Po skončení australské konference se sestra Whiteová rozhodla podniknout dlouho oddalovanou cestu na Nový Zéland. Doprovázela ji Emilie Kampellová, která ji sloužila jako sekretářka i jako ošetřovatelka. Její syn, bratr Starr s manželkou byli také většinou s ní.

Když 8. února přišli do Aucklandu, uvítal je M. C. Izrael a uvedl je do zařízeného domu, který jim připravil sbor v Aucklandu.

Během dvanácti dnů, která strávila v důležité práci pro aucklandský sbor, měla sestra Whiteová osmkrát kázání, pak strávila tři týdny u bratrů v Kaeo, v nejstarším adventním sboru na Novém Zélandu. Zde se setkala s několika slibnými mladými lidmi, pro které vážně pracovala.

Jak v Aucklandu, tak i v Kaeo sestra Whiteová nabádala členy k tomu, aby se svými rodinami navštívili výroční konferenci, jenž se měla konat poslední den v březnu v Napier. Tato konference měla být prvním táborovým shromážděním, které se kdy jižně od rovníku konalo. Napsala o tom:

„Cítili jsme, že toto první táborové shromáždění má být pokud možno vzorem pro každé další táborové shromáždění v budoucnosti. Znovu a znovu jsem bratrům říkala: Hlediž prý, abys udělal všecko ku podobenství, kteréž je ukázáno na této hoře.“ (Žd 8,5)

Ježíš řekl svým učedníkům: „Buďtež vy tedy dokonalí, jako i Otec váš, kterýž jest v nebesích, dokonalý jest.“ (Mt 5,48)

Zdálo se však nemožné pro toto shromáždění probudit nadšení. Dřevěný stan a skupiny stanů pro silniční dělníky byly všeobecně známým zařízením, které nebylo žádoucí, ale pohodlný stan pro shromáždění lidu k bohoslužbám byl pro Nový Zéland něčím zcela novým.

Pro neuspokojivou finanční situaci bylo pro mnohé neobyčejně těžké se tohoto shromáždění zúčastnit. Na počátku bylo málo vyhlídek, že ve stanu bude více než třicet účastníků. Pro ně byly postaveny stany. Ale ve chvíli, kdy shromáždění začalo, přišli členové z různých sborů bez ohlášení, takže jich bylo dvakrát víc, než se očekávalo. V posledním týdnu shromáždění bylo v táboře 18 stanů a obývalo je 53 osob. Jiní bydleli v sousedních bytech. Tito bratři s bratry a sestrami sboru v Napier tvořili dost velké shromáždění. Každý večer byl stan zcela plný.

V průběhu shromáždění byl plán podobného táborového shromáždění co nejvřeleji oceněn a bylo rozhodnuto, že příští výroční konference se bude konat v podobném táboře. Byla učiněna rozhodnutí, která souhlasila s vybudováním australské biblické školy a přispívalo se 500 dolarů na zařízení a 400 jako pomocný fond pro žáky. 270 dolarů tvořilo fond stanového shromáždění.

Sestra Whiteová napsala.“Po skončení táborového shromáždění v Napier jsme se rozhodli navštívit Wllington a několik dnů zůstat v Palmerstonu North, abychom tam vykonali určité dílo pro malou skupinu světitelů soboty, kteří prosili o pomoc. Pán mi dal milost snášet slabosti, které byly dnem i nocí mými průvodci. Když jsem se necítila schopna navštívit shromáždění, na kterém jsem měla mluvit, řekla jsem si: S vírou se chci postavit před lid. Když jsem to udělala, dostala jsem sílu povznést se nad svou mdlobu a zvěstovat poselství, které mi Pán dal.“

Ve Wellingtonu byla sestra Whiteová přivítána v domě sestry Tuxfordové, kde strávila více měsíců a odkud čas o času navštívila některé malé skupiny věřících v Petonu, Ormondville, Dannevirke, Palmerston North a Gisborne.

Dříve, než se sestra Whiteová vrátila do Austrálie, zúčastnila se druhého táborového shromáždění, které se konalo v chráněném okolí Wllingtonu. Na tomto shromáždění bylo dvakrát více účastníků než při shromáždění v Napier. Bratr Olsen, předseda generální konference, přišel v první den shromáždění a jeho práce a časové pokyny měly neocenitelnou hodnotu. Přinesl radostné zprávy z velkých misijních polí, která krátce předtím navštívil a vyzýval mladé lidi, aby se připravovali pro službu k dokonání díla evangelia.

E. Whiteová v doprovodu bratra Olsena a jiných pracovníků spěchala z Wellingtonu do Melbourne, aby se zúčastnili prvního táborového shromáždění v Austrálii.