10. prosince roku 1871 mi bylo ukázáno, že Pán učiní skrze poselství pravdy velké dílo, jestliže oddaní a sebezapíraví muži se bez výhrad zasvětí práci pro ty, kteří jsou v temnosti. Ti, kteří mají poznání pravdy a jsou Bohu posvěceni, mají využít každé příležitosti, kdekoli se naskytne místo, aby tam vnikli s pravdou. Andělé Boží zapůsobí na srdce a svědomí lidí jiných národů a v upřímných starostlivých lidech, kteří pochopí v neklidných poměrech národů znamení doby, vyvstane otázka: Jaký bude konec všech těchto věcí? Zatímco Bůh a andělé působí na srdce, zdá se, že služebníci Kristovi spí. Jen málo jich pracuje ve spojení s nebeskými posly.

Kdyby byli kazatelé a lid dostatečně probuzeni, neodpočívali by tak lhostejně, když je Bůh poctil, aby byli nositeli jeho zákona, když ho vepsal do jejich myslí a srdcí. Tyto nadmíru důležité pravdy mají rozhodovat o světu, a přece jsou v naší vlastní zemi města, městečka a vesnice, které dosud neslyšely varovné poselství. Mladí muži, kteří byli pohnuti voláním o pomoc v tomto velkém díle, udělali několik kroků vpřed, neukládá se jim však dost péče o dílo, aby udělali to, co mohou.

Kdyby mladí muži, kteří začnou pracovat v tomto díle, měli misijního ducha, dokázali by, že je Bůh skutečně povolal k dílu. Nejdou-li však do nových míst, ale spokojí se tím, že jdou od sboru ke sboru, ukazují, že na nich nespočívá břímě díla. Obzory našich mladých kazatelů nejsou dost rozsáhlé. Jejich horlivost je příliš slabá. Kdyby mladí muži byli bdělí a Bohu posvěcení, byli by každý okamžik svého času pilní a vyzbrojovali se, aby se stali pracovníky v misijním poli.

Mladí muži by se měli naučit cizí jazyky, aby je Bůh mohl použít ke sdělení své zachraňující pravdy lidem jiných národností. Mohou se naučit cizí jazyky, i když jsou zaměstnaní zachraňováním duší. Využijí-li svého času, mohou se vzdělávat a připravovat se pro širší působnost. Kdyby se Bohu posvětily mladé ženy, které měly jen malou odpovědnost, mohly by se studiem a znalostí cizích řečí stát užitečnými. Mohly by se věnovat překladatelské činnosti.

Naše spisy by měly být tištěny v cizích řečech, aby tak poselství mohlo dosáhnout cizích národů. Tiskem může být vykonáno mnoho, více však můžeme dosáhnout, když naše spisy provází vliv práce živého pracovníka. Je zapotřebí misionářů, aby šli k cizím národům a zvěstovali pravdu obezřetně a pečlivě. Dílo přítomné pravdy může být rozšířeno daleko osobním působením.

Vidí-li sbory své mladé členy , jak se dychtivě připravují k rozšíření práce ve městech a vesnicích, které dosud pravdu neslyšely, vidí-li, jak se nabízejí misionáři k šíření pravdy do cizích zemí, budou sbory mnohem více povzbuzeny a posíleny, než když se nechají obsluhovat prací mladých nezkušených mužů. Sbory se pozvednou, když uvidí, jak se rozpalují srdce jejich kazatelů láskou a horlivostí k pravdě a přáním zachraňovat duše. Sbory mají většinou samy dary a moc žehnat, sílit a shromažďovat ovce a jehňátka do stáda. Musí být odkázány samy na své zdroje, aby všechny dary skryté ve sborech se rozvinuly k činné službě.

Pán působil na muže jiných jazyků a přivedl je pod vliv pravdy, aby mohli být připraveni pracovat v jeho díle. Přivedl je do nakladatelství tak, aby jejich představení mohli použít jejich služeb, jakmile poznají potřeby díla. Je zapotřebí spisů v cizích jazycích, aby byl probuzen zájem a duch zvídavosti v jiných národech.

Jako kázání Noemovo varovalo, osvědčovalo a zkoušelo obyvatele světa dříve, než je potopa shladila s povrchu země, tak vykonává pravda Boží v těchto posledních dnech podobné dílo, aby svět varovala, osvědčovala a zkoušela. Spisy vycházející z nakladatelství, nesou pečeť věčného Boha. Budou rozšířeny po celé zemi a rozhodnou o soudu duší. Je velmi zapotřebí osob, které by mohly přeložit naše spisy do cizích jazyků a připravit je, aby varovné poselství mohlo jít ke všem národům a zkoušet je světlem pravdy, aby muži a ženy, když uvidí světlo, se obrátili od hříchu k poslušnosti Božího zákona.

Mělo by se využít každé příležitosti k rozšíření pravdy mezi cizími národy. Bude spojeno se značnými náklady, ale vydání by v žádném případě neměla zabraňovat vykonávání díla. Prostředky mají cenu jen tehdy, jsou-li použity k podpoře zájmů Božího království. Pán dal lidem prostředky právě k tomu účelu, aby jich využívali k přinesení pravdy bližním.

Nyní je doba, kdy se mají prostředky použít pro Boha. Nyní je čas, abychom byli bohatí na dobré skutky, abychom si sami položili dobrý základ pro budoucnost, abychom dosáhli života věčného. Zachránit jednu duši pro království Boží má větší cenu než všechna pozemská bohatství. Jsme Bohu odpovědni za duše těch, s nimiž jsme se dostali do styku. Čím užší je naše spojení s bližními, tím větší je naše odpovědnost. Jsme velké bratrstvo a blaho našich bližních má být naším největším zájmem. Nesmíme ztratit ani chviličku. Jestliže jsme byli v této věci bezstarostní, je nyní nejvyšší čas, aby na našem oděvu nebyla nalezena krev duší. Jako dítky Boží nejsme nikdo z nás vyloučeni z podílu na velkém díle Kristově - záchraně bližních.

Bude těžkou úlohou odstranit předsudky a přesvědčit nevěřící, že naše snaha jim pomoci je nezištná. To by však nemělo zabraňovat naši práci. Ve Slově Božím není předpis, který by nám říkal, že máme činit dobré jen těm, kteří si váží našich snah a že máme službu lásky prokazovat jen těm, kteří nám za to děkují. Bůh nás poslal pracovat na vinici. Je tedy naší povinností dělat vše, co můžeme. „Hned z jitra rozsívej símě své a u večer nedávej odpočinutí ruce své, nebo ty nevíš, co jest lepšího, to-li či ono, čili obé jednostejně jest dobré.“ (Kaz 11,6)

Máme málo víry. Omezujeme svatého Izraelského. Buďme vděční, že se Bůh snižuje, aby nás použil za své nástroje. Každá vážná modlitba, kterou s vírou za něco přednášíme, bude vyslyšena, i když ne vždy tak, jak jsme plánovali a jak očekáváme, ale přijde - třeba ne tak, jak jsme si přáli, ale v pravé době, kdy to nejvíce potřebujeme. Ale jak hříšná je naše důvěra! „Zůstanete-li ve mně a slova má zůstanou-li ve vás, což byste chtěli, proste a staneť se vám.“ (Jan 15,7)