Úvod

Adventisté se vždy hluboce zajímali o Kristův příchod a vrcholné události posledního dne, spojené s Jeho druhým příchodem, se těšily největšímu zájmu adventistů sedmého dne. Nemohlo tomu být jinak, neboť adventismus sedmého dne vytryskal z náboženského prostředí Millerova hnutí, které zdůrazňovalo eschatologické události - zmrtvýchvstání, poslední soud, potrestání hříchu a hříšníků.

Vidění, která byla Ellen Whiteové dána na začátku jejího poslání, zdůrazňovala především sedmý den - sobotu - jako na zkoušku pravdy, která v posledních dnech rozdělí obyvatele země ve dvě skupiny: Ty, kteří poslouchají Boha a budou navěky vykoupeni a ty, kteří odmítají Jeho zákon a budou navěky ztraceni. Rozhodujícím činitelem bude postoj jednotlivce k sedmému dni - sobotě.

Závěrečné události dějin této země vysoko zazářily na 219-té stránce knihy „Veliký spor“, uveřejněné v roce 1858 a dovršily vylíčení velkého sporu v knihách, nesoucích tento název a vyšlých v letech 1884, 1888 a 1911.

Jak pečlivě studovali adventisté závěrečné kapitoly této knihy jak byli uchváceni inspirovaným obrazem toho, co na církev i na svět čeká! S neutuchajícím zájmem zkoumali ve všech uveřejněných spisech Ellen Whiteové výroky tohoto druhu, které by mohly padat nějaké větší světlo na nastávající události. V tomto oddíle výkladů, které pomáhají upřesnit obraz posledních události dějin této země.

Jak se v pozdních letech 19.století stupňovaly otázky zákona o neděli a v USA se zvětšovala agitace pro národní zákon o neděli, Ellen Whiteová pozorně psala o „Hrozícím konfliktu“ v pátém svazku Svědectví na stránkách 711-718, a hovořila o významu rozhodnutí, která tehdy stála před adventisty sedmého dne a prohlašovala, že církev není na toto rozhodnutí připravena domnívala se, že Bůh „odpoví na modlitby svého lidu potrestáním těch, kteří ruší Jeho zákon.“ (Str. 714).

Poněvadž zákony, žádající zachovávání neděle, byly v některých našich státech na Jihu země prosazeny a adventisté byli zatýkáni, vězněni a nuceni pracovat v oddílech, připoutáni řetězy, protože tyto zákony nezachovávali, nabyla sporná otázka „sobota na zasedání Generální konference v r. 1889. Ellen Whiteová pečlivě rozebrala zásady, které se týkaly této věci a radila k opatrnosti v jakékoliv akci, kterou by delegáti podnikli.

Agitace pro uzákonění neděle postupně slábla, ale v následujících letech Ellen Whiteová vedoucím církve sporné závěry otázky konečného sporu připomínala. Doba se možná změnila, pokud se týče skutečného pronásledování za zachovávání soboty, ale sporné otázky budou oživeny v nastávajícím konfliktu, i když se v přítomné době zdá, že vše svědčí o opaku.

Větší část tohoto oddílu obsahuje eschatologické výroky, které se často shodují s podáním ve „Velkém sporu,“ ale které právě tak často poskytují nové podrobnosti a nová náhlednutí na věci. Tyto materiály byly rozděleny do tří hlavních oddílů, totiž:

1. Poučení z krizových událostí zákona o neděli z konce osmdesátých let a počátku devadesátých let min. století.

2. Všeobecné rady pro lid, který se blíží konci.

3. Angažování „v posledním velkém zápase“ s rozhodnutím pro sobotu nebo neděli jako kritickým činitelem.

Čtenář si povšimne, že zatím co Ellen Whiteová obrací naši pozornost tváří v tvář rozhodujícím zkušenosti, což bude bezpochyby znamenat mučednictví a předpovídá že v našich řadách dojde k odpadnutí od víry zároveň předpokládá, že mnoho lidí vstoupí do církve a dává povzbuzující ujištění o podpůrné milosti nebes Božímu věrnému lidu.

- VYDAVATELÉ.