Říká blázen v srdci svém: „Není Boha.“ Ani nejmocnější rozum na zemi nemůže pochopit Boha. Jestliže se vůbec ukazuje lidem, pak jen tím, že se halí tajemství. Jeho cesty jsou nevystižitelné. Lidé musí neustále pátrat, neustále se učit. Je to víc než nekonečno. Mohli by plně chápat cíle, moudrost, lásku i Boží charakter, kdyby v Něho nevěřili jako v nekonečnou bytost a nesvěřovali se Mu s tím, po čem touží jejich duše. Kdyby Ho mohli pochopit, nestál by už nejvýš.

Někteří lidé se domnívají, že ve vědě učinili úžasné objevy. Citují názory učených mužů, jakoby je pokládali za neomylné a učí vědeckým závěrům jako pravdám, které nemohou být vyvráceny. A Boží slovo, které je zde jako svítilna u nohou světem znaveného poutníka, se posuzuje tímto měřítkem a prohlašuje se za nedostatečné.

Vědecké bádání, jemuž se tito lidé oddávali, se pro ně stalo pastí. Zatemnilo jejich mysl a oni upadli do skepticismu. Mají vědomí moci a místo aby hleděli k prameni vší moudrosti, triumfují v ubohé vědomosti poznání, které domněle získali. Vyvýšili svou lidskou moudrost v protikladu k moudrosti velkého a mocného Boha a odvážili se sporu s Ním. Inspirované slovo tyto lidi prohlašuje za „blázny.“

Ovoce skepticismu

Bůh dovolí, aby objevy ve vědě i v umění zaplavily svět. Když však vědci přednášejí a píší o těchto věcech pouze z lidského hlediska, docházejí nesporně k chybným závěrům. I ty největší mozky jsou ve svých pokusech pátrat po vztazích vědy a zjevení zaváděny na nepravou cestu, vede-li je při jejich výzkumech Slovo Boží. Stvořitel a Jeho dílo je nad jejich chápání, a protože to nedovedou vysvětlit a přírodními zákony, biblické děje se pokládají za nespolehlivé. Ti, kteří pochybují o spolehlivosti záznamů Starého a Nového zákona, postoupí ještě o krůček dál - k pochybám o existenci Boha. A pak, když se pustili své kotvy, zbývá jim jen otloukat se o skály nevíry.

Mojžíš psal pod vlivem ducha Božího. Správná teorie geologie se nikdy nebude hlásit k objevům, které nesouvisejí s jeho výpověďmi. Myšlenka, o kterou mnozí klopýtají, že Bůh, když stvořil svět, nestvořil hmotu, omezuje moc Svatého izraelského.

Zkouška vědy Božím slovem. -Mnozí lidé pochybují o existenci boha a když shledají, že jsou neschopni měřit Stvořitele a Jeho činy svým vlastním nedokonalým poznáním připisují přírodě neomezenou moc. Tito lidé pozbyli prostotu víry a svou myslí i duchem jsou Bohu daleko vzdáleni. Měla by existovat pevně zakotvená víra v Boží Svaté Slovo. Bible nemá být ověřována vědeckým myšlením člověka, ale věda se má obětovat tímto bezpečným měřítkem. Jestliže se Bible vyjadřuje k faktům přírody, věda se může srovnávat se Psaným slovem a při správném chápání obou se vždy ukáže., že jsou v souladu. Jedno neodporuje druhému. Všechna pravda - ať v přírodě, nebo ve zjevení - souhlasí.

Vědecký výzkum chce otevřít mysli opravdu moudrých lidí rozsáhlá pole myšlení a poučení. Uvidí Boha v Jeho činech a budou Ho velebit. Bude pro ně tím prvním a nejlepším a soustředí na Něho svou mysl. Skeptikové, kteří čtou Bibli proto, aby ji haněli, ve své neznalosti tvrdí, že mezi vědou a zjevením nacházejí rozhodné rozpory. Ale lidské pojetí Boha nebude nikdy správné. Mysl, která není osvícená duchem Božím, nikdy nepochopí Boží moc.

Duchovní věci se posuzují duchovně. Ti, kteří nemají živé spojení s Bohem, se kymácejí sem i tam. Mínění lidí staví do popředí a Slovo Boží u nich stojí v pozadí. Chápou se lidských tvrzení, že soud nad hříchem je v rozporu s Boží dobrotivostí a hovoří o nekonečné dobrotivosti, přičemž se snaží zapomenout, že existuje nekonečná spravedlnost.

Když máme správné názory o moci, velikosti a Božím majestátu i o slabosti člověka, máme opovrhovat předstíráním moudrosti, vytvářením pozemskými - takzvanými velkými lidmi - kteří ve své povaze nemají nic ze vznešenosti nebes. Neexistuje nic, zač by tito lidé měli být chváleni nebo vyvyšováni. Není důvodu, proč by se mělo důvěřovat míněním učených lidí nakloněným měřit božské věci svým vlastním zvráceným pojetím. Ti, kteří slouží Bohu, jsou jediní, jejichž mínění a příklady je správné následovat. Po svěcené srdce oživuje a stupňuje duševní síly. Živá víra v Boha dodává energii. Dává klid a odpočinutí ducha, i sílu a vznešenost charakteru.

Bůh může působit nad svými zákony. - Vědci myslí, že se svým rozšířenými představami mohou chápat Boží moudrost, to, co vykonal nebo může vykonat. Tato myšlenka, že On je vázán a omezován Svými vlastními zákony, značně převládá. Lidé Jeho jsoucnost buď popírají a zamítají, nebo myslí, že přírodními zákony vysvětlí všechno i působení Jeho ducha na lidské srdce a už neuctívají jeho jméno, ani se nebojí Jeho moci. Zatímco myslí, že získávají všechno, honí se za bublinami a ztrácejí vzácné příležitosti poznat Boha. Nevěří v nadpřirozenost a neuvědomují si, že Původce přírodních zákonů může působit nad tyto zákony. Popírají Boží tvrzení a nedbají zájmů svých vlastních duší. Ale jeho existence, jeho charakter a Jeho zákony jsou fakta, která nemůže zvrátit rozumování lidí s nejvyšším vzděláním.

Péro posvěcené inspirací, popisuje Boží moc a velebnost takto. „Kdo změřil hrstí svou vody, a zvážil na vaze hory, a pahrbky na vážkách? … Aj, národové jako krůpě od okova, a jeho prášek na vážkách se počítají; aj, ostrovy jako nejmenší věc zachvacuje. Ani Libán nepostačil by k zanícení ohně, a živočichové jeho nepostačili by k zápalné oběti. Všichni národové jsou jako nic před ním, za nic a za marnost pokládají se u něho… Ten, který sedí nad okrškem země, jejížto obyvatelé jako kobylky, kterýž rozprostřel jako kortýnu nebesa, a roztáhl je jako stánek ku přebývání“ (Iz. 40,12-22).

Boří charakter vysvětlený Jeho činy. -Příroda je síla, ale Bůh přírody je ve své moci neomezený. Jeho činy vysvětlují Jeho charakter. Ti, kteří Ho posuzují podle díla Jeho rukou a ne podle domněnek velkých lidí, poznávají ve všem Jeho přítomnost. V veselém slunečním svitu spatřují jeho úsměv a v bohaté úrodě na podzimních polích zelené trávě, v líbezných květech všech odstínů i ve vznešených a rozmanitých lesních stromech, vypovídají o něžné otcovské péči našeho Boha i o Jeho přání učinit své děti šťastné.

Moc velkého Boha se projeví ve prospěch těch, kdo se Ho bojí. Slyšte prorokova slova:“Zdaliž nevíš, zdaž jsi neslýchal, že Bůh věčný, Hospodin, kterýž stvořil končiny země, neustává ani zemdlívá, a že vystižena býti nemůže moudrost jeho? On dává ustalému sílu, a tomu, ježto žádné síly nemá, moci hojné udílí. Ustává a umdlévá mládež, a mládenci těžce klesají, ale ti, jenž očekávají na Hospodina, nabývají nové síly. Vznášejí se peřím jako orlové; běží, avšak neumdlévají, chodí, a neustávají“ (V. 28-31).

V Božím slově se objevily četné otázky, na které nikdy nedovedou odpovědět. Ani nejdůkladnější odborníci. Na tyto otázky je obrácena naše pozornost, abychom si uvědomili, kolik věcí je i mezi obyčejnými věcmi každodenního života, které lidská omezena mysl se vší svou chlubivou moudrosti nemůže nikdy plně pochopit.

Věda pomáhá chápat Boha. - Tam, kde Bůh nebyl uznávána ctěn, vedly všechny filozofické systémy vymyšlené lidmi, k rozpakům a zahanbení. Ztratí víru v Boha je strašné. Úspěch a prosperita nemůže být velkým požehnáním pro národy nebo jednotlivce, je-li jednou ztracena víra v Jeho Slovo. Skutečná velikost je jedině tam, kde je touha po věčnosti. Boží pravda, spravedlnost, milosrdenství, čistota a láska nepodléhají zkáze. Jestliže lidé mají tyto vlastnosti, jsou jimi přiváděni do těsného příbuzenství a Bohem a jsou kandidáty pro nejvyšší povýšení, o než může lidstvo usilovat. Nebudou si všímat lidské chvály a budou povzneseni nad zklamání, únavu, spor jazyků a snahy o autoritativní moc.

Ten jehož duše je naplněna duchem Božím, se naučí lekci důvěřivé naděje. Kdo pokládá Písmo za svého rádce a vůdce, ten najde ve vodě pomoc k pochopení Boha, ale nestane se povýšený, dokud se ve své slepé domýšlivosti nestane nemoudrým ve svých představách u Boha.

- ST 13.3.1884.

Přikázání a náboženské zásady jsou prvními kroky k získání vědění a jsou samým základem pravé výchovy. Poznání a věda musí být oživeny Božím duchem, aby sloužily těm nejvznešenějším cílům. Jen křesťan dovede správně užívat vědomostí. Aby věda byla plně oceněna, musíme na ni pohlížet z náboženského hlediska. Pak budou všichni uctívat Boha vědy.

- MS 30, 1896

Bůh - Konstruktér a Tvůrce

Potřebujeme častější audienci u Boha. Je potřebné, abychom hlídali své vlastní myšlenky. Určitě žijeme uprostřed nebezpečí posledních dnů. Před obličejem Božím musíme chodit v tichosti, v hluboké pokoře, neboť pouze takový bude povýšen.

Ach, jak může nepatrný člověk chápat Boží dokonalost a Jeho všudypřítomnost, spojenou s Jeho všemocnou silou. Umělec získává svou inteligenci od Boha. Své dílo může utvářet k dokonalosti jen v některém směru, a to z materiálů, které byly pro toto dílo již připraveny. Při své omezené moci by nemohl tvořit a přimět svůj materiál, aby sloužil jeho cíli, kdyby Velký Konstruktér nebyl existoval před ním a nedal mu právě ta zdokonalení nejprve v jeho představivosti.

Pán Bůh dává věcem existenci. On byl prvním konstruktérem. Není závislý na člověku, ale milostivě podněcuje jeho pozornost a spolupracuje s ním stále vyšších plánech. Pak si člověk přivlastní všechnu slávu a svými bližními je chválen jako skutečně pozoruhodný génius. On však nehledí výš než člověk. Jedině prvotní příčina je zapomenuta…

Obávám se, že všeobecně máme příliš laciné a obyčejné nápady. „Aj, nebesa, nýbrž nebesa nebes tě neobsahují.“ Ať se nikdo nedovažuje omezovat moc Jediného Svatého Izraelského. Ohledně Božího díla existují různé dohady a otázky. „Sezuj obuv svou s noh svých; nebo místo, na kterém stojíž, země svatá jest.“ Ano, andělé jsou Boží služebníci na zemi, konající Jeho vůli.

Všechny věci vznikly Jeho hlasem. -Když Bůh stvořil náš svět, nebyl vázán předem existující látkou, neboť „Z ničeho jest to, což vidíme, učiněno.“ Naopak, všechny věci, ať hmotné, nebo duchovní, povstaly Hospodinovým hlasem a byly stvořeny pro Jeho vlastní cíl. Nebesa a všechno jejich vojsko, země a všechny věci, které jsou na ní, nejsou jen dílem Jeho rukou, ony vznikly dechem Jeho úst.

Bůh dal ujištění, že by svou mocí mohl v jediné krátké chvíli zničit celou přírodu. Může obrátit věci naruby a zničit to, co člověk vystavěl, jak nejlépe dovedl. On „přenáší hory,“ On „podvrací je v prchlivosti své,“ On „pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.“ Sloupové nebeští třesou se, a pohybují od žehrání jeho.“ „Hory se třesou před ním a pahrbkové se rozplývají, země pak hoří před tváří jeho.“

- MS 127, 1897.