V létě roku 1890 věnovala sestra Whiteová většinu času psaní. V říjnu ji prosili, aby navštívila všeobecné shromáždění v South Lancasteru de Salaamanea, N. Y., silně se nachladila, byla velmi vyčerpaná desetidenní prací, chraptěla a měla bolesti v krku.

Dostavilo se asi 200 bratrů a sester ze všech částí Pensylvánie a jihozápadního New Yorku. Shromáždění byla pořádána většinou v opeře, v sobotu odpoledne a večer v kostele kongregacionalistů. Sestra Whiteová v sobotu odpoledne mluvila o nutnosti většího úsilí o víru a lásku v našich sborech. V neděli ráno mluvila v opeře. Bylo zde mnoho posluchačů, kteří naplnili všechna sedadla i uličky a tísnili se až k řečnickému stolku. Námětem přednášky byla střídmost. Objasnila zevrubně povinnost rodičů vychovávat děti k návykům pravdivosti a sebeovládání tak, aby nemusely podlehnout, až budou pokoušeny, pít opojné nápoje.

Po tomto shromáždění byla sestra Whiteová tak vyčerpaná, že na ni její sekretářka naléhala, aby se vrátila do svého domova a svěřila se do péče sanatoria. Bratr Robinson a jiní, jimž záleželo na ostatních shromážděních, na nichž slíbila svou účast, ji prosili, aby se nevzdávala naděje, že obdrží zdraví a sílu pro pokračování ve své práci.

S velkými obtížemi se zúčastnila v pondělí odpoledne shromáždění a potom cítila, že se musí rozhodnout, co má dělat. Má-li navštívit shromáždění ve Virginii, které se konalo hned nato.

V domově bratra Hickse, kde se zdržovala, ji navštívila stará dáma, která musela ve svém křesťanském životě zakusit nejmocnější odpor ze strany svému muže. Rozhovor trval hodinu. Vyčerpaná, slabá a znepokojená chtěla odejít do svého pokoje a modlit se. Když vystoupila s námahou po schodech, poklekla u postele a než vyslovila první slova prosby, zpozorovala, že pokoj je naplněn vůní růží. Když se rozhlížela, odkud vůně pochází, zjistila, že pokoj je zalit libým, stříbřitým světlem. Ihned zmizely její bolesti a únava. Její znepokojující a zmalomyslňující stav mysli byl odstraněn a naděje, útěcha a mír naplňovaly její srdce.

Když potom ztratila vědomí svého okolí, byly jí ukázány ve vidění mnohé věci o pokroku díla v různých částech světa, jakož i poměry, které dílu pomáhají nebo překážejí.

Mezi mnoha věcmi, které jí byly ukázány bylo dost těch, které zjevily poměry vládnoucí v Battle Creek. Byly ji předvedeny dokonale a pozoruhodně.

Doba odjezdu ze Salamanea byla stanovena na středu 14. listopadu odpoledne. Ráno přišli bratr Robinson a White k sestře Whiteové, aby zjistili, jak se rozhodla. Pak jim vyprávěla o své zkušenosti z minulého večera a o svém míru a radosti v noci. Říkala, že v noci nezatoužila po spánku, protože její srdce byla tak naplněno radostí. Mnohokrát opakovala slova Jákobova: „V pravdě Hospodin jest na místě tomto, a já jsem nevěděla.“ „Není jiného, jediné dům boží, a tu jest brána nebeská.“ (Gn 28,16.17)

Byla úplně rozhodnuta shromáždění navštívit, jak si dříve předsevzala. Potom chtěla bratrům vypravovat, co jí bylo ukázáno o práci v Battle Creek. Její myšlenky však ihned zamířily na jiné věci a vidění nevyprávěla. Nevyprávěla ho až do generální konference následujícího března v Battle Creek.

Zbývající část listopadu a prosince strávila ve východních státech na shromáždění ve Washingtonu a Baltimore, v Norwichu, Lynnu a Danvers. Leden a únor strávila prací v Battle Creek na přípravě generální konference.