Volání po bezhříšnosti

(Výtah kázání, proneseného Ellen G. Whiteovou v Santa Rosa, v Kalifornii 7.3.1885). Když Jan hovoří o podvodnících, kteří činí velké divy: Udělá obraz té šelmě a všem přikáže, aby přijali její znamení. Chcete, prosím, tuto věc uvážit? Hledejte v Písmu a vizte. Tam se zjevuje zázračná síla: I stane se, až lidé budou tvrdit, že jsou posvěcení a svatí, sami sebe budou vyzvedávat výš a výš a sami se budou i chlubit.

Pohleďte na Mojžíše a proroky, hleďte na Daniela, Josefa a Eliáše. Hleďte na tyto muže a najděte mi jedinou větu, kdy tvrdí, že jsou bez hříchu. Každá duše, která je v těsném spojení s Kristem, v zahanbení před Ním padne, když hledí na Jeho čistotu a vznešenost.

Daniel byl člověk, jemuž dal Bůh velkou zručnost a učenost, a když se postil, přišel k němu anděl a řekl: „Jsi velmi milý.“ A on před andělem padl na tvář. Neřekl: „Pane, byl jsem Ti tak věrný a konal jsem všechno ke Tvé poctě a hájil jsem Tvé Slovo i jméno. Pane, Ty víš, jak jsem byl věrný a králova stolu a jak jsem uchoval svou neporušenost, když mě uvrhli do jámy lvové.“ Modlil se takto Daniel k Bohu?

Ne; modlil se, vyznával své hříchy a řekl: „Slyš, ó Hospodine, a pomoz. Odvrátili jsme se od přikázání tvých a zhřešili jsme.“ A když uviděl anděla, řekl: „Krása má změnila porušila se na mně.“ Nemohl pohledět andělovi do tváře a všechna síla ho opustila. Tu přišel anděl k němu a pozdvihl ho na kolena. Ani pak nemohl na něho hledět. Pak k němu anděl přišel v podobě muže. Potom se Daniel mohl na něho podívat.

Jenom ti, kdo jsou vzdáleni od Krista, tvrdí, že jsou bez hříchu. - Jak to, že tak mnozí tvrdí, že jsou svatí a bez hříchu? Je to proto, neboť jsou daleko od Krista. Já jsem se nikdy nedovážila něco takového tvrdit. Od svých čtrnácti let jsem byla ochotna plnit Boží vůli, jestliže jsem ji poznala. Nikdy jste mě neslyšeli říkat, že jsem bez hříchu. Ti, kteří poznají krásu a ušlechtilost povahy Ježíše Krista, který byl svatý a vyvýšený a Jehož lem roucha naplňuje chrám, to nikdy neřeknou. Stále více se však budeme stýkat s těmi, kteří hovoří takové věci.

- MS 5, 1885.

Ať to vyhlašuje Bůh, nikoliv lidé

Každému, komu byla zjevena Boží sláva, chci říci: „Nikdy vás ani v nejmenším nenapadnou slova: „Jsem svatý, jsem posvěcený.“

Po svém prvním vidění slávy jsem nevnímala ani nejjasnější světlo a všichni mysleli, že jsem ztratila zrak. Když jsem si však znovu zvykla na tyto světské věci, znovu jsem i viděla. Proto vám říkám, abyste se nikdy nevychloubali a neříkali: „Jsem svatý, jsem posvěcený,“ neboť to je nejjistějším důkazem, že neznáte Písmo ani Boží moc. Jestliže si to Bůh přeje, ať to vepíše do svých knih, ale vy byste to nikdy neměli vyslovit.

Nikdy jsem se neodvážila říci: „Jsem svatá, jsem bez hříchu“, ale když jsem v něčem poznala Boží vůli, pokoušela jsem se provést to celým svým srdcem a v duši jsem měla sladký Boží mír. Svou duši mohu svěřit Bohu, věrnému Stvořiteli, aby ji ostříhal a vím, že On ostříhá to, co Mu je svěřeno. Mým pokrmem i nápojem je plnění vůle mého Mistra.

- MS 6a, 1886.

Pokud toto ponížené tělo není proměněno

Mezi našimi dušemi a naším nepřítelem - satanem - musí být nastoleno nesmiřitelné nepřátelství, svá srdce však musíme otevřít moci a vlivu Ducha svatého… Tak chceme být citliví vůči svatým vlivům, aby i ten Ježíšův nejtišší šepot pohnul našimi dušemi, dokud On není v nás a my v Něm, žijíce vírou v Božího Syna.

Potřebujeme zjemnění a očištění všeho pozemského, až se v nás bude zrcadlit obraz našeho Spasitele a staneme se „účastni Božského přirození, utekše porušení toho, kteréž jest na světě v žádostech. „Pak budeme s radostí plnit vůli Boží a Kristus se k nám bude moci přiznat před Otcem a před svatými anděly jako k těm, kteří přebývají v Něm a nebude zahanben, když nás bude nazývat bratry.

Svou svatostí se však nemáme chlubit. Protože máme jasnější názory na Kristovu nekonečnou neposkvrněnost a čistotu, bude nám jako Danieli, když uzřel Hospodinovu slávu a řekl: „Krása má změnila se a porušila na mně.“

Nemůžeme říkat: „Já jsem bez hříchu,“ dokud se toto ponížené tělo nepromění a nebude podobné tělu Jeho slávy. Ale budeme-li se neustále snažit o to, abychom následovali Ježíše, budeme mít požehnanou naději, že před Božím trůnem se postavíme bez poskvrny nebo vrásky, dokonalí v Kristu, oděni v Jeho spravedlnost a dokonalost.

- ST 23.3.1888.

Až se boj skončí

Až do tváře Páně přijde doba rozvlažnění, pak hříchy kající duše, jež přijala Kristovu milost a skrze Beránkovu krev přemohla pokušení, budou z nebeských záznamů odstraněny a vloženy na satana, kozla, který byl vybrán, původce hříchu, a nikdy se jí už nebude připomínat… Až životní zápas bude skončen, až zbroj bude složena k Ježíšovým nohám, až Boží svatí budou oslaveni, teprve tehdy bude možno bezpečně prohlásit, že jsme spaseni a bez hříchu.

- ST 16.5.1895.

Ujištění o nynějším spasení

Hynoucí hříšník může říci: „Jsem ztracený hříšník, ale Syn člověka přišel aby hledal a spasil, co bylo zahynulo. On říká: „Nepřišel jsem volati spravedlivých, ale hříšných ku pokání“ (Mk. 2,17). Já jsem hříšník a On zemřel na kříži Golgaty, aby mě spasil. Už nemusím být ani chvíli bez spasení. On zemřel a zase vstal pro mé ospravedlnění teď mě chce spasit. Přijímám odpuštění, které přislíbil.

- „Ospravedlnění z víry“ (brožura publikována r. 1893) str. 7. Vytištěno v 1Sm 392.

Kdo lituje svého hříchu a přijme dar života Božího Syna, nemůže být přemožen. Když se vírou pevně uchopí Božské přirozenosti, stane se Božím dítětem. Modlí se a věří. Je-li pokoušena zkoušen, prosí o sílu, kterou dostává skrze Kristovu smrt a skrze Jeho milost přemáhá pokušení. Toto potřebuje pochopit každý hříšník. Svého hříchu musí litovat, musí věřit v Kristovu moc a přijímat ji, aby ho spasila a ostříhala od hříchu. Jak vděční bychom měli být za dar Kristova příkladu.

- RH 28.1.1909.

Nermuťte se, vaše naděje je v Kristu

Život v Kristu je klidným životem poklidu. Zde nemůže dojít k citovým výbuchům, ale měla by zde být trvalá tichá důvěra. Vaše naděje není ve vás, je v Kristu. Vaše slabost je spojena s Jeho silou, vaše neznalost s Jeho moudrostí, vaše křehkost s Jeho trvalou mocí…

Neměli bychom proto myslet především na sebe a neměli bychom žít v úzkosti a strachu, zda budeme spaseni. To všechno nás odvrací od zdroje síly. Svěř se plně Bohu a důvěřujeme mu. Mluv o Ježíši a mysli na něho. Dovol, aby se v něm ztratilo tvoje „já“, odlož všechny pochybnosti, zapuď všechen strach. Říkej spolu s apoštolem Pavlem: „Živ jsem pak již ne já, ale živ jest ve mně Kristus. Že pak nyní živ jsem v těle, u víře Syna Božího živ jsem, kterýž zamiloval mne, a vydal sebe samého za mne“ (Ga. 2,20). Odevzdej se Bohu. On uchová to, co jsi mu svěřil. Odevzdáš-li se do rukou toho, jenž tě miluje, provede tě bezpečně úskalími.

- SC 70-72.