Rodiče mohou zasít semeno zkázy. - Chybující rodiče dávají svým dětem ponaučení, která je zničí a pěstují si také trní, po kterém budou chodit… Z velké část mají rodiče ve svých rukou budoucí štěstí svých dětí. Na nich spočívá důležitý úkol, aby vytvářeli charakter svých dětí. Naučení z mládí je budou provázet po celý život. Rodiče zasévají semínka, která vzklíčí a přinesou ovoce buď k dobrému, nebo ke zlému. Připraví své syny a dcery buď pro štěstí nebo neštěstí. - 1T 393

Shovívavost, nebo železné zásady. - Děti jsou často rozmazlené již od nejútlejšího dětství a jejich špatné návky se upevňují. Rodiče by měli mladý stromek ohýbat. Výchovné prostředky ovlivňují charakter buď k deformaci, nebo k vyváženosti a kráse. Zatímco mnozí chybují svojí shovívavostí, jiní zacházejí do opačného extrému a vládnou svým dětem železným prutem. Obojí je špatné a nic takového z Bible nevyplývá. Oni formují myšlení svých dětí a v „Den soudu Páně se budou zodpovídat za způsob svého jednání“. Věčnost pak ukáže výsledky práce vykonané v tomto životě. - 4T 368, 369

Nedokáží vychovávat k Bohu. - Když rodiče nedokáží vést k Pánu a dodržovat ty věci, které přikázal, pak zanedbávají svoji povinnost. - MS 12, 1898

Některé děti mohou dělat to, co chtějí, jiné se dopouštějí dalších chyb, nebo jsou zastrašené. Měli bychom je povzbudit malou pochvalou a milým i laskavým slovem. - MS 34, 1893

Kéž by si matky počínaly moudře, klidně a rozhodně, vychovávaly a tlumily sexuální vášeň svých dětí. Kolika hříchům bychom mohli zabránit v zárodku a kolika církevním potížím by se předcházelo… Mnoho duší navěky hyne jen proto, že rodiče zanedbali čas pro vhodnou výchovu svých dětí a nenaučili je podřizovat se autoritě už v mládí. Bláhové tolerování chyb a zdrženlivý postoj k výstřelkům mládí, to není usekávání kořenů zla, ale souhlas se záhubou tisíců. Jak se jen budou rodiče před Bohem zodpovídat za toto hrozné zanedbání svých povinností. - 4T 92

Nedbalost a zahrávání si s hříchem. - Dětem je třeba věnovat víc než kdykoliv předtím velkou péči a usměrňovat je stále, protože Satan se snaží ovládnout jejich jednání i srdce a vytlačit Ducha Božího. Strašný stav dnešní mládeže je jedním z největších znamení, že žijeme v posledních dnech, ale za příčinu pádu u mnohých je třeba považovat špatné vedení rodičů. Duch odmlouvání při jejich pokárání zakořenil a přináší ovoce v neukázněnosti… Rodiče sice nejsou spokojení s vývojem charakteru u svých dětí, ale nechtějí si přiznat ty chyby, kterých se dopustili a svůj podíl na tomto stavu…

Bůh odsuzuje nedbalost, která si zahrává s hříchem a zločinností i apatií, která se pomalu projevuje svým zhoubným vlivem v rodinách tak zvaných křesťanů. - 4T 199, 200

Málo omezení. - Protože děti nejsou vhodně omezovány a vedeny, tisíce jich vyrůstá s deformovanými charaktery, uvolněnými mravními zásadami a s nepostačující výchovou v praktických povinnostech života. Je jim umožněno jednat podle impulsivnosti, hospodařit s časem po svém a jednat podle svých duševních schopností. Odpovědnost za ztrátu těchto zanedbaných talentů pro Boží dílo nesou otcové a matky. Ale jakou výmluvu si pro Pána najdou? Cožpak nejsou Jeho správci, kterým svěřil posvátnou povinnost připravit jejich duše? Nemají odpovědnost za zdokonalení všech jejich schopností k oslavě Stvořitele? - 5T 326

Rodiče mají vědět, jak správně milovat své děti, protože jinak se stanou nechtě jejich největšími nepřáteli. Nemohou připustit, aby se zlo rozpínalo. Pokud svým dětem dovolí, aby si svůj hřích pěstovaly, je to jako kdyby si chovali zmiji a mazlili se s ní. Ona však neuštkne jen svoji oběť, která ji hladí, ale i ty, kteří jsou na dosah. - FE 52, 53

Přehlížení zla, které přímo bije do očí. - Místo, aby se rodiče spojili s těmi, kteří snášejí těžkosti, pozvedají mravní úroveň a pracují z celého srdce i duše v bázní Boží na nápravě zla u svých dětí, konejší své svědomí slovy: „Moje děti nejsou horší než ty ostatní“. Snaží se skrýt zlo, které přímo bije do očí, a které Bůh nenávidí, nechávají se od dětí urážet a jdou cestou zoufání. Pokud je v srdcích duch vzpoury, pak je lepší ho potlačit nyní, než dovolit, aby shovívavostí vyrostl a zesílil. Budou-li rodiče plnit své povinnosti, pak uvidíme jiný stav věcí. Mnozí rodiče odpadli od víry v Boha. Chybí jim Jeho moudrost, aby si uvědomili plány Satana a mohli odolat jeho nástrahám. - 4T 650, 651

Hýčkání a rozmazlování dětí. - Rodiče často hýčkají a rozmazlují své děti, protože to považují za snadnější způsob vedení. Je pokrytecké, nechat je jít vlastní cestou, než přibrzďovat jejich nepoddajné sklony, které stále více sílí. Tento způsob je zavrženíhodný. Není správné vyhýbat se odpovědnosti. Přijde čas, kdy u těchto dětí zesílí neomezené skony do absolutní nemorálnosti a způsobí hanbu a zneuctění jim samotným, ale i jejich rodinám. Jsou do života nepřipraveny čelit pokušením a nejsou dost silné, aby snášely různé životní komplikace a starosti. Tito vášniví, arogantní, nedisciplinovaní mladí lidé se snaží podřizovat své vůli i ostatní. Upadají stále níž, domnívají se, že svět jim ubližuje a obrací se proti němu. - 4T 201

Zasévání semene domýšlivosti. - Ať se obrátíme kamkoliv, vidíme děti rozmazlené, zhýčkané, které mají volnost v jednání. To je vede k nafoukanosti, drzosti, ješitnosti. Nerozumní rodiče a vychovatelé snadno zasejí do lidského srdce semínko rozmarnosti lacinou chválou i přehlížením povinnosti a vůbec nemyslí na budoucnost. Umíněnost a pýcha jsou zlem, které z andělů učinilo dámy, a proto museli opustit nebesa. Avšak rodiče mohou, i když nevědomě, ale přesto systematicky vést své děti tak, že se stávají zástupci Satana. - Pacific Health Journal, January, 1890

Jak se stát otroky dospívajících dětí. - Kolik ustaraných a těžce pracujících rodičů se staly otroky svých dětí, místo aby harmonickou výchovou a vedením jim byly děti k radosti a potěšení. Ve věku 10, 12 nebo 16 let si děti pak o sobě myslí, že jsou moudré, představují si, že jsou fenomenální, považují se za vyspělé, od rodičů utiskované, chtějí se pozvednout a nemít ohnutá záda od každodenních životních povinností. Jejich mysl je ovládána smyslem pro zábavu. Sobectví, pýcha a zpupnost jsou pak hořkými plody v jejich životě. Přijímají našeptávání Satana, pěstují světskou ctižádost, aby se mohly něčím ve světě stát. - YI 29. 7. 1893

Falešná láska a sympatie. - Rodiče mohou být shovívaví ke svým dětem na úkor poslušnosti ke svatému zákonu Božímu. Vedeni touto láskou neposlouchají Boha a dovolují svým dětem uskutečňovat špatné sklony. Odmítají předat jim rady i poučení, které nařídil Bůh. Pokud rodiče přehlížejí Boží požadavky, pak ohrožují nejen duši svoji, ale i svých dětí. - RH 6. 4. 1897

Slabost při vyžadování poslušnosti, falešná láska a sympatie - falešná představa, že povolnost a neomezování jsou moudrosti - utváří systém, který zarmucuje anděly, ale těší Satana, neboť přivádí stovky a tisíce dětí do jeho řad. Proto zaslepuje oči rodičů, otupuje jejich smysly a zamlčuje jejich myšlení. Vidí, že jejich synové a dcery nejsou příjemní, laskaví, poslušní a starostliví. Jejich děti se připojují k počtu těch, které používá Satan ke svádění duší do zahynutí. - 5T 324

Neúspěch a nevyžadování poslušnosti. - Pokud jsou nevděčné děti najezené i oblečené a dovolí se jim jít po nesprávné cestě, jsou povzbuzeny k tomu, aby pokračovaly na své špatné cestě. Pokud jsou rodiče nebo vychovatelé k ním shovívaví a nevyžadují poslušnost, jsou spoluúčastníky jejich zlých skutků. V tomto období zkušenosti musí každý křesťan stát pevně a odsoudit zlo, Satanské jednání rozmarných dětí. Zkažená mládež by se neměla považovat za neposlušnou, ale za narušitele klidu a ničitele kamarádství. - MS 119, 1901

Svolení, aby děti šly svoji cestou. - Ve společnosti převládá názorů, aby se dětem dovolilo jít přirozeným způsobem podle vlastního rozhodnutí. - MYP 373-374

Rodiče si myslí, že si mohou získat lásku dětí tím, že budou uspokojovat jejich přání a dovolovat, aby jednaly podle svých zálib. Jak velký je to omyl! Dětem, kterým se to dovoluje, vyrůstají neomezovány ve svých přáních, stávají se neústupné, jsou sobecké, náročné, arogantní, jsou kletbou sobě a všem kolem sebe. - 1T 393

Povolení nesprávných postojů. - Poznání, které si odnášíme z mládí, ať už dobré nebo špatné, není nikdy zbytečné. Už v mládí se jejich charakter vyvíjí buď k dobrému, nebo ke zlému. Doma mohou být chváleny, nebo se jim může neupřímně lichotit. Ale svět je bude odměňovat jen podle zásluh. Těm, kteří byli rozmazlování a před kterými ustupovala celá rodina, ti se musí denně podřizovat a ustupovat jiným. Teprve pak poznají mnozí v praktickém životě, kde je jejich pravé místo. Po svých nezdarech, zklamáních, otevřených slovech svých nadřízených často poznají svoji pravou hodnotu, pokorně to doznají a přijmou místo, na které se hodí. Ale je to pro ně tvrdá životní zkouška, které mohly být ušetřeny a nemusely jí podstoupit, kdyby již od mládí byly správně vychovány.

Většina těchto špatně vychovaných dětí se dostává do střetů a konfliktních situací se světem, selhávají tam, kde mohly být jinak úspěšné. Vyrůstají s pocitem, že svět jim něco dluží a nechce dát to, nač mají nárok, protože jim nelichotí a nestará se o ně. Chtějí se mu za to mstít, vyhýbají se mu a provokativně se proti němu staví. Někdy jsou okolnostmi donuceny předstírat pokoru, kterou necítí. Ta je však nenaplňuje, ani je přirozeně nezdobí a jejich pravý charakter se projeví dříve či později…

Proč rodiče takto vychovávají své děti a ty se pak dostávají do konfliktu se svými bližními? - 4T 201, 202

Výchova je službou společnosti. - Děti mají být vychovávány k tomu, aby sloužily společnosti. Mají se stát členy Boží rodiny. Rodiče mají být naplněni Kristovým soucitem, aby mohli pracovat pro spasení těch duší, které byly svěřeny do jejich vlivu. Proto nevychovávají své děti pro společenské zábavy, koncerty a tanec, protože to jsou způsoby světa. - RH 13. 3. 1894

Sobecké hledání štěstí. - Je mnoho mladých lidí, kteří by mohli být pro společnost požehnáním a oslavovat Boha, kdyby do života vykročili se správnými názory a pak by dosáhli i úspěchu. Ale místo toho, aby byli kontrolováni rozumem a zásadami, byli vychováni tak, že se nevzpírali svým rozmarným sklonům, ale uspokojovali své sobectví a měli pocit získaného štěstí. Jsou neužiteční pro společnost, nepotřební pro Boha. Jejich vyhlídky pro tento svět i pro ten budoucí jsou pesimistické a pro svoji sobeckou lásku k rozkoši ztrácejí tento i příští svět. - YI 20. 7. 1893

O nedostatku zbožnosti v rodině. - V tak zvaných křesťanských rodinách by měli otcové i matky pilně studovat Písmo a měli by znát požadavky a výhrady Slova Božího. Tam se jasně hovoří o zanedbání uvedených rad Písma a o výchově dětí k obrazu Božímu a podle napomenutí Páně. Rodičům, kteří se jen hlásí ke křesťanství, chybí praktická zbožnost v rodině. Jak mohou otcové a matky představovat v rodinném životě Kristův charakter, když se spokojují s dosaženým nízkým stupněm? Pečeť živého Boha bude dána jen těm, kteří budou svým charakterem podobni Kristu. - RH 21. 5. 1895

Když rodiče poslechli Boha. - Pán neospravedlní špatnou výchovu rodičů. Denně stovky dětí rozšiřují řady nepřítele, žijí a pracují nezávisle na Božím záměru. Jsou neposlušné, nevděčné, bezbožné. Ale hřích leží před prahem jejich rodičů. Křesťanští rodičové, tisíce dětí je ztraceno ve svých hříších, protože jejich rodiče selhali a nejednali v rodině moudře. Kdyby byli poslechli nepoznaného Vůdce dítek Izraele, jehož sláva byla zahalena v oblakovém sloupu, nebyl by vidět tak zoufalý stav událostí, který existuje v tolika rodinách. - RH 6. 6. 1899