Večer 30. dubna roku 1871 jsem se odebrala k odpočinku velmi stísněna na duchu. Tři měsíce jsem už byla velmi sklíčena. Často jsem se v duševních mukách modlila o ulehčení. Prosila jsem o pomoc a sílu od Boha, abych se mohla povznést nad těžké zmalomyslnění, které ochromovalo mou víru a mou naději a činilo mě neschopnou k dílu.

Oné noci jsem měla sen, který mě velmi povzbudil. Zdálo se mi, že jsem na důležitém shromáždění, kde bylo mnoho lidí. Mnoho jich bylo skloněno před Bohem ve vážné modlitbě a zdálo se, že jsou klíčeni. Prosili Boha o zvláštní světlo. Mnozí vypadali jako by byli v dušeních mukách. Jejich pocity byly vzrušené, v slzách volali hlasitě o pomoc a světlo. Naši přední bratři se zúčastnili tohoto velmi působivého výjevu. Bratr A. ležel tváří k zemi, zřejmě ve veliké úzkosti. Jeho žena seděla v zástupu lhostejných posměvačů. Vypadala, jako by chtěla dát všem na srozuměnou, že pohrdá těmi, kteří se takto pokořují.

Zdálo se mi, že na mě spočinul Duch Boží a já jsem povstala uprostřed volání a modliteb a řekla jsem: Duch Páně na mě spočívá. Cítím se nucena říci vám, že musíte začít pracovat osobně sami pro sebe. Vzhlížíte k Bohu a přejete si, aby pro vás vykonal dílo, které přenechal vám, abyste konali. Vykonáte-li sami dílo, o němž víte, že je máte konat, potom vám Bůh pomůže, budete-li pomoc potřebovat. Vy jste nechali neudělané právě ty věci, které vám Bůh přenechal. Volali jste k Bohu, aby dělal vaši práci. Kdybyste následovali světlo, které vám dal, nechal by na vás zářit světla více. Když zanedbáváte rady, výstrahy a napomenutí už daná, jak můžete očekávat, že vám Bůh dá více světla a více požehnání, snad abyste je zanedbali a pohrdali jimi? Bůh není jako člověk, nedovolí, aby se mu někdo posmíval.

Vzala jsem drahou bibli a obklopila ji různými „Svědectvími pro církev“, která byla dána pro lid Boží. Řekla jsem: Zde můžete najít případy téměř všech. Hříchy, jichž se máte vyvarovat jsou zde uvedeny. Radu, kterou si přejete, můžete najít zde, kde je dána pro jiné případy, podobné vaším. Bohu se líbilo dát vám přikázání za přikázáním, předpis za předpisem. Mezi vámi však není mnoho těch, kteří skutečně ví, co je ve svědectví. Neseznámili jste se s Písmem svatým. Kdybyste studovali Slovo Boží s přáním dosáhnout biblického vzoru a křesťanské dokonalosti, nepotřebovali byste svědectví. Protože jste se neseznámili s knihou od Boha vdechnutou, snažil se Bůh oslovit vás prostými, přímými svědectvími. Řídil vaši pozornost na slova vdechnutá, jichž jste neposlouchali a kladl vám na srdce, abyste uvedli svůj život do souladu s jeho čitými a vznešenými naukami.

Pán vás chce svědectvími varovat, napomínat, udílet vám rady a vrýt do mysli důležitost svého Slova. Napsaná svědectví nemají dát nové světlo, ale mají živě vštípit do srdce už zjevené pravdy. Povinností člověka k Bohu a bližním je být jasně založen na Slově Božím, avšak jen málokteří z vás jsou poslušní daného světla. Není předkládána nová pravda, avšak Bůh svědectvím zjednodušil pravdy už dané a přednesl je lidu svou vlastní zvolenou cestou, aby jimi probudil svědomí a svým vlivem působil tak, aby byli všichni bez výmluvy.

Pýcha, sebeláska, sobectví, nenávist, závist a žárlivost zatemnily naši vnímavost a pravda, která by vás mohla učinit moudrými ke spasení, pozbyla své moci ovládnout a uchvátit mysl. Hlavní zásady zbožnosti nejsou chápány, protože není hlad a žízeň po znalosti bible, čistotě srdce a svatosti života. Svědectví nemají Slovo Boží snížit, ale mají je pozvednout, mají k němu táhnout, aby všichni poznali krásnou prostotu pravdy.

Dále jsem řekla: Jako je Slovo Boží obklopeno těmito knihami a brožurami, tak vás Bůh obklopil napomenutími, radami, výstrahami, povzbuzeními. Prosíte v trýzni svých duší Boha o více světla. Bůh mi uložil, abych vám řekla, že na vaši stezku žádný další paprsek světla skrze svědectví nedá, dokud prakticky nepoužijete světla už daného. Pán vás obklopil světlem, nevážili jste si však světla, pošlapali jste je nohama. Zatímco někteří světlem pohrdli, jiní je zanedbali nebo ho následovali jen lhostejně. Jen málo bylo těch, kteří se ve svém srdci rozhodli následovat světlo, jež jim Pán milostivě dal.

Někteří, jenž obdrželi zvláštní varování skrze svědectví, zapomněli v několika týdnech na daná napomenutí. Některým byla svědectví vícekrát opakována, nepokládali je však za dost důležitá, aby se jimi řídili. Stala se pro ně prázdným tlacháním. Kdyby na dané světlo dbali, ušli by ztrátám a zkouškám, jež se jim zdály tvrdé a těžké. Mohou pokárat jen sami sebe. Vložili na vlastní šíji jho, jež těžce nesou. Byla jim prokázána Boží péče a láska, ale jejich sobecké, zlé nevěřící duše nemohly poznat Boží dobrotu a milosrdenství. Ženou se ve své vlastní moudrosti, přemoženi pokušeními a zmateni nesnázemi, až jsou zajati satanem. Jestliže shromáždíte světelné paprsky, jež Bůh dal v minulosti, dá vám více světla.

Poukázala jsem na starý Izrael. Bůh jim dal svůj zákon, nechtěli ho však poslouchat. Potom jim dal obřady a ustanovení, aby jejich vykonáváním byl udržován Bůh v jejich paměti. Byli tak nakloněni zapomenout na jeho požadavky, že bylo nutné vzbudit v nich vědomí jejich povinnosti poslouchat Stvořitele a ctít ho. Kdyby byli poslušní a rádi zachovávali přikázání Boží, nebylo by nutné množství obřadů a ustanovení.

Kdyby lid, jenž vyznává, že je zvláštním Božím pokladem, poslouchal jeho předpisy, jak jsou uloženy v jeho Slově, nebyla by mu dána žádná zvláštní svědectví, aby jim připomínala jejich povinnosti a přesvědčovala je o jejich hříchu a hrozném nebezpečí zanedbávání Slova Božího. Svědomí bylo otupeno, protože postavili světlo stranou, zanedbávali je a pohrdli jím. A Bůh odejme tato svědectví od svého lidu, zbaví ho síly a pokoří ho.

Zdálo se mi, že když jsem mluvila, spočinula na mě síla Boží nejpozoruhodnějším způsobem a byla jsem zbavena vší síly, i když jsem neměla žádné vidění. Zdálo se mi, že můj muž povstal před lidem a zvolal: Toto je předivná moc Boží. On učinil svědectví mocným prostředkem, aby oslovil duše a bude jimi působit ještě mocněji, než tomu bylo doposud. Kdo se chce postavit na stranu Pána?

Zdálo se mi, že značný počet lidí ihned povstal a následoval volání. Jiní tu seděli a reptali, někteří se posmívali a haněli a několik jich zůstalo zdánlivě zcela nepohnuto. Kdosi stál po mém boku a řekl:

Bůh tě vyvolil a dal ti mluvit k lidu a získat srdce tak, jak to nedal nikomu jinému. Řídil tvá svědectví tak, aby vyhovovala potřebám lidí. Musíš zůstat nedotčena hněvem, posměšky, přehazováním a hanou. Máš-li být Božím zvláštním nástroje, nesmíš se opírat o nikoho, ale přimknout se jen k Bohu a vinout své úponky okolo něho, jako pnoucí se réva. Učiní tě prostředníkem, jimž bude svému lidu zvěstovat světlo. Musíš denně hledat sílu od Boha, abys byla ochráněna, takže světlo, které skrze tebe nechá zářit na svůj lid, nebude tvým okolím zakaleno nebo zakryto. Satanovým zvláštním úmyslem je zabránit pronikání tohoto světla k lidu Božímu, světla, jež v této poslední době je tak nezbytně nutné.

Ve tvé prostotě záleží tvůj úspěch. jakmile od ní odbočíš a upravíš svá svědectví tak, aby vyhovovala přáním některých, zmizí tvá síla. Skoro všechno v tomto věku je neskutečné a přemrštěné. Svět je plný svědectví, jež byla dána, aby se líbila a aby chvilku obveselovala a povznášela. Tvé svědectví je jiné povahy. Má se zabývat jednotlivými problémy života, ochraňovat slabou víru pře zahynutím a klást věřícím na srdce nutnost zářit jako světla ve světě.

Bůh ti dal svědectví, aby předložil odpadlému a hříšníkovi jeho pravý stav a velikou ztrátu, kterou utrpí, bude-li pokračovat v životě hříchu. Bůh ti toto uložil, zatímco ti ukázal ve vidění jako nikomu jinému dosud žijícímu a podle světla, jež ti svěřil, tě učiní odpovědnou. „Ne silou ani mocí, ale Duchem mým, praví Hospodin zástupů! Jakou trouba povyš hlasu svého a oznam lidu mému převrácenost jejich a domu Jákobovu hříchy jejich.“ (Za 4,6 Iz 58,1)

Tento sen na mě mocně zapůsobil. Když jsem se probudila, má stísněnost pominula a mysl byla jasná. Cítila jsem velký klid. Slabosti, jež mě činily neschopnou pracovat, byly odstraněny a já jsem cítila moc a sílu, jakou jsem už měsíce nepoznala. Zdálo se mi, že andělé Boží byli posláni, aby mi přinesli ulehčení. Mé srdce naplnila nevýslovná vděčnost za tuto změnu ze sklíčenosti ke světlu a blaženosti. Věděla jsem, že přišla pomoc od Boha. Tento důkaz mi připadal jako div Božské milosti a já nechci být nevděčná za Boží dobrotu.