Kdo mluvil k sestře Whiteové? - Ti, kteří si nevšímali varovných poselství, ztratili svou orientaci. Někteří se ve své sebedůvěře odvážili odvrátit se od toho, o čem věděli, že je pravda, když se zeptali: „Kdo mluvil k setře Whiteové?“ Tato slova svědčí o malé víře a důvěře v dílo, které mi Pán dal, abych činila. Vidí výsledek práce, kterou mi uložil Pán, a jestliže je toto nepřesvědčí, pak na ně nezapůsobí žádné argumenty, žádná budoucí zjevení. Výsledek bude ten, že Bůh bude znovu promlouvat jako soudce, jako promlouval kdysi.

- RH 19.5.1903, str. 8.

Hovořil jí někdo o těchto věcech? - Někteří jsou ochotni se vyptávat: „Kdo řekl setře Whiteové o těchto věcech?“ tuto otázku položili dokonce i mně: „Hovořil ti někdo o těchto věcech?“ Mohla jsem odpovědět: „Ano, ano, anděl Boží ke mně mluvil.“ Oni tím však myslí: „Přiznávají se sestry a bratři ke svým vinám?“ Pro budoucnost nebudu podceňovat svědectví, která mi Bůh dal, vysvětlovat, pokoušet se uspokojit taková malicherná myšlení, ale budu pokládat všechny takové otázky za urážku Ducha božího. Bůh pokládal za vhodné uložit mi úkol, jaký nebyl dán nikomu jinému z našich řad. Vložil na mne břemeno napomínání, které nebylo dáno nikomu jinému.

- 3T 314, 315.

Někdo mluvil k sestře Whiteové. - I teď vyjadřují lidé svou nevíru slovy: „Kdo napsal sestře Whiteové o těchto věcech?“ Nevím však o nikom, kdo tyto věci zná v celé pravdě, ani neznám nikoho, kdo by mohl psát o tom, o čem soudí, že neexistuje. Někdo ke mně promluvil - Ten, který nic nepřekrucuje, nesoudí nesprávně, ani nic nepřehání.

- Zvláštní instrukce, týkající se redakce Review and Herald a práce v Battle Creeku, str. 16.

Je-li ovlivněna, není důvěryhodná. - Vy se domníváte, že jednotlivci ovlivnili mé myšlení. Jsem-li v takovém postavení, nehodím se k tomu, abych byla pověřena dílem Božím.

- Letter 16,1893.

Paní Whiteová nečetla jisté dopisy nebo články. - Pokáráš mě asi, že jsem nečetla balíčky tvých spisů. Nečetla jsem je a nečetla jsem ani dopisy, které poslal Dr. Kellogg. Dostala jsem poselství přísné výtky, určené vydavatelství a věděla jsem, že budu-li číst sdělení, která mi byla poslána, byli byste později - až se svědectví splní - ty i dr. Kellogg, pokoušeni říct: „Já jsem ji k tomu inspiroval.“

- Letter 301, 1905.

Nemívám ve zvyku číst jakékoliv věroučné články v novinách (Review and Herald), aby se moje myšlení nijak neshodovalo s myšlenkami a nápady někoho jiného, a aby forma něčích neměla žádné souvislosti s tím, co píši já.

- Letter 37, 1887.

Otázka, která vyvstala v dřívějším kazatelském úřadě. - Kdybyste to říkala sebevíckrát, dostalo by se mi vidění, které mi Bůh dává? Jestliže ano, pak vidění nejsou ničím… Co jsi řekla ty, anebo někdo jiný, znamená vůbec nic. Bůh vzal věc do ruky… Co jsi řekla ty, sestro D, to na mne vůbec nezapůsobilo. Můj názor nemá nic společného s tím, co mi Bůh ukázal ve vidění.

- Letter 6,1851.

Výtka neměla původ v klepech. - Dostala jsem tvůj dopis a budu se snažit na něj odpovědět. Říkáš, že se ti dostalo svědectví, ale podíl na podvodu nepřijímáš. Přesto však můj bratře, je to pravda, klepy nemají s tímto případem pokárání žádnou souvislost.

- Letter 28, 1888.

Pokus řídit paní Whiteovou. - Bratr F navrhuje, že by lid těšilo, kdybych méně mluvila o povinnosti a více o Ježíšově lásce. Já si však přeji mluvit tak, jak na mne bude působit Duch Páně. Pán ví nejlépe, co jeho lid potřebuje. Dopoledne (sobota 17.října) jsem mluvila na text z Izaiáše 58. Vůbec nic jsem nezkrášlovala.

- MS 26, 1885.

Pokyny ovlivňovat Mocný. - Někteří lidé říkají: „Někdo ovlivňuje její spisy.“ Beru to s díky na vědomí. Je Jeden, který má moc aby mi radil, Jeden, který mi ukazuje stav věcí.

- Letter 52, 1906.

Příčina občanských dotazů. - Jistý člověk se mi přiznal, že o mých svědectvích pochybovala nevěřil jim pro výroky, které mu řekla sestra F. Jednou z věcí, o nich mluvil bylo to, že svědectví o jednotlivých mi sdělili jiní lidé, zatím co já jsem je označila za poselství od Boha. Uvědomuji si tato moje sestra, že se mne takto dělá pokrytce a lháře?…

Sestra F se zmínila o jednom případě, kdy mi řekla všechno o rodině bratra G a první věc, kterou příště uslyšela, byla ta, že já vyprávím právě ty věci, které mi řekla ona, jako něco, co mi zjevil Pán.

Vysvětlím to. Často mi jsou ukázány rodiny i jednotlivci, a když mám pak příležitost být s těmi, kteří je znají, zjišťuji, jakou má ta rodina pověst, abych zjistila, zdali kazatelé nebo lid vědí o existujícím zlu.

Taková byla skutečnost v případě týkajícím se rodiny bratra G. Přála jsem si vědět, zdali svědectví byla opodstatněna fakty. Tato poskytnutá informace nebyla však svědectvím, třebaže krátkozraké, pokoušené duše si to mohou takto vykládat.

- Letter 17, 1887.

Kdo mluvil k Pavlovi a sestře Whiteové? - Když bloudícímu přinesou svědectví od Pána, často se ptá: „Kdo mluvil k sestře Whiteové?“ Tak tomu jistě bylo za dnů Pavlových, neboť někdo musel mít na srdci zájem církve, aby ukázal apoštolovi, Bohem ustanovenému pomocníkovi, nebezpečí, hrozící členům církve a ohrožující její rozvoj. Je čas mluvení a čas mlčení. Něco se ovšem udělat musí a Pánem ustanovený pomocník nesmí ochabovat ve svém díle napravováni tohoto zla. Toto zlo tedy existovalo a Pavel měl co děla, aby je potřel…

Víme, že Pavel měl před očima stav sborů. Bůh mu dal světlo a poznání řádu, jaký by měl být ve sborech udržován, i znalost rozličného zla, které v církvi vznikne a bude muset být napravováno a odhodlaně projednáváno s ohledem na jeho závažný charakter. Pán zjevil Pavlovi čistotu, oddanost a zbožnost, jež by se měla v církvi udržovat, i to, že zlo, které vzniká v protikladu k nim, musí být napraveno světlem, které mu dal Bůh.

Proč se dotazuji. - Když mám vidění o věcech, týkajících se nějakého sboru, je to někdy jako záblesk nebeského světla, který odhalí podrobnosti, jež mi o tomto případě vyjevil Bůh. Jestliže se břímě; které tíží mou mysl, týká určitých sborů, rodin nebo jednotlivců, vyptávám se často na stav věcí v tom sboru a mám celou záležitost popsanou dříve, než do toho sboru přijdu.

Já však chci fakta k opodstatnění svědectví a tíží mě poznání, jak bych měla oznámit světlo, které mi Bůh dal. Jestliže sbor už viditelně postihly omyly, takové příklady svádějí sbor, oslabují jeho víru a posilují nevěru; práce, která se pak musí udělat, se nesmí svěřit rodinám v soukromí nebo samotným jednotlivcům, ale musí se konat před celým sborem, aby se zastavilo zlo a aby do mysli těch, kteří byli oklamáni podvodným konáním a nesprávným výkladem, vešlo světlo.

Když jsem zase stála před lidem, tu mi jako blesk zazářilo světlo, které mi Bůh v minulosti dal o lidech, kteří stáli přede mnou a Duch Páně mě vybízel, abych mluvila. Takto si mne Bůh použil a já jsem nahlédla do mnoha případů; než však takové případy povím, přeji si vždy vědět, zdali je ta věc známa jiným, počítá-li se s tím, že jejich vliv bude na škodu celému sboru. Někdy lidé kladou otázky a někdy je tím určen způsob projednání těchto případů. Někdy se o věci jedná jen před osobami, kterých se to týká, jindy před mnoha lidmi nebo jen menší množstvím.

Je-li případ takový, že se může projednat soukromě, aniž by to druzí museli vědět, pak si velmi přeji, aby se udělalo, co je možní, aby se věc napravila a nerozšiřovala.

- Letter 17, 1887

Stojím sama, krutě sama. - Musím učinit prohlášení. Když mi Pán zjeví nějakou záležitost a dá mi příkaz, abych přinesla poselství o dané věci, pak, pokud mé síly s pomocí Boží stačí, oznámím tu věc jako myšlení a vůli Boží tak jasně, jak mi mé lidské schopnosti, vedené a řízené Duchem Svatým, celou věc přiblíží, abych ji předložila jiným. Pokud se týče, vážných věcí, které mi byly zjeveny, nedala jsem nikomu - muži ani ženě - právo ani nejmenší kontroly nad svým dílem, které mi Pán dal k vykonání.

Od doby před 21 lety, kdy mi zemřel manžel, mi ani v nejmenších nenapadlo abych se znovu provdala. Proč? Ne proto, že to zakázal Bůh, to ne. Ale pro mne bylo nejlepší, abych stála sama, aby nikdo netrpěl při pokračování mého díla, svěřeného mi Bohem. Nikdo nebude mít také právo jakkoli mne ovlivňovat v mé odpovědné, anebo mé dílo při přinášení mého svědectví povzbuzování i kárání.

Můj manžel mi nikdy nestál v cestě při tomto díle a dostávalo se mi od něho pomoci a povzbuzení, často i soucitu. Jeho pochopení, modlitby i slzy jsem tolik, tolik postrádala. To nemůže nikdo chápat tak, jako já. Mé dílo všem musí být vykonáno. Žádná lidská moc mě nemůže ovlivnit v díle, které mi Bůh dal k vykonání přinášením svého svědectví těm, pro něž mi On dal pokárání nebo povzbuzení.

V této záležitosti jsem stála sama, krutě sama, se všemi nesnázemi a všemi zkouškami, spojenými s dílem. Jediný Bůh mi mohl pomoci. Poslední práce, kterou má ba tomto světě vykonat, bude brzy dokončena.. Musím se vyjadřovat jasně, abych - je-li to možné - nebyla chápána špatně.

Nemám na světě nikoho, kdo by mi uložil nějaké poselství, anebo na mne vložil nějakou povinnost. Mám ti nyní říci, bratře F, že až mi Pán dá poselství pro tebe nebo pro někoho jiného, dostane se ti tou cestou a tím způsobem, jak je Pán dává mně.“

- MS 227, 1902.