Když jsem byla 25. října 1869 v Adams Center, N. Y., bylo mi ukázáno, že někteří kazatelé mezi námi zanedbávají nést všechnu odpovědnost, kterou jim Bůh věřil. Někteří kazatelé zanedbávají jít vpřed ve věci a díle Božím a něčeho se odvážit. Je nutné učinit důležitá rozhodnutí, ale protože smrtelný člověk nemůže vidět konec začátku, váhají někteří odvážit se a jít kupředu, jak je Boží prozřetelnost vede. Někdo musí jít vpředu, někdo se toho v bázni Boží musí odvážit a přenechat výsledek Bohu. Kazatelé, kteří se vyhýbají této práci, ztrácejí mnoho. Promeškali získat zkušenost, kterou podle božího určení měli mít, aby je posilnila, učinila je řádnými muži, na něž je možno spolehnout se v době potřeby.

Za nemoci mého muže zkoušel Pán svůj lid, aby zjevil, co bylo v jejich srdcích. Když to činil, ukázal jim, co v nich ještě nebylo odhaleno a co nesouhlasilo s Duchem Božím. Pán lidu dokázal, že lidská moudrost je bláznovstvím a že jejich plány a výpočty zklamou, jestliže se cele nespolehnou na Boha a nebudou mu důvěřovat. Z toho všeho se máme učit. Stanou-li se omyly, mají nás učit a vyučovat, nemají nás však vést k vyhýbání se břemenům a odpovědnostem. Kde je mnoho ve hře, kde se rozhoduje o věcech velmi důležitých a mají být řešeny důležité otázky, měli by služebníci Boží na sebe vzít osobní odpovědnost. Nemohou odložit břímě a přitom chtít konat vůli Boží.

Některým kazatelům se nedostává schopností, jichž je třeba k výstavbě sborů a nejsou ochotni se vypracovat. Měli by se cele odevzdat dílu s neochvějným zájmem, nezmenšenou horlivostí, neúnavnou trpělivostí a vytrvalostí. Kdyby tyto vlastnosti živě působily, byly by sbory udržovány v pořádku.

Bůh napomenul a varoval mého muže, aby udržel jeho síly. Bylo mi ukázáno, že ho Pán uzdravil a že žije jako div milosti - ne proto, aby na sebe vzal znovu břemena, pod nimiž klesl, ale aby měl lid Boží užitek z jeho zkušeností v podporování všeobecných zájmů díla a ve spojení s dílem, jež mi dal Pán a břemeny, jež mi dal k nesení.

V letech, jež následovaly po uzdravení mého muže, Pán před námi otevřel velké pole působnosti. Přestože jsem zpočátku vystupovala na veřejnosti jako řečník nesměle, nabyla jsem odvahy, jak mi Prozřetelnost Boží otvírala cestu, abych stála před velkým zástupem posluchačů. Navštěvovali jsme spolu naše stanová shromáždění od Maine až do Dakoty a od Michiganu až do Texasu a Kalifornie.

Dílo, jež začalo v slabosti a v ústraní, se rozšiřovalo a sílilo. Nakladatelství a misie v mnoha zemích svědčí o jeho růstu. Zatímco vydání našeho prvního listu bylo odneseno na poštu v cestovním pytli, jsou nyní statisíce výtisků našich různých časopisů rozesílány z různých nakladatelství. Ruka Boží byla s dílem, aby mu žehnala a budovala je.

Pozdější příběh mého života bude obsahovat zprávy o mnohých institucích, jež vznikly a s nimiž bylo mé životní dílo úzce spjato. Slovem a písmem jsme s mužem pracovali pro vybudování těchto zařízení. Dotknout se jen krátce zkušeností těchto činorodých let by znamenalo daleko překročit rámec životopisu. Nepřestaly snahy satanovy zabránit dílu a zničit pracovníky, ale Bůh o své služebníky a své dílo pečoval.

Protože jsem prožila každý krok kupředu až k našemu dnešnímu postavení díla, mohu při přehlížení našich dějin jen říct: Bůh buď veleben! Když vidím, co Pán udělal, jsem naplněna úžasem a důvěrou v Krista jako vůdce. Nemáme se čeho obávat v budoucnu, jenom toho, abychom nezapomněli na cestu, jíž nás Pán vedl a na jeho naučení, obsažená v uplynulých dějinách.

Jsme povinni použít každé přednosti, kterou nám Bůh dal, abychom svatou povahou okrášlili pravdu a přinesli poselství varování, útěchy a naděje těm, kteří jsou v temnotě, bludu a hříchu.