Sobota znamením věrnosti pro svět. - V oblakovém sloupu Ježíš Mojžíšovi řekl: „Ty pak mluv k synům Izraelským a rci: Avšak sobot mých ostříhati budete. Nebo to znamením jest mezi mnou a mezi vámi po rodech vašich, aby známo bylo, že já jsem Hospodin, který vás posvěcuji“ (Ex 31,12.13). Sobota je příslib, který dal Bůh člověku, znamením příbuzenství, existujícího mezi Stvořitelem a Jeho stvořenými bytostmi. Zachováváním památky stvoření světa v šesti dnech a Stvořitelovým odpočinkem v sedmý den a zachováváním svatosti soboty podle Jeho příkazů měli Izraelité hlásat světu svou věrnost jedině pravému a živému Bohu, panovníku nad celým vesmíre.

Zachováváním pravé soboty mají křesťané neustále nést světu věrné svědectví své znalosti pravého a živého Boha, odlišného od všech nepravých bohů, neboť Pán soboty je Stvořitelem nebe a země, jediným, vyvýšeným nad všechny bohy.

„Protože ostříhati budete soboty, nebo svatá jest vám…

Šest dní děláno bude dílo, ale v den sedmý sobota odpočinutí jest, svatost Hospodinu. Každý, kdož by dělal dílo v den sobotní, smrtí umře. Protož ostříhati budou synové Izraelští soboty, tak aby světili sobotu po rodech svých smlouvou věčnou. Mezi mnou a mezi syny Izraelskými za znamení jest na věčnost; nebo šest dní činil Hospodin nebe i zemi, v den pak sedmý přestal a odpočinul“ (verše 14-17).

- MS 122, 1901.

Dřívější rada týkající se soboty a dětí. -Děti vyznavačů soboty znesvěcují Boží dům a porušují sobotu. Pobíhají kolem domu, hrají si, hovoří a projevují své zlé nálady právě na shromážděních, kde se setkávají svatí, aby oslavovali Boha a velebili Ho v celé Jeho svatosti. Místo, které by mělo být svaté, kde by měl vládnout svatý klid a kde by měl být dokonale pořádek, čistota a pokora, je hotovým Babylonem a místem, kde vládne zmatek, nepořádek a nečistota. Toto stačí k vyloučení Boha z našich shromáždění a způsobuje, že Jeho hněv se roznítí a nebude ochoten nevytáhnout s vojskem Izraele, aby bojoval proti našim nepřátelům.

Bůh nedá vítězství shromáždění v -----. Nepřátelé naší víry triumfovali. Bůh nebyl spokojený. Byl rozhněván, že Jeho dům by byl podobný domu babylonskému…

V sobotu se starejte především o své děti. Nedovolte jim, aby ji znesvěcovali, protože vy sami ji můžete znesvětit zrovna tak, necháte-li ji znesvěcovat svými dětmi. Když svým dětem trpíte, aby si v sobotu hrály, Bůh na vás pohlíží jako na toho, kdo přestupuje přikázání. Vy přestupujete Jeho sobotu.

- MS 3, 1854.

Žádný velký hluk a zmatek. - Celá rodina usedá s vážnou myslí ke stolu. Velký hluk a ni hádka by sice neměly být dovoleny žádný den v týdnu; ale v sobotu by všichni měli zachovávat klid. Rozkazy by se sice nikdy neměly vydávat s křikem, ale v sobotu to naprosto není na místě. Sobota je Boží svatý den, který On oddělil, aby připomněl své stvořitelské dílo - den, který posvětil.

- MS 57, 1897.

Hledání vlastního potěšení. - Těm, kteří tvrdí, že jsou adventisty sedmého dne, říkám: „Můžete si činit nárok na pečeť živého Boha? Můžete tvrdit, že jste posvěceni pravdou?“ - Jako lid Boží jsme nedávali zákonu tu přednost, jak jsme měli. Jsme v nebezpečí, že sobotu věnujeme tomu, v čem nalézáme potěšení. - Letter 258, 1907.

Není to den pro vyhledávání zábavy, plavání nebo hry s míčem. - Bůh to chtěl, aby všechny Jeho dary byly oceňovány. Všechny zlomky, maličkosti a nepatrnosti se mají pečlivě střádat a my se máme velmi dobře obeznámit s potřebami druhých. Všechno, co jsme poznali biblické pravdy, není jen k našemu užitku; máme to sdělovat jiným duším, aby se vtiskovalo do lidských myslí a každé laskavé slovo má vytvářet kanál, jímž bude pravda proudit hojný proudem k jiným duším.

Každý zázrak, který Kristu učinil, byl důležitý a měl světu ukázat, že v den sobotní se má vykonat velké práce pro zmírnění lidského utrpení, ale obyčejná práce se konat nemá. Vyhledávání zábavy, hry s míčem a plavání nebylo nutností, ale hříšným zanedbáváním posvátného dne, zasvěceného Hospodinu. Kristus nekonal zázraky pouze proto, aby vystavoval na odiv svou moc, ale aby čelil satanovi jako soužený, trpící člověk. Kristus přišel na náš svět, aby poznal potřeby trpícího, kterého mučí satan.

- Letter 252, 1906.

Sobotní nádobí. - Chtěli bychom vyzvat všechny, aby v sobotu nemyli nádobí, mohou-li se tomu vyhnout. Bůh je zneuctíván jakoukoliv prací, která v Jeho svatý den nemusí být nutně vykonávána. Není to v rozporu, ale je správně, aby se nádobí nechalo nemyté až do skončení soboty, dá-li se to zařídit.

- Letter 104, 1901.

Sobota dnem služby. -První sobota modlitebního týdne byla dnem vážné činnosti. Ze „Slunného návrší“ a ze školy byly do Dora Creek vyslány dvě skupiny a člun, aby přivezli na shromáždění ty, kteří tak daleko nemohou dojít.

Někteří byli velice překvapeni, že jsme sami v sobotu namáhali, abychom je přivedli do shromáždění. Domnívali se, že zachovávání soboty záleží hlavně ve fyzické nečinnosti a mysleli, že jsme-li horliví ve věci zachovávání soboty, že se v tom chceme řídit učením farizeů.

Řekli jsem našim přátelům, že ve věci zachovávání soboty se řídíme příkladem i učením Krista, který sobotu trávil často tak, že uzdravoval a vyučoval. Řekli jsem, že věříme, že jedna z našich sester, která ošetřuje nemocnou rodinu, zachovává sobotu stejně tak, jako ta, která vede oddělení v sobotní škole, že Kristus nemohl uspokojit farizeje, světící jeho den, a že ani my jsme neočekávali, že naše snahy sloužit Pánu uspokojení dnešní farizeje.

- RH 18.10.1898.

Činnost svatá a světská. - Kněží v chrámu se v sobotu namáhali víc než v jiné dny. Tatáž práce ve světských záležitostech by byla hříšná; ale práce kněží byla službou Bohu.

- DA 285

Příklad velkého dosahu. -Stav sboru v tomto místě mě velmi tížil… V mnohým případě tam byli velmi zapotřebí vyvýšit korouhev, než se pravý a spásný vliv mohl rozšířit na jiná místa. Jak tu byla pravda hlásána, odvracela lidi od světa a od sborů a tak se z nich utvořil sbor. Ale všichni, kteří vyznávali, že věří pravdě, jsou skrze ni posvěceni.

Bůh vyzývá pracovníky tohoto poselství, aby vyvýšili korouhev a svěcením soboty prokázali svou úctu k Jeho požadavkům svěcení soboty… Z tohoto místa se rozesílají oznámení a dělníci dál vyhlašují Boží přikázání a je nanejvýš důležité, aby tento sbor vykonával správný vliv, jak nařízením, tak příkladem. Měřítko nesmí být postaveno tak nízko, aby ti, kteří přijímají pravdu, přestupovali Boží přikázání a přitom hlásali, že je plní. Lepší, daleko lepší by bylo, aby byli ponecháni v temnotě, dokud nepřijmou čistou pravdu.

Adventisté sedmého dne jsou pozorováni. -Jsou lidé, kteří sledují tento lid, aby viděli, jaký vliv má na ně pravda. „Synové tohoto světa opatrnější jsou než synové světla ve své pokolení.“ Když jsou na ně kladeny požadavky čtvrtého přikázání, zkoumají, jak se na to dívají ti, kteří hlásají, že toto přikázání plní. Studují život a povahu jeho obhájců, aby poznali, zdali je obojí v souladu s jejich vyznáváním víry. Takto utvořena mínění ovlivňují mnohé natolik, že pravdu přijmou nebo zavrhnou. Jestliže tento lid bude žít podle měřítka Bible, pak bude na světě skutečným světlem, městem, ležícím na hoře.

- MS 3, 1885.

Důležitost a sláva soboty. - Včerejší sobota (10.8.1851), byla pro nás krásná a slavnostní. Pán byl s námi, byla na nás vylita Boží sláva a my jsme byli schopni radovat se a velebit Boha za Jeho neobyčejnou dobrotu k nám… Dostala jsem vidění…

Poznala jsem, že smysly vnímáme a uvědomujeme si jen málo o sobotě, o její důležitosti a slávě. Pochopila jsem, že nevíme, co to je, putovat „na vysoké místa země“ a obdržet Jákobovo dědictví. Ale když od Hospodinovy tváře a slávy jeho moci přijde rozvlažující a podzimní déšť, poznáme, co to je obdržet dědictví Jákobovo a putovat „na vysoká místa země.“ Pak lépe pochopíme důležitost i slávu soboty. Ale nepoznáme ji v celé její slávě a důležitosti, dokud s námi na Boží pokyn není uzavřena smlouva pokoje a dokud se neotevřou dokořán perlové brány Nového Jeruzaléma a neobrátí se ve svých třpytících se stěžejích a dokud nebude slyšet veselý a radostný hlas milostného Ježíše, krásnější než jakákoliv hudba, kterou kdy ucho smrtelníka slyšelo, hlas, vyzývající nás, abychom vstoupili. Viděla jsem, že ve městě jsme v plném právu, neboť jsme zachovávali Boží přikázání a nebesa, sladká nebesa, jsou naším domove.

- Letter 3, 1851.

Několik sobot v rodině Whiteových

(Battle Creek ve státě Michigan), sobota 1 ledna 1859. Návštěva kázání, křest a obřady. - Je počátek nového roku. S pomocí Boží mohl Jakub v sobotu odpoledne kázat o nutné přípravě na křest a účasti na večeři Páně. Ve shromáždění vládlo velké pohnutí. O přestávce se všichni odebrali k vodě, kde se sedm osob dalo pokřtít. Byla to velmi působivá chvíle. Mezi pokřtěnými byly dvě asi jedenáctileté sestry. Jedna z nich, Kornelie C., se ve vodě modlila, aby si uchovala neposkvrněnost od světa.

Večer si členové sboru po příkladu svého Pána umývali navzájem nohy a pak se účastnili večeře Páně. Byla tam radost i pláč. Bylo to hrozné místo ale přesto slavné, neboť Pán byl přítomen.

- MS 5, 1859.

(Otsego ve státě Michigan) sobota 8.ledna 1859. Na shromáždění cestovali saněmi. - Je svatá sobota. Kéž dnes uctíváme a velebíme Boha… jeli jsme s bratrem Leightonem čtyři míle v jeho saních do Otsego. Bylo dost zima; moc pohodlně jsme se necítili. V modlitebně bylo málo teplo. Všem byla zima; trvalo dlouho, než jsme se zahřáli. Bratr Loughborough kázal o posledním soudu, pak jsem já pověděl několik slov. Necítila jsem se příliš volně. Pak členové sboru podávali svá svědectví.

- MS 5, 1859.

(Battle Creek) sobota 5.března 1859. Zůstala doma, ošetřovala Jakuba Whitea. - Dnes jsem nebyla ve shromáždění, manžel byl nemocen. Zůstala jsem u něho, abych mu posloužila. Pán byl toho rána s námi a žehnal nám. Modlila jsem se s neobvyklou smělostí. Bratr John Andrews dnes kázal dvakrát, večer strávil s námi a zůstal u nás přes noc. Jeho návštěva nás velmi potěšila.

- MS 5, 1859.

(Battle Creek) sobota 19.března 1859. Návštěva shromáždění, četba dětem. / Dopoledne jsme byli na shromáždění. Bratr Loughborough kázal velmi působivě o spánku smrti a odkazu svatých. Odpoledne jsem zůstali doma. Četla jsem svým dětem, psala dopis bratru Newtonovi a jeho ženě a dodával jim odvahy v duchovních věcech. Večer jsme navštívili shromáždění kvůli společenství a umývání nohou. Necítila jsem se tak volně, jak si přeji takových příležitostech.

- MS 5, 1859.

(Convis, Michigan) sobota 9.dubna 1859. Návštěva v Convic. - Vstali jsem časně a jeli asi 12 mil do Convic, abychom se tam sešli se svatými. Jízda byla osvěžující. Zavolali jsme rodinu bratra Bracketta. Doprovázeli nás k místu shromáždění, asi 2 míle od jeho domu. Malá společnost adventistů byla shromážděná a ve velké, pohodlné škole. Jakubovi se krásně promlouvalo k lidu. Já jsem řekla několik slov. Shromáždění trvalo asi do dvou hodin. Skoro všichni svědčili o pravdě. Po večeři, ke konci svaté soboty, jsme měli rozvlažující modlitební chvíli. Před modlitbou hovořil Jakub s dětmi.

- MS 6, 1859.

(Battle Creek) sobota 23.dubna 1859. Navštívili shromáždění a pohostili společnost. - Sestra Brackettová a Laneová s dcerou, sestra Scottová a Smithová přijely z Convisu na shromáždění v Battle Creek a obědvaly u nás. (Poznámka snachy E.Whiteové, paní W.C.Whiteové na otázku o sobotním jídle u Whiteů: Připravovaným dnem pro sobotní jídlo byl pátek. V sobotu se snídaně i oběd podávaly teplé, ohřívaly se těsně před jídlem. Nevykonávala se žádná práce, která nebyla nutná, ale paní Ehiteová nikdy nepokládala za porušení zachovávání soboty péči o obvyklé životní pohodlí, jako udělat oheň pro vytápění domu nebo ohřát jídlo.) Shromáždění bylo po celý den zajímavé. Dopoledne kázal Bratr Waggoner. Jeho kázání bylo pěkné. O přestávce byly pokřtěny tři sestry Irwingovy a jeden bratr. Naše odpolední shromáždění bylo moc zajímavé. Můj manžel se sotva kdy cítil volnější. V našem shromáždění byl Duch Páně. Pán mi dal pocit velké volnosti při napomínání. Večer se konalo vysvěcení domu Páně. Byla to slavnostní, zajímavá příležitost. Nemohla jsem se zúčastnit, byla jsem příliš vyčerpaná.

- MS 6, 1859.

(Denver) sobota 20.července 1872. Byli na procházce, psali a četli. - je krásné ráno. Je to den odpočinku Páně a mys i přejeme zachovávat sobotu, aby Bůh přijal naši snahu, a aby se naše duše osvěžily. Byli jsme na procházce, hledali jsme odlehlé místo v lese, kde bychom se mohli modlit a číst, ale nepodařilo se nám to. Strávili jsme den hovorem o náboženských námětech, psaním a čtením.

- MS 4, 1872.

(Battle Creek) sobota 12.dubna 1873. Vykonali hodně misijních návštěv. - Dopoledne měl můj manžel kázání, já jsem zůstala doma, protože jsem se necítila schopna tam jít. Odpoledne jsem šla na shromáždění…

Po shromáždění jsem navštívila Elle Beldenovou a měla jsem s ní krásnou modlitební chvíli. Pak jsem navštívila bratra a sestru Salisburovy, kde jsme měli s celou rodinou vzácnou modlitební chvíli. Bratr a sestra Salisburovi se modlili se mnou. Všichni jsme cítili, že nám Bůh žehná. Potom jsem se zastavila u starého bratra a sestry Morsových… Navštívila jsem bratra a sestru Gardnerových. Jeho život se už chýlí ke konci, nemoc ho velmi oslabila. Byl nesmírně potěšen, že mě vidí. Pomodlili jsme se společně a srdcím těchto sklíčených lidí se dostalo osvěžení a požehnání.

- MS 6, 1873.

(Battle Creek) sobota 17.května 1873. Jeli několik mil, někteří trochu spali. - Vyjeli jsme si několik mil do dubového háje, odpočívali jsme asi hodinu a trochu jsme spali… Před návratem domů jsme měli modlitební chvíli. Odpoledne jsme šli na shromáždění.

- MS 7, 1783.

(Washington, lowa) čtvrtek, 21.června 1873. Psala o utrpení Krista. - Krásný den, poněkud teplý. Vzala jsem si obklad, cítila jsem se lépe. Napsala jsem 15 stran o Kristově utrpení. Na shromáždění přišli Wheeler, Hester a Van Ostrand. Měli jsme trochu naději na déšť. Svolala jsem rodinu a četla jsem jim, co jsem napsala. Zdálo se mi, že to všechny zaujalo.

- MS 8, 1873.

(Walling´s Milis) pátek, 12. Září 1873. Pohostila neadventistu. - Přišli jsme domů chvíli před západem slunce. Dostali jsem dopisy od bratra Canrighta, Mary Gaskillové a od Danielel Bourdeau se zprávou o táborovém shromáždění. Doma nás čekal John Cranson. Bylo nám líto, že nás přišel navštívit před sobotou. Neradi hostíme v sobotu návštěvníky, kteří nemají úctu před Bohem nebo Jeho svatým dnem.

- MS 11, 1873.

(Na cestě z Colorada do Battle Creek) sobota 8.listopadu 1873. Cestovali v sobotu neradi (Viz 6T 350). - V noci jsme si ve voze dobře odpočinuli. Ráno jsme se jen neradi hlásili k další cestě, ale okolnosti spojené s věcí a božím dílem vyžadují naší přítomnosti na Generální konferenci. Nemohli jsem to odkládat. Kdyby se jednalo o naši soukromou záležitost, pociťovali bychom cestování v sobotu jako přestoupení čtvrtého přikázání. Nemísili jsme se do žádného obecného rozhovoru, snažili jsme se držet svou mysl nad všedními věcmi a trochu jsme se utěšovali Boží přítomností. Bylo nám však hluboce líto, že jsme nuceni cestovat v sobotu.

- MS 13, 1873.

(Sydney N.S.W., Austrálie) 4.února 1893. Ráno mluvila, odpoledne vstoupila na loď. - Jeli jsme drožkou do modlitebny v Sydney a já jsme mluvila o víře z 11.kapitoly epištoly k Židům. Pán mě posiloval svou milostí, cítila jsem se posilněna a požehnána. Duch svatý byl se mnou. Dostalo se mi hojně tělesné i duševní síly…

Odpoledne ve dvě hodiny jsme nastoupili na palubu parníku, abychom se vydali na cestu, které jsme se dlouho lekali. Všechna naše zavazadla byla odnesena už ve čtvrtek. V sobotu cestujeme velmi neradi, ale práce se musí vykonat jedině hlásáním poselství světu. Svou mysl i srdce můžeme udržet pozvednuté k Bohu a můžeme se skrýt v Ježíši. Až tuto práci nebudeme moci konat, budeme muset ponechat všechno na vůli našeho nebeského Otce. Budeme-li důvěřovat Bohu, On nám pomůže.

- MS 76 1893