Provokování. - Děti jsou podle Pána nabádány, aby poslouchaly své rodiče, ale i rodiče mají příkaz, aby své děti neprovokovali ke hněvu a neznechucovali je. - MS 38, 1895
Často svým jednáním více popouzíme, než se zalíbíme. Viděla jsem matku, jak vytrhla z ruky dítěte něco, co mu dělalo obzvláštní radost. Dítě nechápalo důvod, proč se tak stalo a cítilo se podvedeno. To vyvolalo mezi matkou a dítětem napjatou situaci, která byla ukončena pořádným výpraskem, alespoň tak se to jevilo navenek. Ale tento spor zanechal v citlivé mysli dojem, který nebylo snadno vymazat. Tato matka nejednala moudře. Neuvažovala logicky o příčině a následku. Její tvrdý a neuvážený trest vzbudil v srdci jejího dítěte neovládaný afekt, který při každé další podobné akci vyvolá intensivnější odpor. - CT 117
Stále kritizování. - Nemáte právo kalit štěstí svých dětí neustálým kritizováním a káráním při bezvýznamných chybách. To, co se nepodařilo, je možné považovat za neúmyslné a pro příště je důležité udělat opatření, aby se to neopakovalo. Tak děti nebudou mít pocit, že byly ponechány v duševní beznaději, ale získají odvahu si postupně stále více získávat vaši důvěru a uznání. Děti si přejí jednat správně a také jejich srdce je nakloněno k poslušnosti, ale potřebují podporu a povzbuzení. - ST 10. 4. 1884
Příliš tvrdé výchovné prostředky. - Jak je Bůh potupen a připraven o čest v té rodině, kde nedošlo ke správnému pochopení, co je podstatou rodinné výchovy, a děti si zaměňují pojmy disciplína a vláda. Je pravdou, že příliš tvrdá výchova, přílišné kritizování, vedou k neúctě autority, a nevyžadování těch usměrnění, které Kristus vyžaduje plnit. - RH 13. 3. 1894
Pokud rodiče dávají najevo těžko přijatelný, nepřiměřený a panovačný postoj, pak to u dětí vyvolává umíněnost a zatvrzelost. Tak se stává, že rodiče u svých dětí vyžadují méně tvrdý postoj, než by měli mít.
Rodiče, vy nevidíte, že tvrdá slova provokují ke vzdoru? Jak byste se rozhodli, kdybyste své zacházení s dětmi považovali za nešetrné? Je přece vaší povinností studovat příčiny a následky. Svým dětem jste nadávali, v návalu hněvu jste je i zmlátili. A ony byly příliš malé na to, aby se mohly bránit. Položili jste si otázku, jaký zpětný dopad bude mít takové jednání? Uvažovali jste při tom, jak jste sami citliví na pokárání a obviňování? Jak rychle se cítíte dotčeni při pomýšlení, že někdo neodhadl správně vaše schopnosti? Cožpak nejste odrostlými dětmi? Pak se vžijte do role dětí, co ony cítí, když mluvíte hrubě, chováte se k nim povýšeně a přísně je trestáte za přestupky, které ani z poloviny nejsou tak tragické z pohledu Božího jako váš způsob, jakým na ně reagujete. - MS 42, 1903
Mnozí rodiče se hlásí ke křesťanství, ale nejsou obráceni. Kristus nezůstává v jejich srdcích skrze víru. Jejich nelítostná povaha, nerozumné jednání, nepotlačené vášně, to provokuje jejich děti a budí v nich odpor ke všemu náboženskému učení. - Letter 18b, 1891
Opakování výtek. - Chceme-li dosáhnout nápravy zla, musíme si dát pozor na snahu neustále něco kritizovat a vytýkat. Opakované výtky uvádějí na nesprávnou cestu a neodstraňují špatné. Pro mnohé a často ty nejvnímavější se stává ovzduší bez pochopení či soucitu osudné. Ani rostliny neotvírají svůj květ před větrem, který by je spálil mrazem.
Dítě častěji kárané pro nějakou osobní chybu ji za nějaký čas považuje za svůj charakterový rys, za něco, co nelze překonat. Tak dochází k depresi a zoufalství, často zakrývané nedostatečným zájmem nebo předstíraným choutkám. - Ed 291
K přikazování a nadávání. - Někteří rodiče vyvolávají mnoho hádek z nedostatku sebekontroly. Místo, aby děti s neporozuměním požádali o udělání toho či onoho, nařizují jim to s přísně povýšeným hlasem a vzápětí se na ně sypou výtky a kritika, které si děti vůbec nezasloužily. Rodiče, takto uplatňovaný způsob výchovy v dětech ubíjí radost ze života a ctižádostivé úsilí něčeho dosáhnout. Vaše příkazy sice splní, ne však z lásky, ale proto, že se neodváží jednat jinak. Jejich srdce však zůstává chladné. Místo radosti je to pro ně otrocká podřízenost. Často je to vede k tomu, aby se vymkly a pustily z hlavy všechny vaše příkazy. To ale vyžaduje vaši podrážděnost a pro děti je to ještě horší. Následuje nová kritika, jejich nevhodné chování se před nimi vypočítává v planoucích barvách, až na ně sedne deprese a je jim úplně jedno, zda udělají někomu radost nebo ne. Ovládne je myšlenka „Je mi to jedno” a snaží se najít zábavu a radost mimo domov, bez rodičů, protože doma ji nenacházejí. Stýkají se s kamarády z ulice a brzy jsou tak narušení jako ti nejhorší. - 1T 384, 385
Náladové jednání. - Úsilí rodičů musí vycházet ze závislosti na Kristu. Má být formováno a usměrňováno Duchem Svatým a tak lze získat nesporný vliv u dětí. Pokud ale rodiče jsou přehnaně přísní a vynucují svoji výchovu, pak toto nemohou nikdy napravit. Svým jednáním, které je závislé na okamžitém popudu a náladě, doženou k pocitu nespravedlnosti. - MS 7, 1899
Křivda. - Děti jsou citlivé i k sebemenší křivdě. Některé to natolik znechutí, že ztratí respekt nejen při rozkazovacím tónu nahněvaného hlasu, ale i před pohrůžkou, že budou zbity. V dětských srdcích se velice často usadí vzpoura pro špatné výchovné prostředky. Kdyby však byl zvolen vhodnější způsob, u dětí by se vytvořily dobré a harmonické povahy. Matce, která se nedokáže dokonale ovládat, by neměla být svěřena výchova dětí. - 3T 532, 533
Vztekání se a bití. - Myslíte si snad, že matka, která svoje dítě bije, ztrácí nervy, nedokáže se ovládnout; jedná podle vás tak proto, aby dítě poznalo krásu křesťanské povahy? To jistě ne! To vede jen k tomu, aby se v jeho srdci vyvolalo roztrpčení, pak a dítě už vůbec nelze napravit. - MS 45, 1911
Vulgární a nesoucitná slova. - Kristus chce naučit otce a matky, jak se stát správnými vychovateli. Ti, kteří jsou vyučování v Jeho škole, nikdy nebudou mluvit vulgárně a řeči bez soucitu. Neboť takto pronesená slova provokují, jdou na nervy, jsou příčinou duševních útrap a vytvářejí u dítěte takový stav, kdy je nemožné ho po těchto slovech usměrnit. To je často pravým důvodem, proč děti hovoří nezdvořile. - Letter 470, 1902
Popichování a zesměšňování. - Rodiče nejsou pověřeni ke vztekání, nadávání a vysmívání. Nikdy by u svých dětí neměli zesměšňovat zvrácené povahové rysy, které na ně sami přenesli. Tento způsob výchovy nikdy neodnaučí zlému. Rodiče, uvádějte přikázání Božího Slova k napomínání i pokárání svých rozmarných dětí. Pro vaši potřebu uvádějte slova: „Takto praví Pán”. Pokárání, která přijímají jako slovo od Boha, je mnohem působivější než to, které řeknou rodiče nelítostivě a rozhněvaně. - FE 67, 68
Netrpělivost. - Netrpělivost rodičů vzbuzuje také netrpělivost dětí. Projevená zlost rodičů vyvolá zlobu u dětí a vyburcuje je z jejich přirozeného klidu… Po každé, když ztrácí sebekontrolu nebo hovoří a jednají netrpělivě, hřeší proti Bohu. - 1T 398
Střídaní nadávek a podbízení se. - Často jsem se setkala s dětmi, které zapíraly, že ve vzteku s něčím praštily o zem, nebo do toho kopaly či nadávaly, protože u své nerozumné matky viděly, jak střídá nadávky s přemlouváním v domnění, aby se dítě dalo vést k dobrému. Takový způsob vychovává děti k hněvu. Příště opět o další krůček překračují předchozí vzpurnost v přesvědčení, že vše bude zase probíhat doposud jako vždy. Šetří se sice rákoska, ale dítě je rozmazlené.
Nikdy se nesmí stát, aby dítě získalo v jediném případě převahu nad matkou. K získání autority nejsou tvrdé způsoby posledními prostředky. Pevná ruka a laskavost přemáhají dítě vaší láskou a tímto se dosáhne cíle. - Pacific Health Journal, April, 1890
Nedostatek přísnosti a rozhodnosti. - Nejvíce škody se nadělá nedostatečnou přísností a rozhodností. Poznala jsem rodiče, kteří řeknou: „Nemůžeš mít to nebo ono”, ale pak povolí, aby nevypadali tak nemilosrdně, a dají dítěti to, co původně odmítali. Položili tak základy křivdy na dlouhou dobu. Je důležitý zákon myšlení, který nelze přehlédnout, že totiž každá věc, která se nám stále odpírá a není již ani jiskra naděje na její možné získání, tehdy po ní přestane mysl toužit a zajímá se o další záležitosti. Ale pokud zůstává sebemenší naděje na její získání, tehdy po ní přestane mysl toužit a zajímá se o další záležitosti k jejímu dosažení…
Pro rodiče je tedy nutné postavit jasný příkaz. Trest za neposlušnost musí zůstat nezměněn, podobně jako jsou neměnné přírodní zákony. Děti, které respektují toto nepopiratelné pravidlo, vědí, že to co se nedoporučuje nebo zakazuje, k tomu nepomůže žádné přemlouvání nebo „podraz”. Tak se brzy naučí podřizovat se a jsou v tomto směru spokojenější. Děti těch rodičů, kteří jsou váhaví a rozmazlují je, mají stálou naději, že požadované věci vyškemrají, vykřičí či vytrucují, nebo si mohou dovolit neuposlechnout, protože nebudou potrestány. Jsou tak ve stavu žádosti, naděje i nejistoty a stávají se roztěkané, nedůtklivé a nechtějí se podřídit autoritě. Před Bohem jsou tito rodiče vinní, protože zničili štěstí svých dětí. Toto špatné vedení je klíčem k zatvrzelosti a náboženské lhostejnosti tisíců. Jsou živým dokladem trosek lidí, kteří se hlásili ke křesťanské víře. - ST 9. 2. 1882
Zbytečná omezení. - Když rodiče stárnou a mají vychovávat menší děti, pak obvykle otec cítí potřebu, aby se děti daly na stejnou životní dráhu, kterou tak namáhavě a houževnatě prošlapávali. Je pro něj těžko představitelné, že by rodiče neměli zajistit svým dětem příjemný a šťastný život.
Mnozí rodiče nedovolují dětem i zcela neškodné a nevinné zábavy z obavy, aby se nestaly podnětem pro rozvíjení nedovolených přání, a nepovolují jim ani, aby měly takovou zábavu, kterou by děti měly mít. Mají strach ze špatných následků a odmítají vyhovět i v těch nejobyčejnějších zábavách, které by snad zabránily mnohému zlému. Děti pak dojdou k názoru, že nedojdou pochopení, a proto ho ani nepožadují. Přestávají se umět radovat a myslí, že je to zakázané. Důvěra mezi dětmi a rodiči je zničena. - ST 27. 8. 1912
Odpírání rozumných nároků. - Pokud otcové a matky sami neměli šťastné dětství, Proč by měli zkalit životy svých dětí a ještě z toho mít újmu? Otec si může myslet, že to je jediný správný způsob, který je třeba mít na paměti. Ale ať si uvědomí, že všichni nejsou založeni stejně, že čím větší byla snaha o omezení, tím více bylo nekontrolované vůle po dosažení toho, co je zakázané a výsledkem se stane neposlušnost k rodičovské autoritě. Otce trápí pomýšlení nad rozmarnosti svého syna a v jeho srdci bude bolestná rána z jeho vzpoury. Nebylo by pro něho dobré zvažovat skutečnost, že první příčinou odepření poslušnosti byla jeho vlastní neochota vyhovět synovi v tom, co nebylo hříšné? Rodič si myslí, že postačujícím důvodem při omezení syna byla jeho záliba v požitcích před tím, než mu to odmítl. Rodiče by však měli mít na paměti, že děti jsou inteligentní osoby a mají s nimi jednat tak, jak si sami přejí, aby bylo s nimi jednáno. - ST 27. 8. 1912
Přísnost. - Mnozí rodiče uplatňují ducha nadvlády a autority, kterou převzali od svých rodičů a která vede k vynucování příkazů při jejich vedení. To však nepovede ke správné výchově. Svoji přísností a špatným zacházením vyvolají vášnivý hněv v srdci a v dětech zanechají pocit nespravedlnosti a křivdy. U svých dětí pak objevují mnohé vlohy, které jim předali.
Tito rodiče vzdalují děti od Boha, když jim hovoří o náboženských věcech. Křesťanské náboženství se tak stává nezajímavé a dokonce působí odpudivě zkreslováním pravdy. Děti řeknou, pokud je náboženství takové, pak s ním nechci mít nic společného. Takto se často vytváří v srdci nepřátelství proti náboženství. Takové despotické prosazení autority vede děti k pohrdání zákonem a vládou nebes. Svým špatným vedením určili rodiče věčný osud svých dětí. - RH 13. 3. 1894
Laskavým způsobem a v klidu. - Pokud si přejí rodiče učinit své děti šťastné, ať jim nikdy hrubě nenadávají. Matka bývá často nervóznější a podrážděnější, dítě chytne a nešetří hrubými slovy. Jestliže však vychovává dítě v klidu a laskavě, pak i v něm se zachová dobrá pohoda. - RH 17. 5. 1898
Naléhavá prosba. - Otec jako kněz rodiny by měl s dětmi jednat vlídně, trpělivě a snažit se v sobě potlačit dispozice bojovníka. Nesmí dovolit, aby přestupky zůstaly nekorigované, v tom už je cesta k ovládnutí vášní v lidském srdci. Ať se svými dětmi hovoří s láskou, vypráví jim, jak se jejich cesta Spasitele trápí, pak ať s dětmi poklekne před trůn milosti a předloží vše Kristu v modlitbě, neboť On se nad nimi smiluje, dovede je k pokání a dá své odpuštění. Taková výchova téměř vždy zlomí zatvrzelost srdce.
Bůh si přeje, abychom s dětmi jednali prostě. Zapomínáme, že děti neměly výhodu několikaroční výchovy, jako měli starší lidé. Ti malí ještě nejednají v každém ohledu ve shodě s našimi představami a tak si někdy myslíme, že by zasloužily vynadat. Těm se ale situace o nic nezlepší. Přibližte se ke Spasiteli a povězte mu vše. Pak věřte, že Jeho požehnání na nich spočine. - MS 70, 1903
Copyright © 2010-2016 - Tisk - Kontakt