našeho díla mezi lid více, než se vykonalo za celá léta práce.
Tisíce lidí toto táborové shromáždění navštívilo a vyjádřilo své překvapení nad pořádkem tábora a úhledným zařízením v čistých bílých stanech. Když se lidé poprvé dověděli o pravdě, zdálo se, že nebyl vzbuzen žádný tvrdošíjný odpor. Moc Boží nás doprovázela. Bringston byl od jednoho konce k druhému otřesen. V Melbourne a okolním předměstí byl probuzen tak velký zájem, jaký nebyl od hnutí z roku 1844. Pravda se zdála být novou a neobvyklou, lid byl však uchvácen, neboť jsme zvěstovali Slovo Boží a Pán je utvrzoval v srdcích posluchačů.
Mnozí návštěvníci přišli z velké dálky a podobně jako ve hnutí z let 1843-1844 si přinesli jídlo s sebou a zůstali zde po celý den. Někteří občané říkali, že kdyby nebydleli tak blízko, pronajali by si stan a bydleli by s námi v táborovém shromáždění. Cenili si přednosti, že mohou slyšet tak srozumitelný výklad Božího slova. Říkali, že bible je plná nových a vzácných věcí a že jim připadá jako nová kniha. Mnozí se vyjadřovali následovně: To je více, než jsme očekávali. Nebo: Naše víra je posílena, naděje oživena a důvěra ve svědectví Písma svatého umocněna.
O shromáždění v Bringstonu vydal svědectví bratr Olsen: „Byl jsem na mnohých táborových shromážděních, nikdy jsem však neviděl takový zájem zvenku. To mi připadá více, než jsem si pod hlasitým voláním třetího andělského poselství představoval, než jsem dosud viděl. Na město Melbourne byl učiněn hluboký dojem. Kam člověk jde, hlavní téma rozhovorů je táborové shromáždění a co je tam možné vidět a slyšet. Odevšad přicházelo vážné volání po shromážděních…
Pro naše bratry a sestry toto shromáždění mělo největší cenu. Dalo jim další představu o díle pro tuto dobu a také hlubokou zkušenost. Když strávili jeden týden zde, jednomyslně souhlasili, že toto shromáždění by mohlo pokračovat ještě další týden.“ (RH 6. 3. 1894)
Sestra Whiteová později dosvědčila: „V důsledku bringstonského táborového shromáždění bylo založeno více sborů. Navštívila jsem shromáždění ve Williamstownu a potěšilo mne, když jsem viděla, že mnozí měli mravní odvahu navzdory nepřetržitým protivenstvím a nenávisti, které se na ně a na svatá Boží přikázání snášely, zvěstovat svou věrnost Božím příkazům.
V Hawthorne byl založen sbor a ještě jiný v Bringstone. K těmto dvěma sborům patřilo asi 60 členů. Velký počet nových členů se připojil ke sboru Prahan a sboru v North Fitzroy a stále se připojují osoby, které slyšely tuto pravdu v táborovém shromáždění v Bringstonu.
Někteří řeknou, že tato táborová shromáždění jsou nákladná a že sdružení není schopno podobná shromáždění vydržovat. Když se však díváme na ty čtyři sbory, které byly založeny a které prospívají ve víře, můžeme zde ještě váhat s odpovědí na otázku: Vyplatí se to? Neodpovíme se vší odpovědností: To se vyplatí?
Copyright © 2010-2016 - Tisk - Kontakt