Pravá láska nerozmazluje. - Láska je klíčem k srdci dítěte, ale láska, která vede rodiče k tomu, že vycházejí dětem vstříc a splňují i jejich nezákonná přání, to není láska, která sleduje jejich dobro. Opravdová náklonnost, která vychází z Ježíšovy lásky, umožní rodičům uplatňovat spravedlivou autoritu a vyžadovat okamžitou poslušnost. Je nutné, aby srdce rodičů a dětí mohla být pevně spojenou s tímto spojením, aby pak v rodině proudila moudrost, ctnost, shovívavost, laskavost a láska. - RH 24. 6. 1890

Příliš mnoho svobody přispívá k rozhazovačnosti synů. - Jedním z důvodů, proč nejsou děti zbožné, je dovolování příliš velké svobody. Jejich vůle a sklony jsou už příliš uspokojovány… Mnoho synů se stalo i proto marnotratnými, že je doma rozmazlovali a rodiče nejednali podle Slova Božího. Názory a úmysly se podporují pevnými, stálými a posvěcenými. Zásadovost a náklonnost jsou zesilovány laskavým a důsledným příkladem. - Letter 117, 1898

Čím více budete dovolovat, tím hůře si budete vědět rady. - Rodiče, vytvořte šťastný domov pro své děti. Tím ovšem nemyslím, že jim máte ve všem vyhovět. Čím více jim dovolíte, tím hůře si s nimi budete vědět rady a tím těžší bude i pro ně, aby žili správně a opravdově, až od vás odejdou do světa. Když jim dovolíte, aby jednaly podle svého, pak jejich roztomilost a čistota rychle vyprchají. Naučte je poslouchat. Ať poznají, že vaší autoritu musí respektovat. I za cenu, že to budou chápat jako malé neštěstí v přítomnosti; zachrání je to před velkým neštěstím v budoucnosti. - MS 2, 1903

Když rozmazujeme dítě, dokud je malé a dopouštíme se chyb, pak je to hříchem. Dítě by mělo být pod stálým dozorem. - Letter 144, 1906

Pokud se dětem dovolí, aby jednaly podle svého, pak si myslí, že se musí obskakovat, projevovat jim láska, uspokojovat jejich přání, aby se bavily. Myslí si, že jejich přání i vůli se má vyhovět. - MS 27, 1896

Neměla by matka občas dovolit, aby jednalo podle svého a má mu snad trpět neposlušnost? Určitě ne! Kdyby to udělala, pak by Satan vztyčil svůj prapor v jejím domě. Ona musí vést boj za své dítě, které nemůže samo bojovat. V tom je její poslání, aby ho pokárala za jeho čertoviny, upřímně ho obracela k Bohu a nepřipustila, aby Satan vyrval dítě z její náruče a choval ho sám ve svém objetí. - MS 70, nedatován

Shovívavost je příčinou a nespokojenosti. - V některých rodinách je přání dítěte zákonem. Dá se mu všechno, co si přeje. Podporuje se v tom, co má rádo. Touto shovívavostí se předpokládá, že dítě bude šťastné. Ale tímto způsobem jednání bude právě nervózní, nespokojené a ničím neuspokojené. Rozmazlování v něm zkazilo i chuť po střídmé a zdravé potravě a po správném a rozumném využití času. Tímto uspokojováním se také zviklal charakter pro pozemský život i pro věčnost. - MS 126, 1897

Elizeovo úspěšné pokárání za nerespektování. Je zcela mylná představa, že se máme podřizovat dětské zatvrzelosti. Mládež z Bethelu Elizea na začátku jeho díla zesměšňovala a posmívala se mu. Elizeus byl velice mírným a klidným člověkem, ale Duchem Božím byl donucen, aby vynesl kletbu nad těmi, kteří mu nadávali. Slyšeli o nanebevzetí Eliášově a právě tato událost se stala středem jejich posměchu. Elizeus se projevil již svým zvoláním a dal najevo, že nedovolí nikomu, ani starým nebo mladým, o těchto věcech žertovat. Když mu ale řekli, že by udělal nejlépe, kdyby také za Eliášem vystoupil, pak je proklel ve jménu Božím. Strašný rozsudek, který pak následoval, byl od Pána.

Od té doby už neměl Elizeus žádné další potíže ve svém poslání. Po dobu dalších 50 let procházel v obou směrech bránu v Bethelu, chodil od jednoho města ke druhému, procházel zástupy zlých a surových, kteří se vyhýbali práci i zpustlou mládeží. Ale nikdo se mu už neposmíval a nezpochybňoval jeho povolání za proroky Nejvyššího. - 5T 44

Nepodléhejte přemlouvání. - Rodiče se budou zodpovídat, proč byli shovívaví ke špatnostem svých dětí, až nadejde den soudu. Mnozí uspokojí i každé jejich nesmyslné přání, protože tímto způsobem se snadněji zbaví jejich dotěrnosti než nějakým jiným. Ale dítě má být vychováváno tak, aby odmítnutí přijalo jako závazné a konečné. - Pacific Health Journal, May, 1890

Nestav slovo dítěte nad ostatní. - Rodiče by neměli přecházet hříchy svých dětí, jakoby se nic nedělo. Pokud tyto hříchy jsou vytýkány nějakým důvěrným přítelem, neměli by to rodiče považovat za přestoupení jejich práva nebo za osobní urážku. Sklony každého mladého člověka nebo dítěte mají nepříznivý vliv na společnost. Špatné sklony i jediného mladého člověka mohou svést na nesprávnou cestu mnoho dalších. - RH 13. 6. 1882

U svých dětí nepřipusťte dojem, že si jejich slov vážíte víc, než názorů starších křesťanů. Nepáchejte na nich další bezpráví. Svým výrokem věřím dětem víc než těm, kteří dosvědčují svým jednáním, že jsou dítky Boží. Tím v nich podporujete sklony, které jsou v rozporu s pravdou. - RH 13. 4. 1897

Dětství rozmazleného dítěte. - Není možné popsat zlo, k němuž dojde, ponecháme-li dítěti možnost, aby jednalo podle své vůle. Některé sejdou na scestí, pokud jsou zanedbány v dětství, ale později mohou zase přijít k rozumu každodenní tvrdou životní školou. Mnozí jsou však ztraceni navždy, protože jejich výchova v dětství a mládí byla částečná nebo jednostranná. Rozmazlené dítě si nese do života těžké břemeno. V životních zkouškách, ve zklamání a v pokušení půjde cestou své neukázněné a nesprávným směrem zaměřené vůle. Děti, které se nenaučily poslušnosti, budou mít sklony k nezodpovědnosti a jednání bez rozmyslu. Usilují o získání nadvlády, ale nenaučily se čemukoli podřídit. Nemají mravní sílu krotit své rozmarné nálady a vášně, usměrňovat své špatné návyky a přemáhat svoji neovládanou vůli. Přehmaty způsobené zanedbanou výchovou a nedisciplinovaným dětstvím je budou provázet až do dospělosti. Zvrácené myšlení může stěží činit rozdíl mezi pravdou a nepravdou. - CT 112, 113