Boží hlas v Jeho díle. - Ať se obrátíme kamkoliv, všude slyšíme Jeho hlas a vidíme Jeho dílo. Z mohutného rachotu hromu a od ustavičného burácení oceánů, až po radostné zpěvy, které splývají v melodii lesa, desetitisíce hlasu v přírodě hovoří svou píseň chvály. Vždy vidíme jeho slávu na zemi, na moři i na nebi, s jejich barevným laděním, proměnlivými úžasnými kontrasty nebo v pozvolném splývání. Věčné hory hovoří o Jeho moci. Stromy, které mávají svými zelenými větvemi za slunečných dnů a také květiny se svoji křehkou krásou poukazují na svého Stvořitele. Živá zeleň jako koberec přikrývá hněď země a vypráví o tom, jak se stará Bůh i o své ubohé stvoření. Hlubiny moře i hloubky země odkrývají skryté poklady. Ten, který dal oceánům perly, skalám ametysty a chrysolity, ten jistě miluje krásu. Slunce, které vychází na obloze, představuje Toho, který je dárcem života a světlem všemu stvoření. Všechna nádhera a krása, která je ozdobou země a září z nebe, vypráví o Bohu.

Radujeme-li se z darů, jak můžeme zapomenout na dárce? Soustřeďme se raději na rozjímání o Jeho dobrotě a lásce. Toto všechno krásné v našem pozemském domově ať nám připomíná křišťálovou řeku a zelená pole, vlnící se obilí, životodárné prameny, zářící města i nebeský svět, jehož krásu nemůže zachytit žádný umělec, ani vyjádřit žádný smrtelný pozemšťan. „Čeho oko nevídalo, ani ucho neslýchalo, ani na srdce lidské nevstoupilo, to Bůh připravil těm, kteříž jej milují“. 1K 2, 9. - CT 54, 55

Boží láska a charakter. - Matky… neměly byste se zatěžovat se starostmi natolik, že by vám nezbyl čas na výchovu dětí podle Boží velké knihy přírody. Vtiskněte do jejich mladé mysli krásy otevírajícího se poupěte a květiny. Stromy, tyčící se do výše, krásní ptáčkové, kteří zpívají svoji píseň Stvořiteli, ti hovoří k jejich smyslům o jeho dobrotě, milosti a laskavosti Boží. Každý list a květina mají jiný barevný odstín a šíří kolem sebe vůni, ty vyprávějí o lásce Boží. Všechno, co je dobré rozkošné a půvabné, vypráví jim o lásce našeho nebeského Otce. Charakter Boží mohou posuzovat podle jeho stvořitelského díla. - ST 5. 8. 1875

O Boží dokonalosti. - Jestliže věci v přírodě projevuji svoji vděčnost velkému Stvořiteli a snaží se co nejvíce zkrášlit zemi a znázorňovat Boží dokonalost, tak i lidé by měli usilovat podle svých možností reprezentovat Boží dokonalost. Tím dovolí Bohu, aby mohl skrze ně projevit svůj smysl pro spravedlnost, milost a dobrotu. - Letter 47, 1903

O Stvořiteli a Sobotě. - Kdo nám posílá sluneční paprsky, aby země mohla přinášet úrodu? Kdo úrodné deště? Kdo nám dal nebe se sluncem a hvězdami? Kdo vám dal rozum, intelektuální poznání a kdo nás ochraňuje každý den?… Po každé když pohlédneme na svět, připomínáme si mocnou ruku Boží, která všemu dala vzniknout. Klenba nad naší hlavou a země pokrytá zeleným kobercem nám stále připomínají Boží moc, ale i Jeho milosrdenství. On mohl dát trávě hnědou nebo černou barvu. Ale poněvadž Bůh sám miluje krásu, dal i nám možnost dívat se na krásu věcí kolem sebe. Kdo by mohl nakreslit květům jasnější barevný odstín, než jaký jim dal Bůh?…

Nemůžeme mít lepší učebnici, než jakou je příroda. „Podívejte se na polní lilie;… nepracují a nepředou a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn jako jedna z nich“. Mt 6, 28, 29. Ať se k Bohu povznese myšlení našich dětí. K tomuto nám dal sedmý den a ponechal ho jako památník svého stvořitelského díla. - MS 16, 1895

Poslušnost zákona. - Přírodu udržuje stejná síla, která působí i v člověku. Stejné zákony, které řídí hvězdy a atomy, řídí i lidský život. Zákony, které řídí srdeční činnost, regulují průtok tekutiny života v těle, jsou zákony mocné Inteligence, která má moc nad životem. Od Boha pochází všechen život. Jedině v souladu s Bohem může být nalezen smysl správného jednání. Pro vše co bylo stvořeno, je stejná podmínka - život, který je udržován přijímáním síly od Boha a který může být zachován jen v souladu s vůlí Stvořitele. Přestoupením Jeho zákona se člověk vylučuje z vesmírné harmonie a je vydán na pospas vlivům, které působí nesoulad, chaos a zkázu.

Ten, kdo se takto naučí vysvětlovat, tomu bude v přírodě všechno jasné. Svět je mu učebnicí a školou života. Jednota člověka s přírodou a Bohem, univerzální působení jeho zákona a důsledky přestoupení nemohou zůstat bez vlivu na myšlení a utváření charakteru. Toto poučení by naše děti měly poznat. - Ed 99, 100

Další lekce ze zákona přírody. - Při zúrodňování půdy objeví přemýšlivý člověk poklady, o nichž se mu ani nezdálo. Nikdo z těch, kteří pracují v zemědělství nebo v zahradnictví, nemůže mít úspěch, pokud nebude dbát na zásady, které se ho týkají. Je třeba studovat zvláštní podmínky pro různé rostliny, protože každá rostlina má nejrůznější nároky na půdu a pěstování. Dodržování těchto platných zákonů je podmínkou úspěchu…

I přesazování vyžaduje pozornost, aby se ani jedno vlákno kořene neporušilo nebo špatně nezasadilo, je třeba se starat o mladé rostlinky, prořezávat je, zalévat, chránit před nočním mrazem a denním sluncem, zbavovat plevele, chránit před chorobami a škodlivým hmyzem. Ošetřování přivádí nejen k důležitému poznání, pokud jde o rozvoj charakteru, ale samotná práce přispívá k dalšímu poznávání. Rozvíjí se základy výchovy jako trpělivost, pečlivost, nepřehlížení maličkosti a poslušnost zákona.

Stálý styk s tajemstvím života a krásou přírody, stejně tak jako citlivý přístup k těmto krásným dílům Stvořitele, vlévá nový život do našeho myšlení, pozvedá a zušlechťuje naše povahy. Takto nabyté poznání připravuje k úspěšnému působení na lidi. - Ed 111, 112

Učení o rozsévači. - Podobenství o rozsévači a zrnu rozvádí hlubokou duchovní pravdu. Zrno představuje zásady zaseté do srdce a jeho růst, rozvoj charakteru. Znázorněme si to prakticky. Děti mohou připravit půdu a zasít semeno. Pokud spolupracují s rodiči nebo učitelem, tak to jim vysvětlí, že zahradou, v níž se zasévá dobré nebo špatné semeno je jejich srdce. Tak jako zahrada v přírodě musí být připravena pro zasetí semene rostliny, tak musí být připraveno srdce pro zasetí semene pravdy. A pak je možné pokračovat ve srovnávání růstu rostliny s přirozenou a duchovní setbou. - CT 142

Smrt Kristovu je možné přirovnat k padnutí semene do země. Také růst stébla k pravdě o vzkříšení. - Ed 111

Srdce jako zahrada potřebuje zúrodňovat. - Naučení mohou vycházet již se stálého obdělávání půdy. Nikdo se neusadí na neobdělaném kousku půdy a nebude čekat, že přinese úrodu. Je ale třeba spousta usilovné práce k přípravě půdy, k zasetí semene a dalšímu obdělávání, než dojde ke sklizni. Takový postup platí i pro duchovní setbu. Je třeba věnovat pozornost zahradě srdce. Půda musí být zorána pokáním. Plevel by mohl zadusit dobré semeno, proto se musí vytrhnout i s kořenem. Tak jako půda, která zaroste trním, může být znovu získána pro setbu jedině usilovnou prací, tak i nad špatnými sklony srdce je možno zvítězit jedině horlivou snahou ve jménu Krista a Jeho mocí. - Ed 111

Růst v milosti. - Povězte dětem o zázračném působení moci Kristovy. Studují-li velkou knihu přírody, pak Bůh ovlivní jejich myšlení. Oráč svoji půdu z oře a zaseje i semeno, ale nemá již vliv na jeho růst. Je závislý na Bohu a On učinil to, co není v moci člověka. Pán vkládá do semene svoji životní sílu a to způsobí, že vyráží k životu. Za jeho přispění zárodek života prorazí tvrdý obal, který ho obklopuje a vyklíčí, aby přinesl užitek. Nejprve se objeví stéblo, pak klas, potom zralé zrno v klasu. Když se dětem poví o díle Božím se zrnem, porozumí tajemství růstu v milosti. - CT 124, 125

Povznést se nad okolí. - U nás v Americe rostou vodní lilie. Tyto krásné lilie jsou dokonalé bez jediné vady a vyrůstají na rumištích. Řekla jsem synovi: „Prosím tě, dones mi stonek této rostliny, ale vytrhni ho nejblíže u kořene. Ráda bych ti na ni něco ukázala“.

Donesl jich celou hrst a já si je prohlížela. Měly spoustu otevřených průduchů a dole na stonku byla černá hlína. Přesto vyrostly jako krásné, neposkvrněné lilie. Neposkvrnily se svým okolím a vyrostly do své krásy.
A právě toto je způsob, jakým máme vychovávat naši mládež v tomto světě. Veďme je k poznání Boha, Ježíše Krista, povězme jim o oběti, kterou podstoupil za nás. Ať se rozhodnou pro čistotu, ctnost, laskavost, zdvořilost, lásku, trpělivost a čerpají je ze zdroje vší moci. - MS 43a, 1894

Naučení o důvěře a vytrvalosti. - „Zeptej se třebas hovad a naučí tě, aneb ptactva nebeského a oznámí tobě…i ryby mořské vypravovati budou tobě“. Jb 12, 7, 8. „Jdi k mravenci, … shlédni cesty jeho“. Př 6, 6“. Hleďte na ptactvo nebeské“ Mt 6, 26. „Podívejte se na havrany“. L 12, 24

Neměli bychom dětem o těchto Božích tvorech jen vyprávět. Zvířata sama by se měla stát jejich učiteli. Mravenci je naučí trpělivě pracovat, vytrvat v překonávání překážek a být prozíravými do budoucna. Ptáci se jim stanou učiteli v důvěřování. Náš nebeský Otec se o ně stará, ale oni sami si musí sehnat potravu, postavit hnízda a vychovat svá mláďata. V každém okamžiku jsou vystaveni nebezpečí, že je nepřátelé zničí. Přesto vesele vykonávají svoji práci a v jejich písních je stále tolik radosti.

Jak krásně popisuje žalmista Boží péči o lesní tvory - „Hory vysoké jsou kamzíků, skály útočiště králíků“. Ž 104, 18
Nechává prameny stékat mezi skalami a horami, tam mají svá hnízda i ptáci „vydává hlas svůj zprostřed ratolestí“. Ž 104, 12. Vše, co žije v lesích a horách, patří k jeho rodině. „Otevíráš ruku svou a nasycuješ každý živočich, podle dobré líbezné vůle své“. Ž 145, 16. - Ed 117, 118

Hmyz nás učí pracovitosti. - Pilná včela dává člověkovi příklad, který by mohl dobře napodobit. Tento hmyz dodržuje vzorný pořádek a v úlu nelze lenošit. Vykonávají svěřenou práci s takovou nápaditostí a aktivitou, že to je pro nás nepochopitelné. Moudrý muž nás upozorňuje na malé věci na zemi: „Jdi k mravenci, lenochu, shlédni cesty jeho a nabuď moudrosti. Kterýž nemaje vůdce, ani správce, ani pána, připravuje v létě pokrm svůj, shromažďuje ve žni potravu svou“. Př. 6, 6-8. „Mravenci, lid nesilný, kteříž však připravují v létě pokrm svůj“. Př 30, 25. I my se můžeme přiučit od těchto malých učitelů svědomitosti a spolehlivosti. Se stejnou přičinlivostí bychom mohli zdokonalit své schopnosti, které nám propůjčil všemohoucí Stvořitel, a stali bychom se člověkem, kterého stvořil podle svého obrazu, a požadovat od něho odpovídající odpověď za všechny přednosti, které mu dal. 4T 455, 456