Ve čtvrtek ráno 19.listopadu 1908, psala Ellen Whiteová ve své pracovně v Elmshavenském domě. Tu ji našel její syn W.C.White a sdělil jí, že dole v obývacím pokoji jsou dvě osoby, které si přejí s ní mluvit. Sešla se synem dolů, aby se setkala s Ralphem Mackinem a jeho ženou. V pokoji na ni čekala dvojice dobře oblečených a zdánlivě velmi upřímných lidí ve věku kolem třiceti pěti let. Pán Whiteová se brzy dozvěděla, že její návštěvníci se vážně zabývají Bibli a svědectvími a že do Kalifornie přijeli z Ohia proto, aby poznali, zda Pán schvaluje jejich neobvyklou zkušenost z několika minulých měsíců.

Rozhovor s Mackinovými zaznamenala těsnopisem Clarence C. Crislerová, hlavní sekretářka Ellen G. Whiteové.

- VYDAVATELÉ

Zpráva o rozhovoru

Bratr a sestra Mackinovi potvrdili, že cítili, že na ně působí Duch svatý, aby vykonali zvláštní cestu na Západ a pohovořili se sestrou Whiteovou o několika neobvyklých zkušenostech, které prožívají. V modlitebném sboru ve Findlay, Ohio, a to ve zvláštní chvíli, kdy hledali Boha, aby na ně seslal Ducha svatého.

Ralph Mackin: V úvahách modlitebního týdne pro ten rok, se každý článek obracel k lidu, aby hledal Ducha svatého. Setrvávali jsme po tři dny v našem sboru s postem na modlitbách, a opravdu jsme se tři dny postili a modlili - totiž nebyli jsme pořád pohromadě, ale pociťovali jsme potřebu hlubší práce i potřebu, aby se nám dostalo víc Ducha Božího. Od té chvíle jsme začali studovat působení Ducha svatého z Bible i ze „Svědectví“, zvlášť ze 7. a 8. Svazku i z „Ranných spisů“ a také tu malou knížku, sestavenou z letáčků, nazvanou „Zvláštní svědectví pro kazatele a pracovníky.“ Poznali jsme, že ta je pro nás nejcennější. Ukazuje, jak se v minulých dobách jednalo s lidmi, kteří byli povoláni Bohem atd.

Pán mi dal zvláštní poselství, abych následoval život apoštolů…

Četli jsme pak některé části Písma, včetně Lukášovy 24. Kapitoly, která končí těmito slovy:

„A oni poklonivše se jemu, navrátili se do Jeruzaléma s radostí velikou. A byli vždycky ve chrámě, chválíce a dobrořecíce Boha. Amen.“

Teď učím, že toto dobrořečení je dobrořečení z posvěcení, které přijali, které jim B“h udělil. A když my hledáme Boha - modlitbu za sílu posvěcení, abychom žili čistým, mravným životem. To není dílo okamžiku. Neplatí „jednou posvěcen, vždycky posvěcen“; to není pravda. Ale my bychom měli pevně toužebně vysílat svou žádost, abychom přijali požehnání. Má to na nás týž fyziologický účinek - ach, my chceme jen chválit Ježíše a to způsobuje, že jsme plni lásky a míru. Všímáme si však, že učedníci ještě nebyli připraveni, aby s tímto požehnáním šli mezi lid, aby konali práci pro Mistra. On jim řekl, aby počkali, dokud nedostanou moc shůry. Pozdvihli jsme tedy svou prosbu a stále s vírou prosili, při němž nás povzbuzoval kapitola, nazvané „Otřásající se čas“ v „Ranných spisech.“ Věřili jsme tak usilovně, až nám na čele vyvstávaly velké kapky potu. Víra, že tutéž sílu, jakou měli učedníci, máme i my dnes, nám dodávala odvahy, abychom vydrželi.

Opakování zkušenosti, zaznamenané ve 2.kapitole Skutků. - Když jsme obdrželi slíbené požehnání o něž jsme žádali Boha, prožili jsme stejnou zkušenost, jaká je zaznamenána o apoštolech zde ve 2.kapitole Skutků. Když na nás sestoupila tato slíbená síla, mluvili jsem jinými jazyky, jak nám Duch dával výslovnost.

Když jsme své poselství nesli v Toledu do ulic a paní Mackinová mluvila, stál tam nějaký muž, polský katolík. A tu na ni sestoupil Duch Boží a mluvil k nim skrze ni v jiném jazyku, jakému ona nerozuměla. Tu ten polský pán zvolal: „Já vím, o čem ta paní mluví. Mluví v mém jazyku o pohromě, která brzy postihne toto město.“

Domnělý cizí jazyk. - Při jiných příkladech, když se někomu dostane požehnání mluvit různými jazyky, může mi Pán dát stejný jazyk a můžeme rozmlouvat v tom jazyku, v němž nám Duch Boží dovolil promlouvat. Rozhovoru se mohou zúčastnit i tři až čtyři, a přece je to pro ně cizí jazyk a jeden čeká na druhého, dokud druhý není hotov a všechno je v pořádku. Tuto zkušenost jsme prožili podle slíbeného požehnání…

Poctivě to přiznáváme, i jestli jsme na omylu. Ale pochází-li to od Ducha Božího, chceme v tom pokračovat…

Tento Duch nám říká, abychom hledali Slovo, říká nám, abychom byli opravdoví a abychom dbali na svou stravu. Říká nám přesně totéž, co jsi říkala ty.

Přivlastňování si prorockého daru. - Teď působí Duch skrze mou žnu a my věříme, že je to prorocký dar, který má být vylit na všeliké tělo. Tento Duch nás vede k laskavostí a čistému životu a my to nedovedeme pochopit - proč tomu tak je - jedině proto, jak řeklo Boží Slovo, že tyto zkušenost přicházejí jako výsledek přijetí požehnání od Ducha Božího…

Zážitek z táborového shromáždění. - Než jsme šli na tábořiště - moje žena a dvě jiné paní (tj. moje matka a sestra Edwardsová, švagrová presidenta konference), bylo to před rokem, než jsme odešli na tábořiště, ony tri hledaly Pána. Já jsem šel projít dolů do města a Duch Boží ji řekl (paní Mackinové), aby šla na táborové prostranství a tam zpívala; a tam jí bude řečeno, co má zpívat.

Plakala a vypadala jako dítě, nemohla to unést, protože Pán jí ukázal stav našeho lidu, že brzy nastanou pohromy a lid není připraven. Nekonalo se žádné shromáždění a když šla na prostranství, sestoupil na ni Duch Páně a (otáčí se k paní Mackinové) - můžeš jí říct, která slova jsi zpívala.

Paní Mackinová: Pán na mě vložil břímě. Nemohla jsem to unést. Chtěla jsem to říct tak, jak to bylo zlé, i zazpívat tuto špatnou píseň. A nemohla jsem se toho zbavit, pokud bych to neučinila. „Ach, modli se!“ řekla jsem sestře Edwardsové; a tak jsem stála na prostranství a zpívala to, co mi dal Pán. Pán - zpívala jsem toto: - „On přichází, On přichází, připravte se, připravte se.“

A pak ten výrok z „Ranných spisů“ -

„Viděla jsem mnoho lidí, kteří se přibližovali bez ochrany, když se blížily pohromy. Přimějte Ducha svatého.“ Tato slova jsem zpívala znovu a znovu. Po celém táborovém prostranství to lidé slyšeli a shlukovali se. Ale předtím mi P8a ukázal, jak budou lomit rukama až ty hrůzy nastanou. Pán může ukázat v pouhém okamžiku, lépe než by nám to mohl říci. A tak mi ukázal, jak budou lomit rukama a to mě začalo tížit ještě víc. A právě tehdy nás zadrželi…

Nejzvláštnější ten zpěv je, když je nepřipravený, diktovaný Duchem.

Kdybyste pro nás měli nějaké vnuknutí….

Ellen G. Whiteová: Nevím, jestli bych vám mohla něco zvláštního říct. Bylo mi zjeveno, že na samém konci dějin této země se budou dít věci, které nebudou podobné některým z těch, které jste ukázali. Ale teď o tom nemohu nic říct.

R. Mackin: Bratře White, máš teď nějakou otázku nebo něco?

W.C.White: Nevím, dá-li se tu dělat víc než se modlit, aby Pán dal matce nějaká slova a pak ponechat věcem čas, aby se vyvíjely. Když se jí něco zjevuje, je lepší, aby to bylo podáno stručně a jasně a pak třeba mít s ní později další rozhovor.

R. Mackin: Postíme se a modlíme. Jestliže to je podvod, chceme to vědět, stejně jako bychom chtěli vědět, máme-li pravdu.

Paní Mackinová: Naši bratři si určitě myslí, že jsme na omylu.

Ellen G.Whiteová: Kde bylo to místo,o kterém jsi hovořila, že jsi tam zpívala?

R. Mackin: V Mansfieldu, ve státě Ohio, na táborovém shromáždění.

Ellen G. Whiteová: Náš lid - to je lid, světící sobotu?

R. Mackin: Ano, náš vlastní lid.

W.C.White: Byl ten verš, který paní Mackinová včera večer zpívala, nepřipravený, nebo známá církevní píseň (Na modlitebním shromáždění v kapli sanatoria podal br. Mackin své svědectví chvály a po něm paní Mackinová zpívala).

Paní R.Mackinová: To byla jedna z našich vydaných církevních písní, je v novém zpěvníku „Kristus v písni.“

R.Mackin: Když o tom slyšíte, můžete těžko získat představu o jejím zpěvu, když jí dává slova Duch svatý. Nejzvláštnější je to, když zpívá „Sláva!“ Ona říká, že když to zpívá, že jí připadá, že je v přítomnosti Ježíše a andělů. Ona opakuje stále jen slovo „Sláva!“ Zpívala to s klavírem a hudebníci říkají, že to je zvláštnost - ta hloubka a výška tónů, s jakou to zpívá. Může tak zpívat jen když se modlí k Duchu svatému a sestoupí na ni zlváštní síla.

Paní Mackinová: Tu sílu máme, jen když hledáme Ježíše.

Vymítání démonů. - R. Mackin: Sestro Whiteová, Pán nám dal vymítat démony. Je mnoho lidí, kteří jsou démony posedlí. Vzpomínám si na jeden výrok, který jsi napsala před několika lety, že i dnes, jako za dnů Kristových, je mnoho lidí posedlých démony. Když jsme na shromáždění a tito démoni tam jsou také, mohou působit na lidi, aby dělali podivné věci. V Bibli jsem si všiml, že když byl Ježíš v chrámu, že démoni ihned vycházeli. „Umlkniž a vyjdi z něho.“ Pán nás poučuje, abychom ty lidi položili na zem, aby je démoni nepřevrhli, když z nich vycházejí. Z počátku jsme poznali, že když tyto démony začneme kárat, že oni často zavírají oči těchto lidí a někdy je chtějí donutit, aby štěkali jako pes a vyplazovali jazyk. Ale když je káráme dál, oči se otevřou a oni se uklidní a démoni ---.

Skrze dar Ducha nám Pán říká, kdy démoni vyšli, že jsou všichni pryč. Jedna paní měla přesně šest démonů a řekla, že je přímo cítila, jak vycházejí, že v té chvíli se jí zdálo, že v každé části těla cítí tah.

Naši bratři říkají, že ještě nemohou nastat poslední dny, ale my shledáváme, že se to shoduje právě s tím, co říká Spasitel v Markově poslední kapitole: „Ty pak, kteříž uvěří, znamení tato sprovázeti budou: Ve jménu mém ďábly budou vymítati, jazyky novými mluviti;“ a tak dále.

Paní Mackinová: Ani my jsme to všechno nedostali najednou.

R. Mackin: Čtěte zbývající Markovy verše: „Ty pak, kteříž vymítati, jazyky novými mluviti, hady bráti; a jestliže by co jedovatého pili, nikoli jim neuškodí; na nemocné ruce vzkládati budou, a dobře se míti budou. Když pak jim odmluvil Pán, vzhůru vzat jest do nebe; a posadil se na pravici Boží. A oni vyšedše, kázali všudy, a P8a jim pomáhal, a slova potvrzoval znameními, která je doprovázela. Amen.“ Naše zkušenost, pokud to jsme schopni rozeznávat, je podepřena Biblí. Zde je něco, co bych rád přečetl (Zde četl bratr Mackin výňatky - včetně toho, který následuje - z článku sestry Whiteové v Review and Herald z 11.dubna 1899, nazvaném „Stanová shromáždění v Newcastle.“)

„V noci, první sobotu na shromáždění v Newcastle, mi připadalo, že jsme na shromáždění a ukazují na nutnost a důležitost přijetí Ducha. Toto mě velmi tížilo - otevření našich srdcí Duchu svatému.“

(„Pokud se týče přesného místa, kde br. Mackin začal tento článek číst a kde přestal - o tom nebyl učiněn stenografický záznam, ale větší část se přečetla.)

Jaký je důkaz? - R. Mackin: Zdá se mi, že v souvislosti s přijímáním moci shůry existuje otázka, která je dnes stejně aktuální, jako za dnů apoštolů: Jaký je zde důkaz? Jestliže to přijmeme, nebude to mít na nás stejný fyziologický účinek, jako tehdy? Může se očekávat, že budeme mluvit, podle toho, jakou nám Duch dá výmluvnost.

Ellen G.Whiteová: V budoucnu budeme mít zvláštní znamení vlivu Ducha Božího - zvlášť v dobách, kdy naši nepřátelé budou ve velké přesile proti nám. Přijde čas, kdy uvidíme podivné věci. Nedovedu však říci, jakým způsobem se to bude dít, - zda to bude stejně jako u učedníků, když na ně po Kristově nanebevstoupení sestoupil Duch svatý.

R.Mackin: Budeme se o to ustavičně modlit k Pánu a budeme Ho prosit, aby ti dal o této věci světlo. Nechám ti tu tedy naši adresu, a jestli budeš pro nás něco mít, budeme rádi, když nám to sdělíš.

W.C.Whote: Vy tu asi několik dní zůstanete, že?

R.Mackin: Jestli nám Duch svatý řekne, že naše práce je teď hotova, odjedeme. Když nám řekne, že máme zůstat, zůstaneme. On nás vede. Když jsem toto poselství podával různým shromážděním, Duch Boží byl toho svědkem a mnozí plakali a říkali: „Ach my potřebujeme sílu, potřebujeme pomoc a zde je síla zaslíbena. Hledejme Boha.“

Paní Mackinová: Skutečným zkušebním kamenem jest láska - 1.Korintským 13.

R. Mackin: Satan chce tomuto dílu zabránit. Jsme zapečetěni zaslíbeným Duchem svatým. Říkám to podle „Ranných spisů“, když se andělé chystají, aby opustili čtvero větrů. Ježíš soucitně hledí na zůstalá a se zdviženýma rukama volá: „Má krev, Otče, má krev, má krev, má krev!“ Opakuje to čtyřikrát, neboť Jeho lid ještě není zapečetěn. Pověří jednoho anděla, aby rychle letěl za čtyřmi anděly, kteří drží čtvero větrů, s poselstvím: „Zadržte, zadržte, zadržte, zadržte, dokud Boží sluhové nebudou zapečetěni na svých čelích.“ Když toto říkám před shromážděním, působí to nejvíc na ty nejvážnější a nejoddanější z posluchačů.

Ellen Whiteová vypráví o počátečních zkušenostech. - Potom začala vyprávět sestra Whiteová. Vyprávěla událost za událostí, i o své námaze, kterou musela vyvinout krátce potom, co přešel rok 1844. Její zkušenosti s nezvyklými formami omylů za oněch dnů ji v pozdějších letech vedly k obavám přede vším, co se nějak podobalo fanatismu.

V dalším svém vypravování se sestra Whiteová zmínila o některých lidech, kteří měli zvláštní neklidné pohyby těla a o jiných, kteří se do značné míry dali ovlivnit svými vlastními dojmy. Někteří nepokládali za správné pracovat. Ještě jiní věřili, že spravedlivý mrtvý vstal k věčnému životu. Někteří se snažili pěstovat ducha pokory tak, že lezli po podlaze jako malé děti. Někteří tančili a zpívali: „Sláva, sláva, sláva, sláva, sláva, sláva,“ znovu a znovu. Chvílemi někdo z nich vysoko vyskočil se zdvižený,a rukama a velebil Boha. A toto někdy trvalo i půl hodiny.

Mezi těmi, kdo se zúčastnili těchto zvláštních forem fanatismu, byli někteří, kteří kdysi byli věrnými, bohabojnými bratry a sestrami. Podivné, neklidné pohyby těla i jejich zvláštní rozpoložení mysli vedly tak daleko, že na některých místech byli soudní úředníci nuceni je omezit tím, že je dali do vězení. Boží věc se takto dostávala do špatného světla a trvalo to léta, než se zapomnělo na vliv, který měly tyto fanatické výstřelky na celou veřejnost.

Dále sestra Whiteová vyprávěla o tom, jak byla opakovaně vyzývána, aby přiměřeně čelila tomuto fanatismu a přísně jej kárala jménem Páně. Zdůraznila skutečnost, že na tomto světě musíme vykonat veliké dílo a že náš vliv na lidi záleží na moci, kterou provází jasné vysvětlování Slova živého Boha. Zákon Hospodinův má být vyvýšen a uctíván; lidu mají být jasně nastíněny různé stránky třetího andělského poselství, aby všichni měli příležitost slyšet přítomnou pravdu a rozhodnout se, zda mají raději poslouchat Boha nebo člověka.

Kdybychom jako církev vstoupili před nějakým druhem fanatismu, mysl nevěřících by byla odvrácena od živého Slova na jednání smrtelných lidí a ukázalo by se víc lidského než božského. Kromě toho by mnozí byli znechuceni tím, co jim připadá nepřirozené a hraničí s fanatismem. Hlásání poselství pro tuto dobu by bylo velmi ztíženo. Duch svatý působí tak, že se sám doporučuje zdravému lidskému úsudku.

Zajímavý návrh. - Uprostřed líčení počátečních zkušeností sestry Whiteové s fanatismem podal bratr Mackin následující návrh:

R. Mackin: Kdybychom se teď pomodlili a tato síla by sestoupila na mou ženu, dovedla bys rozeznat, zdali ji sesílá Pán nebo ne?

Ellen G.Whiteová: Nedovedla bych vám o tom nic říct, ale o těch zkušenostech vám vyprávím proto, abyste mohli poznat, co jsme prodělali. Snažili jsme se ze všech sil, abychom církev zbavili tohoto zla. Prohlásili jsme ve jménu Hospodina Boha Izraele, že Bůh nepůsobí skrze své děti způsobem, který znevažuje pravdu a zbytečně vytváří hluboko zakořeněný předsudek a prudký odpor. Ve své práci musíme být přímí, poctiví a musíme se snažit, abychom se přiblížili k lidu tam, kde je.

Kárání fanatismu. - R.Mackin: Vzpomínám si, že jsem o tom hodně četl v 1.svazku „Svědectví pro církev“ - o tvé zkušenosti, jak jsi kárala fanatismus a o té záležitosti na Východě, když očekávali konec světa, myslím v roce 1855.

Ellen G.Whiteová: Někteří sebou stále jen házeli sem a tam a zpívali: „Sláva, sláva, sláva, sláva, sláva.“ Někdy jsem seděla tiše, dokud neskončili a pak jsem vstala a řekla: Takovým způsobem Pán nepůsobí. My musíme obrátit mysl lidu ke Slovu jako základu naší víry.

Byla jsem tenkrát pouhé dítě, a přece jsem musela znovu a znovu podávat své svědectví proti této podivné činnosti. Od té doby jsem se vždy snažila, abych byla co nejopatrnější, aby se něco takového znovu nedostalo mezi náš lid. Každý projev fanatismu odvádí mysl od důkazu pravdy - od Slova samého.

Vy sami byste mohli jít důslednou, pevnou cestou, ale ti, kteří by byli vámi ovlivněni, by se mohli dát cestou velmi nedůslednou a výsledkem by mohlo být velmi brzy něco, co by téměř znemožňovalo dát nevěřícím správnou představu o našem poselství a naší práci. My musíme jít k lidu s pevným Slovem Božím a když oni toto Slovo přijmou, může přijít Duch svatý, ale on přijde vždycky - jak jsem předtím prohlásila - způsobem, kterým se sám doporučuje úsudku lidí. Ve své řeči, zpěvu a ve všech svých duchovních cvičeních máme jevit onen klid, důstojnost a bohabojnost, které vyzařuje každé Boží pravé dítě.

Nebezpečí, které teď hrozí. - Existuje stálé nebezpečí, že do našeho středu umožníme přístup něčemu, co my můžeme pokládat za působení Ducha svatého, ale co je ve skutečnosti ovocem ducha fanatismu. Pokud nepříteli pravdy dovolíme, aby nás zavedl na nesprávnou cestu, nemůžeme doufat, pomoci poselství třetího anděla dosáhneme dobrý výsledek v srdci. Máme být posvěcení skrze poslušnost pravdě.

Bojím se všeho, co by mělo sklon k odvracení mysli od pevných jistot pravdy, zjevené ve Slově Božím. Toho se velmi bojím. Naše myšlení nesmí překročit meze rozumu, aby satan nenašel přístup a neuvedl všechno na nesprávnou, prostopášnou cestu. Jsou lidé vznětlivé povahy, kteří se dají snadno zavést k fanatismu. A kdybychom dovolili, aby do našich sborů vniklo cokoliv, co by takové lidi uvádělo do klamu, brzy bychom poznali, že tyto omyly nabývají extrémních rozměrů. Potom by kvůli způsobu života těchto prostopášných živlů spočívalo znamení hanby na celém společenství adventistů sedmého dne.

Teď zkoumám, jak znovu otisknout některé z těchto ranných zkušeností tak, aby více našich lidí molo být informováno, neboť jsem dávno poznala, že fanatismus se projeví různými způsoby vždy znovu. Své postavení máme posilovat přebýváním u Slova a vyhýbáním se všem zvláštnostem, které by někteří velmi rychle pochytili a prováděli. Kdybychom dovolili, aby v našich řadách vznikla roztržka, nemohli bychom své dílo upevňovat tak, jak bychom měli. V přítomné době se o to všemožně pokoušíme.

Pokládala jsem za nutné, abych vám to sdělila.

R.Mackin: Dobře, ale to, co jsi řekla, se neshoduje s naší zkušeností. V této věci jsme byli velmi opatrní a poznáváme, že zkušenost, kterou jsme prošli, a kterou jsme se ti dnes ráno snažili stručně nastínit, se přesně shoduje se zkušeností dávných Božích služebníků, jak je to ve Slově.

Ellen G.Whiteová: Během let Kristovy pozemské kazatelské činnosti byly bohabojné ženy nápomocny dílu, které konal Spasitel a Jeho učedníci. Kdyby ti, kteří této práci ubránili, byli mohli najít něco mimo pravidelný řád v obcování těchto žen, znamenalo by to konec této práce. Ale zatímco ženy pracovaly s Kristem a apoštoly, bylo celé toto dílo vedeno na tak vysoké úrovni, že se nenacházelo ve stínu podezření. Nemohla se najít žádná vhodná příležitost k nějakému obvinění. Mysl všech byla vedena spíš k Písmu než k jednotlivcům. Pravda byla hlásána rozumně a tak jasně, že všichni mohli porozumět.

Já se teď obávám, že jsem mezi náš lid vnesla něco z fanatismu. Je mnoho, velmi mnoho lidí, kteří musí být posvěceni. Ale mají být posvěceni skrze poslušnost vůči poselství pravdy. O tomto námětu dnes píši. V tomto poselství je nádherná důslednost, která se dovolává soudnosti. My nemůžeme dovolit vznětlivým živlům mezi námi, aby se vystavovali na odiv způsobem, který by zničil náš vliv u těch, které chceme zasáhnout pravdou. Trvalo nám léta než jsme překovali nepříznivý dojem, který nabyli nevěřící o adventistech tím, že se dozvěděli o divném a nedobrém působení fanatických živlů mezi námi za dřívějších let naši existence jako zvláštního lidu.

Buďte opatrní. - R.Mackin: Dobře, a to, co nám říkáš, by se mělo pokládat za svědectví inspirované Duchem, nebo to je prostě rada podle tvé zkušenosti?

Ellen G.Whiteová: Říkám vám to, co se udalo.

R.Mackin: Ale nemyslíš tím, že se to teď hodí na náš případ, odkud o tom nebudeš mít další světlo?

Ellen G.Whiteová: To nevím. Ale vypadá to, že to odpovídá tomu směru, jakého se bojím, že je to právě to, s čím se znovu a znovu setkávám.

W.C.White: Teď je dvanáct hodin. Nechtěli byste si odpočinout před obědem?

Ellen G.Whiteová: Nemohla jsem vás nechat odejít, aniž bych řekla to, co jsem řekla. Chtěla bych zdůraznit: Buďte opatrní. Nedovolte, aby se projevovalo něco, co zavání fanatismem, a v čem by jiní pokračovali. Někteří lidé touží po tom, aby se jiní na ně dívali a budou pokračovat v tom, co můžete dělat vy, ať to bude stejného ladění nebo ne. Jsem velmi opatrná, abych nepřispěla k nějaké odcizenosti mezi naším lidem.

R.Mackin: Je to pravda, že když Duch svatý skutečně přijde, jak se tvrdí ve tvých spisech, že se mnozí obrátí proti němu a prohlásí, že je to fanatismus?

Ellen G. Whiteová: Ovšem, že prohlásí. A z toho důvodu bychom měli být velmi opatrní. Vždyť my nechceme náš lid ovlivnit pocity, ani vzrušení, my ale skrze Slovo, aby byl poslušný pravdy. Boží slovo je bezpečnou základnou. Živé slovo je vybaveno jistotou a jeho hlásání v našem světě provází podivuhodná síla.

R.Mackin: Nesmíme vás už unavovat.

Paní Mackinová: Chvalte Pána!

Ellen G.Whiteová (vstává a podává ruce): Chci, aby Duch páně byl s vámi, ve vás i ve mně. Máme být Boží dítky. Síla Jeho milosti nesmí být špatně chápána. Musíme ji mít ve vší tichosti, poníženosti a pokoře mysli, aby Bůh mohl Sám působit na mysl lidí. Věřím, že Pán požehná a dá vám pevný základ, kterým je Slovo živého Boha.

- MS 115, 1908.

Pán dal světlo

Manželům Mackinovým:

Drahý bratře a sestro. Nedávno (10.prosince) mi byly v nočním vidění odhaleny některé věci, které vám musím sdělit. Bylo mi ukázáno, že děláte některé zarmucující chyby. Při svém studiu Písma a Svědectví jste došli k nesprávným závěrům. Kdybyste ve své práci pokračovali tak, jak jste začali, dílo Páně by bylo chápáno úplně špatně. Podáváte nesprávný výklad Slova Božího i tištěných Svědectví, a pak se snažíte provádět podivnou práci podle způsobu, jak vy chápete jejich význam. Domníváte se, že všechno, co uděláte, je pro slávu Boží, ale klamete sebe a svádíte ostatní.

Tvoje žena pomáhá vnášet svou řečí, zpěvem a podivným chováním, které není v souladu s pravým dílem Ducha Božího, druh fanatismu, který velmi ublíží Boží věci, jestliže se mu v našich sborech povolí jakékoliv místo.

O vymítání démonů. Vy jste si dokonce mysleli, že je vám dána síla k vymítání ďáblů. Vaším vlivem na lidskou mysl jsou muži i ženy vedeni k tomu, aby věřili, že jsou posedlí ďáblem, a že Pán vás ustanovil jako své zástupce, abyste tyto zlé duchy vymítali.

Bylo mi ukázáno, že právě takové druhy omylu, s jakými jsem byla nucena se setkávat mezi adventními věřícími, když přešel rok 1844, se budou opakovat v těchto posledních dnech. Po roce 1844 jsem musela chodit od místa k místu a přinášet zklamaným zástupům věřících jedno poselství za druhým. Přesvědčení, které provázelo mé poselství, bylo tak veliké, že člověk upřímného srdce přijímal jako pravdu slova, která jsem pronášela. Boží moc se zřetelně projevila a muži i ženy byli osvobozeni od neblahého vlivu fanatismu a přivedeni k jednotě víry.

- MS 115, 1908. (Publikováno v RH 10.17. 24.srpna 1972.)

Výzva k zastavení. - Můj bratře a sestro. Mám pro vás poselství: „Začínáte na nesprávném předpokladu. Ve vašem projevu je mnoho vlastního já. Pomocí tohoto vystupování chce dovnitř proniknout satan. Je nejvyšší čas, abyste se zastavili. Jestli vám Bůh dal zvláštní poselství pro svůj lid, budete chodit a pracovat ve vší pokoře, ne jako na divadelním jevišti, ale v tichosti následovníka pokorného Ježíše Nazaretského. Zapůsobíte naprosto jinak než působíte teď. Budete zakotveni na skále - Ježíši Kristu.

Moji drazí mladí přátelé, vaše duše jsou v očích nebes cenné. Kristus vás vykoupil svou drahou krví a já nechci, abyste se poddávali klamné naději a působili nesprávným směrem. Teď jste určitě na nesprávné cestě a já vás v zájmu vašich duší prosím, abyste už neohrožovali věc pravdy pro tyto poslední dny. V zájmu svých duší uvažte, že způsob, jakým působíte, není cestou, po níž se má Boží věc ubírat kupředu. Upřímné přání činit dobře jiným povede křesťanské pracovníky k tomu, aby odložili veškeré uvažování o tom, že by do poselství přítomné pravdy vnášeli nějaké cizí učení, které by muže i ženy zavádělo do fanatismu. V současném období světových dějin musíme v tomto ohledu vyvíjet co největší péči.

Některé fáze zkušenosti, kterou teď procházíte, ohrožují nejen vaše duše, ale i duše mnohých jiných, protože se odvoláváte na Kristovo drahé slovo, jak je zaznamenáno v Písmě, a na Svědectví, abyste ručili za čistotu svého poselství. Jestliže si myslíte, že jste vedeni předrahým Slovem, které je pravdivé a pravé, a také Svědectvími, které Pán pro svůj lid dal, jste na omylu. Jste vedeni nesprávnými pohnutkami a sami jste přitahování prohlášeními, která svádějí k chybným závěrům. Pokoušíte se působit, aby Boží pravda potvrzovala nepravdivé názory a nesprávné činy, které jsou nesmyslné a fanatické. Toto mnohonásobně ztěžuje práci církve při seznamování lidu s pravdami třetího andělského moci církve při seznamování lidu s pravdami třetího andělského poselství.

- Letter 358, 1908. (Část je publikována v 2SM 44-46.)

Jiné odvolání na posednutí ďáblem

Včera večer jsem obdržela příkaz pro náš lid. Byla jsem jakoby na nějakém shromáždění, kde se předváděly podivné úkony bratra Mackina a jeho ženy. Byla jsem poučena, že toto dílo je podobné tomu, které po roce 1844 provozovalo v Orringtonu, ve státě Maine, a také na různých jiných místech. Byla jsem požádána, abych se se vší rozhodností postavila proti tomuto fanatickému působení.

Bylo mi ukázáno, že u bratra a sestry Mackinových nejde o vnuknutí Ducha Páně, ale o téhož ducha fanatismu, který se vždy snaží proniknout do ostatků církve. Oni při svých zvláštních úkonech Písmo jen zneužívají. Jejich práce s osobami posedlým ďáblem, modlení s nimi a předvádění, jakoby se vymítali zlí duchové, ja fanatismus, který přivádí do špatné pověsti každý sbor, který dá k něčemu takovému svolení.

Bylo mi ukázáno, že tato předvádění nesmíme podporovat, ale musíme lid rozhodným svědectvím chránit proti tomu, co by poskvrnilo jméno adventistů sedmého dne a zničilo důvěru lidu v poselství pravdy, kterou musí snést světu.

- Pacific Union Recorder, 31. Prosince 1908. (Viz též 2SM, str. 46.)

(Poznámka: Některá sdělením týkající se zkušeností Mackinových, jsou uvedena v 1SM, str. 41-47.)