Správné vedení a usměrněné rodiny. - Ti, kteří o sobě tvrdí, že jsou křesťané, jsou také povinni představovat světu své rodiny jako správné vedené a usměrněné a mají ukazovat moc opravdového křesťanství. - RH 13. 4. 1887

Vůbec není jednoduché moudře vést a vychovávat děti. Potíže nastanou, když rodiče od nich vyžadují Boží bázeň a rozvážné jednání. U dětí se projeví zvrácenost jejich srdcí, pošetilá láska, nezávislost, nenávist k omezování a usměrňování. Mají ve zvyku klamat a nestoudně lhát. Velmi mnoho rodičů předstírá, že to nevidí, místo aby děti potrestali. Dělají to proto, jen aby nemuseli nahlédnout hlouběji a poznat pravý stav věci. A tak děti dál pokračují ve svých ničemnostech a vytvářejí si charakter, k němuž se Bůh nemůže přiznat.

Zásady, které jsou vytyčeny v Božím Slově, neberou ohled na rodiče, těm totiž příliš nevyhovují a jak se někteří vyjádřili, je použit těsný kabát pro výchovu dětí. Mnoho rodičům má odpor ke Svatým zásadám Božího Slova, protože na ně klade příliš mnoho odpovědnosti. Později však dojdou poznání, že Boží cesty jsou nejlepší a cesta poslušnosti Boží vůle je jedině bezpečná. - RH 30. 3. 1897

Není snadné omezovat děti. - V nynějším stavu společnosti není pro rodiče snadné omezovat své děti a vést je podle správných Biblických zásad. Jestliže své děti povedou v souladu s přikázáním Slova Božího, tak jako Abraham ve starozákonní době přikázal své rodině, aby ho následovala, pak si děti myslí, že jejich rodiče mají přehnanou starost a zbytečné nároky. - ST 17. 4. 1884

Nerozumné představy ve vztahu k omezování. - Rodiče, pokud v chcete obdržet Boží požehnání, pak musíte učinit totéž co Abraham. Potlačte zlo, podporujte dobro. Někdy je nutné dát příkaz místo rady ke sklonům a zábavě dětí. - Letter 53, 1887

Jestliže dovolíme dítěti jednat podle vlastních nápadů, pak to znamená dovolit mu, aby se zvrhlo a naučilo zlému. Rozumní rodiče neřeknou svým dětem: „Jednejte podle svého. Jděte, kam chcete a dělejte, co chcete”. Ale řeknou: „Uvažujte o tom, co řekl Pán”. Musí se prosazovat moudré nařízení a ustanovení, aby nebyla zničena krása rodinného života. - CT 112

Proč zahynula Achanova rodina. - Uvažovali jste, proč byli Bohem potrestání všichni, kteří byli ve spojení s Achanem? Stalo se to proto, že nebyli vedeni a vychovávání podle přikázání, která dostali v požadavcích zákona Božího. Achanovi rodiče vychovali svého syna tak, že se necítili být vázání poslušností Slova Páně. Zásady, které dostal do života, ho vedly k tomu, že stejným způsobem jednal se svými dětmi a to je také vedlo do zkázy. Myšlenkové pochody se zpětně vracejí. Trest, který se vztahoval na Achana a jeho příbuzné, byl dopaden za skutečnost, že všichni měli svůj podíl na provinění. - MS 67, 1894

Slepá rodičovská láska je největší překážkou ve výchově. - Je téměř univerzálním hříchem, že rodiče zapomínají na svoji povinnost. Velmi častá je slepá láska k těm, kteří jsou s námi spojeni přirozenými pouty. Tato láska zachází příliš daleko. Není vyvážena moudrostí a bázní Boží. Slepá rodičovská láska je tou největší překážkou při správné výchově dětí. Znemožňuje usměrňovat a vychovávat tak, jak požaduje Pán. Občas se zdá, že pro tuto lásku jsou zbaveni logického uvažování. Je to jako něžný soucit hříšných - krutost jakoby zahalená do masky tak zvané lásky. Je to nebezpečná tendence, která vede děti do záhuby. - RH 6. 4. 1897

Rodiče jsou ve stálém nebezpečí, že uspokojují přirozenou lásku na úkor poslušnosti Božího zákona. Mnozí rodiče ve snaze zalíbit se svým dětem jim dovolují to, co Bůh zakazuje. - RH 29. 1. 1901

Rodiče jsou odpovědní za to, čím by jejich děti mohly být. Otec a matka jsou jako učitelé v rodině. Pokud dovolí svým dětem brát otěže vlády do jejich rukou a ty se stanou nezvládnutelnými, pak jsou zodpovědní za to, co by jejich děti jinak mohly být. - RH 15. 9. 1904

Ti, kteří podléhají svým náklonnostem a jsou zaslepeni láskou ke svým dětem, dovolují jim mít zalíbení v sobeckých přáních a nedovolávají se Boží autority k vytknutí hříchu a k potrestání zla, dávají tím najevo, že si více váží svých zkažených dětí než Boha. Takovým více záleží na ochraně své pověsti, než na oslavě Boha a spíše uspokojují přání dětí, než aby se zalíbili Bohu…

Ti, kdo mají málo odvahy odsoudit zlo, nebo kteří z lhostejnosti či nevšímavosti nevyvíjejí upřímné úsilí k očistění rodiny nebo církve Boží, jsou odpovědní za zlo, které může vzniknout ze zanedbání povinnosti. Neseme stejnou odpovědnost za zlo, kterému jsme mohli zabránit u jiných uplatněním naší rodičovské nebo pastýřské autority, jako bychom je spáchali sami. - P 578

Není místo pro nadržování. - Je celkem přirozené, že rodiče nadržují svým dětem. Zvláště když tito rodiče cítí, že oni sami mají vyšší schopnost, pak své děti považují za lepší, než jsou ostatní. To co bylo u jiných přísně kritizováno, se u vlastních dětí přechází jako chytré a vtipné. I když toto nadržování je částečně přirozené, není správné a je nekřesťanské. Dopouštíme se křivdy na našich dětech, když jejich chyby necháváme nepotrestané. - ST 24. 11. 1881

Nedělejte žádný kompromis se zlem. - Je třeba říct naprosto jasně, že Boží vláda nezná žádný kompromis se zlem. Neposlušnost by neměla být tolerována doma ani ve škole. Nikdo z rodičů, ale ani učitel, kterému leží na srdci blaho těch, kteří mu jsou svěřeni, nebudou řešit kompromisem vzdorovitou paličatost, která se staví na odpor autoritě a uchyluje se k vytáčkám i výmluvám, jen aby se vyhnula poslušnosti. Není to láska, ale sentimentalita, která si zahrává s nepravosti, snaží se pomocí vyškemrávání nebo úplatkem dosáhnout vyhovění a nakonec se spojí s něčím docela jiným, co nahradí původní věc. - Ed 290

Ve velkém počtu rodin je dnes mnoho ustupování a neposlušnost je ponechána bez nápravy, nebo jinde se projevuje panovačnost a domýšlivost, které tvoří největší zlo v povaze dětí. Rodiče je občas opravují bezohledným způsobem, takže jejich život se stává nesnesitelný a oni ztrácejí respekt k otci, matce, bratrům i sestrám. - Letter 75, 1898

Rodičům chybí poznání správných zásad. - Je srdcervoucí vidět neschopnost rodičů v používání Bohem dane autority. Lidé, kteří jsou zásadoví a inteligentní, nemají poznání o těch zásadách, které by měly uvést do výchovy svých dětí. Nedaří se jim dát správná poučení ve správný čas, kdy dobrá rada, zbožný příklad a pevné rozhodnutí jsou nejvíce potřebné k uvedení nezkušené mysli do správných kolejí. Chybí jim poznání o záludných a nebezpečných vlivech, s nimiž se musí všude setkávat. - MS 119, 1899

Na lidskou rodinu přichází největší soužení, protože rodiče se odvrátili od Božího plánu k následování svých vlastních představ a neprosaditelných nápadů, které si vytvořili. Někteří rodiče se řídí pohnutkami. Zapomínají, že přítomné i budoucí dobro jejich dětí vyžaduje moudré usměrňování. - MS 49, 1901

Bůh nepřijímá žádnou omluvu za špatné vedení. - Velmi často se v dětských srdcích projevuje vzpoura, poněvadž rodiče je špatně usměrňují. Pokud však své děti vedou správným způsobem, pak jistě jejich povahy budou dobré a harmonické. - 3T 532, 533

Jestliže rodiče mají sílu k usměrňování, vychovávání i vedení svých dětí, ať tuto sílu projeví i k Bohu. On od nich vyžaduje čistotu, neposkvrněnost a stálou poslušnost. Nic jiného nebude tolerovat. Nebude omlouvat špatné vedení dětí. - RH 13. 4. 1897

Překonejte přirozenou vlastnost umíněnost. - Některé děti jsou od narození více umíněné než jiné, nechtějí se nechat usměrňovat a v důsledku toho nejsou zajímavé ani příjemné. Pokud matce chybí moudrost pro tento stav charakteru, bude následovat velmi nešťastný sled událostí. Takové děti půjdou vlastní cestou ke svému zničení. Ale jak je strašné, když si děti udržují v srdci umíněnost nejen v dětství, ale i v dospělosti jen proto, že v době dětství nebylo pro ně pochopení, a tak živí v sobě i v době zralosti hořkost a bezcitnost k matce, které se nepodařilo vést své děti ke zdrženlivosti. - MS 18, 1891

Nikdy neříkejte dítěti „Já už s tebou nemohu nic dělat”. - Ať vás vaše dítě nikdy neslyší říci: „Já už s tebou nemohu nic dělat”. Pokud máme přístup k Božímu trůnu, měli bychom se jako rodiče stydět něco podobného říci. Volejte k Ježíši a On vám pomůže vést vaše maličké k sobě. - RH 16. 7. 1895

Je třeba upřímně se zamýšlet nad tím, jak vést rodinu. - Slyšela jsem říkat matky, že nemohou vést rodinu, jako to dokáží jiní, protože je k tomu zapotřebí zvláštní talent, který nemají. Ti, kteří si uvědomují v tomto ohledu svůj nedostatek, měli by se upřímně zamýšlet nad tím, jak vést rodinu. Ale ať se matky upřímně zamýšlí nad zkušenostmi jiných, všímají si rozdílů mezi jejich metodami a svojí vlastní a ať zkouší opatrně ty, které se zdají opravdu hodnotné. Jestliže jeden způsob nepřinese požadované výsledky, může být vyzkoušen další plán a výsledky pečlivě porovnány.

Matky by si především měly zvyknout logicky myslet a porovnávat. Jestliže neopustí tuto cestu, pak poznají, že získávají schopnost, v níž se dříve podceňovaly a že ví, jak přetvářet povahy svých dětí. Výsledky snažení a přemýšlení se projeví v jejich poslušnosti, jednoduchosti, skromnosti a čistotě. To jim bude odměnou za všechno vynaložené úsilí. - ST 11. 3. 1886

Rodiče by měli při usměrňování postupovat jednotně. - Matka by měla vždy spolupracovat s otcem a položit základ dobrého křesťanského života u svých dětí. Slepě milující otec by neměl zavírat oči nad jejich chybami, protože není příjemné zjednávat nápravu. - 1T 547

Dítě si musí utvořit správné zásady. Jestliže jsou rodiče ve výchově zajedno, pak dítě pochopí, co se od něho vyžaduje. Pokud však otec naznačí pohledem či slovem, že neschvaluje matčinu výchovu, nebo když pozná, že ona je příliš přísná a myslí si, že on musí vynahradit tuto přísnost mazlením a shovívavostí, pak dítě bude zkaženo. Sympatizující rodiče dítě oklamou, ale ono brzy pozná, že může dělat, co chce. Rodiče se tím dopouští hříchu proti svým dětem a jsou odpovědní za zkázu jejich duší. - MS 58, 1899

Spojení lásky a autority. - Z vašeho charakteru by měla vyzařovat nebeská láska, která vnáší sluneční jas do vašich domovů a projevuje se pokojem, milými slovy a radostným projevem. Není to slepá láska, není to něžnost, která podporuje hřích pošetilým rozmazlováním a která je největší krutostí - to je falešná láska, která dětem dovoluje vládnout a z rodičů dělá otroky nevypočitatelných nálad. Zde není na místě rodičovské nadržování ani útlak. Spojení lásky a autority může správně působit na rodinu. - RH 15. 9. 1891

Při výchově představujte Boží charakter. - Buďte důslední a rozhodní při dávání Biblických naučení a nenechte se unést hněvem. Myslete na to, že když se stáváte nevlídní a chováte se nevhodně před vašimi malými, učíte je být také takovými. Bůh od vás žádá, abyste své děti vychovávali a do jejich usměrňování vnesli taktiku vedení moudrého učitele, který je pod Božím vlivem. Pokud ve vaší rodině působí proměňující Boží moc, budete vy sami stálými žáky. Budete představovat Kristův charakter a vaše úsilí se v tomto směru bude líbit Bohu. Nikdy nepřehlížejte práci, která má být vykonána pro nejmladší členy rodiny Páně. Rodiče, vy jste světlem vašich rodin. Ať vaše světlo svítí v milých slovech, v uklidňujícím zabarvení hlasu. Odstraňte z něho každý osten a proste v modlitbě Boha za sebeovládání. Andělé zůstanou ve vaší rodině, aby mohli sledovat vaše světlo. Pak výchova, kterou dáváte svým dětem, bude vycházet jako silný a jasný proud z vašeho správně vedeného domova do světa. - MS 142, 1898

Neodchylujte se od správných zásad. - V dávných dobách byla rodičovská autorita v úctě. Tehdy byly děti podřízeny svým rodičům, bály se jich a ctily je. Ale v posledních dnech je situace opačná. Mnozí rodiče jsou podřízeni svým dětem. Bojí se zkřížit vůli svých dětí, a proto jim ustupují. Ale pokud jsou děti pod střechou rodičů a jsou na nich závislé, pak se mají podřídit jejich vedení. Rodiče by měli jednat rozhodně a vyžadovat, aby jejich správné názory byly respektovány. - 1T 216, 217

Podnikněte krajní kroky, pokud vědomá neposlušnost není ničím omezená. - Někteří rodiče jsou shovívaví a mají rádi klid. Bojí se prosadit svoji autoritu nad svými neukázněnými syny, jen aby neutekli z domova. Pro některé z nich by to bylo lepší než zůstat doma, žít z darů poskytovaných rodiči a současně ignorovat autoritu lidskou i Božskou. Měla by to být nejužitečnější zkušenost pro takové děti, aby poznaly, že pro úplnou nezávislost v životě, po které tolik touží, je také třeba něco udělat. Ať rodiče poví chlapci, který vyhrožuje útěkem z domova: „Můj synu, pokud jsi přesvědčen o tom, že je lepší opustit domov, než se podřídit jeho správným a přesným pravidlům, pak ti nebudeme bránit. Pokud si myslíš, že svět bude k tobě přátelštější a nakloněný víc než rodiče, kteří se o tebe starali od dětství, pak musíš sám poznat svou chybu. Když si budeš přát vrátit se do otcovského domu a podřídíš se jeho autoritě, budeš vítán. Povinnosti platí pro obě strany. Pokud přijímáš stravu, ošacení a rodičovskou péči, máš také povinnost podřídit se pravidlům rodiny a prospěšnému usměrňování. Můj dům nebude poskvrňován odporným zápachem tabáku, nadávkami nebo opilstvím. Přeji si, aby Boží andělé přicházeli do mého domu. Pokud jsi odhodlán sloužit Satanu, pak ti bude lépe s těmi, které sis oblíbil, než kdybys zůstal doma”.

Takový způsob by zbrzdil životní dráhu tisíců. Děti však velmi často ví, že moudrá matka se jich bude zastávat, i když provedou to nejhorší, jejich přestoupení bude zakrývat. Mnoho odbojných synů se směje, protože rodiče nemají odvahu je omezovat… Oni nekladou důraz na poslušnost. Takoví rodiče podporují své děti ve flámování a svojí nemoudrou shovívavostí neuctívají Boha. To je ta vzpurná, zkažená mládež, která vytváří život, s nímž je nejvíce potíží při výchově na školách i v ústavech. - RH 13. 6. 1882

Buďte neúnavní v konání dobra. - Práce rodičů je bez konce. Neměla by se konat nárazově, třeba jeden den a druhý den nic. Mnozí jsou ochotní začít, ale nemají vůli vytrvat. Touží po vykonávání něčeho velkého, chtějí přinést velikou oběť, ale sráží je neustálé starosti a běžné denní drobné práce, stálé odstraňování rozmarných sklonů výchovou, dávání rad, kritizování, povzbuzování a to neustále, tak jak je to třeba. Přeji si, aby jejich děti nejednou opravily svoje chyby a zformovaly svoje charaktery, aby dosáhly vrcholu hory jedním skokem a ne postupnými krůčky. Jejich naděje se však neuskutečňují okamžitě, a proto jsou deprimováni. Všem těmto lidem ať se vrátí odvaha, až si připomenou slova apoštola: „Činíce pak dobře, neoblevujme; nebo časem budeme žíti, neustávajíce”. Ga 6, 9. - ST 24. 11. 1881

Děti, které zachovávají Sobotu, mají nechuť k omezování a myslí si, že rodiče jsou příliš přísní. V jejich srdcích se může objevit i pocit křivdy, nespokojenosti, mohou je napadat smutné myšlenky ve vztahu k těm, kteří mají zájem o jejich přítomné, budoucí i věčné dobro. Ale po několika letech budou žehnat svým rodičům za toto přísné vedení a opravdovou starost v těch letech, kdy neměly zkušenosti. - 1T 400

Čtěte napomenutí z Božího Slova. - Když se děti dopouštějí chyb, měli by si rodiče udělat čas a číst jim s láskou taková napomenutí ze Slova Božího, která jsou vhodná v jejich případě. Když jsou zkoušeny, pokoušeny nebo zbaveny odvahy, citujte jim k tomu vzácná slova útěchy a veďte je vlídně, aby svojí důvěru složili v Ježíši. Takto bude mladá mysl zaměřena k tomu, co je čisté a zušlechťující. A když jsou rozvinuty k pochopení velké problémy života a jednání Boha s lidstvem, pak se uplatňuje rozum, je využíván úsudek a je vtisknuto do srdce poznání o Boží pravdě. Takto mohou rodiče denně utvářet charaktery svých dětí, aby byly uschopněny pro budoucí život. - RH 13. 6. 1882