Požehnání čistého oděvu

Přiměřený, skromný a slučivý. - Je naší výsadou, že jako ve všech jiných věcech, ctíme i ve svém oblečení svého Stvořitele. On si přeje, aby náš oděv byl nejen upravený a zdraví prospěšný, ale i vhodný a slušivý.

- Ed 248.

Měli bychom se snažit, aby náš zevnějšek byl co nejlepší. Při službě ve stánku úmluvy Bůh přesně stanovil každý detail, týkající se oděvu těch, kteří před Jeho tváří sloužili. Takto se nám dostává poučení, že On dává přednost oblečení před těmi, kdo Mu slouží. Velmi přesné byly příkazy, dané o árónově obřadním oděvu neboť jeho oblečení bylo symbolické. Tak i oděv Kristových následovníků by měl být symbolický. My máme být ve všem Jeho představiteli. Náš zevnějšek by se měl v každém ohledu vyznačovat úhledností, skromností a čistotou.

- 6T 96.

Věcmi z přírody (květiny, lilie) Kristus objasňuje krásu, kterou nebesa oceňují - skromný půvab, jednoduchost, čistotu, přiměřenost, které Jemu učiní náš oděv milý.

- MH 289.

Oděv a jeho úprava na člověku se všeobecně pokládá za vizitku ženy nebo muže.

- RH 30.1.1900.

My posuzujeme charakter člověka podle způsobu oblékání. Skromná, bohabojná žena se bude oblékat skromně. Vytříbený vkus a šlechetná mysl se projeví u toho, kdo si zvolil jednoduchý, přiměřený oděv… Žena, která je prostá a skromná ve svém oblečení a způsobech, ukazuje, že chápe, že pravou ženu charakterizuje mravní hodnota. Jednoduchost v oblékání se dá přirovnat k polním květinám.

- RH 17.11.1904.

Zdravé zásady

Jestliže svět zavádí skromnou, vhodnou a zdravou módu v oblékání, což je ve shodě s Biblí, nezmění to náš vztah k Bibli nebo ke světu, když takový způsob oblékání převezmeme. Křesťané by měli následovat Krista a přizpůsobit své oblékání Božímu slovu. Měli by se vyhýbat extrémům, pokorně se držet prostého způsobu, který nedbá pochvaly nebo hany a měli by lpět na upravenosti pro její vlastní zásluhy.

- 1T 458, 459.

Snažně prosím náš lid, aby chodil opatrně a obezřetně před Bohem. Držte se zvyků v oblékání, pokud se shodují se zdravotními zásadami. Ať se naše sestry oblékají prostě - jak mnohé také činí - ať mají oděv z dobrého, trvanlivého materiálu, vhodný pro tuto dobu; a ať otázka oblékání nezaplňuje celé jejich myšlení. Naše sestry by se měly oblékat jednoduše, skromně a střízlivě. Ukazujte světu živý příklad vnitřní ozdoby z Boží milosti.

- MS 167, 1897. (Publikováno v GC 414).

Nezávislost a odvaha být takovými, jakými máme být

Křesťané by se neměli snažit ze všech sil, aby byli středem pozornosti tím, že se budou oblékat odlišně od ostatního světa. Jestliže se řídí přesvědčením o povinnosti skromného a zdravého oblékání a shledají, že jsou nemoderní, neměli by svůj oděv měnit proto, aby byli takoví, jako je svět. Měli by projevit vznešenou nezávislost i mravní odvahu být, jací být mají, i když se celý svět od nich odlišuje. - 1T 458.

Tříbení vkusu

Pravda nikdy nečiní muže nebo ženy sprostými, hrubými či nezdvořilými. Ona se zmocňuje lidí v celé jejich hříšnosti a obyčejnosti, odděluje je od světa a tříbí jejich vkus, i když jsou chudí a nevzdělaní. Pod vlivem Kristovy kázně pokračuje stálé dílo tříbení, které je posvěcuje skrze pravdu. Jsou-li v pokušení, aby přispěli jednou částečkou vlivu, která by odváděla od Krista na cestu světa, do pýchy, módy nebo nádhery, pak to zamítnou slovy, které odvrátí satanovu moc: „Já nejsem sám svůj,“ řeknou, „Byl jsem koupen za velkou cenu. Jsem synem, a dcerou Boží.“

- Letter 26, 1900.

Jednoduchost v oblékání

Protože jsem poznala mnoho adventistů, zachovávající sobotu, jak se přizpůsobili světu v myšlení, hovoru i oblékání, moje srdce zesmutnělo. Lid, který prohlašuje, že věří, že musí dát světu poslední poselství milosrdenství, je váben světskou módou a velmi se namáhá, aby ji následoval, pokud se domnívá, že jeho vyznání víry mu to dovoluje dělat. Světský oděv mezi naším lidem je tak nápadný, že nevěřící často podotýkají: „V jejich šatech je často nemůžete rozeznat od světa.“ Víme, že je to pravda, ačkoliv je mnoho výjimek.

Těch, kteří vycházejí vstříc požadavkům světa, není málo. Je nám líto, když vidíme, že ovlivňují druhé a vedou je k tomu, aby následovali jejich příkladu. Když vidíme ty, kteří přijali Kristovo jméno, jako napodobují módu, zaváděnou světskými lidmi, dostávám se do velmi bolestných úvah. Jejich nedostatek křesťanství je zjevný všem. Při krášlení zevnějšku si světští lidí stejně jako křesťané uvědomují, že tu chybí vnitřní ozdoba, totiž ozdoba tichého a pokojného ducha, který má v Božích očích velikou cenu…

Ukázka pyšného srdce. - Naše křesťanské sestry varujeme před náklonnosti přizpůsobovat své oblečení světskému způsobu, aby tím upoutávaly pozornost. Takové oblečení dnešní křesťanské ženy znesvěcuje Boží dům. Výstřední oděv, zlaté řetízky a křiklavé prýmky, vystavované na odiv, ukazují určitě chabý rozum a pyšné srdce.

Mnozí naši mladí lidé si způsobí výdaje, na které jejich životní poměry nestačí, jen aby šli ve stopách módy. Děti chudých rodičů se snaží oblékat jako ti, kteří jsou zámožní. Rodiče přetěžují své peněženky, utrácejí čas i síly dané Bohem, aby ušili a předělali šaty k uspokojení marnivosti svých dětí. Kdyby naše sestry, které mají dostatek prostředků, omezily své výdaje, nikoliv v zájmu svého majetku, ale s ohledem na svoz zodpovědnost před Bohem jako moudré správkyně prostředků, které jim byly svěřeny, jejich příklad by pomohl učinit přítrž zlu, které teď je mezi námi.

Satanova taktika. - Satan stojí v pozadí, vymýšlí módy, které vedou k marnotratnému vydávání peněz. Stanovil si za cíl vytváření módy, protože ví, že času a peněz, vydaných na požadavky módy, se neužije na vyšší účely, světější. Drahocenný čas se promrhá na uspokojení módy, která se stále mění. Sotva se zaveden jeden způsob, už jsou vymyšleny nové, a tak se musí šaty předělávat, aby marniví lidé byli stále oblečeni podle módy. Takto mrhají věřící křesťané s rozpolcenými srdci svým časem, když téměř všechnu svou energii vydávají pro svět.

Naše sestry přijímají a ochotně nesou toto úplné břímě. Polovinu jejich břemen jim ukládá móda, přesto však dychtivě přijímají toto jho, protože móda je pro ně uctívaným bohem. Jsou jí zotročeny jako skutečný otrok, a přece mluví o nezávislosti! Neznají skutečné zásady nezávislosti. Nemyslí samostatně, nemají vlastního vkusu ani úsudku.

Satanovi se podivuhodně daří zaslepovat mysl stále se měnící módu v oblékání. On ví, že když je mysl ženy neustále naplněna horečnou touhou být módní, její mravní cítění je slabé a nedovede si uvědomit svůj pravý duchovní stav. Jsou ze světa, bez Boha, bez naděje.

Vkus, vhodnost a trvanlivost. - Nechceme odrazovat od vkusu a upravenosti i v oblečení. Vkusné oblékání se nemá zavrhovat ani odsuzovat. Doporučujeme sestrám, aby se upustilo od zbytečných volánků, ozdob a okras, a aby si opatřily dobrý, trvanlivý materiál. Koupí laciných výrobků se nic neušetří. Šaty mají být prosté a upravené bez přehánění a zbytečné nádhery.

Mladé ženy, které nebudou otročit módě, budou ve společnosti ozdobou. Žena, která je prostá a nenáročná ve svém oblékání i způsobech, ukazuje, že chápe, že pravou dámu charakteru je mravní cena.

- MS 106, 1901. (Publikováni v RH 20.3.1958.)

Sebezapření v oblékání je částí naší křesťanské povinnosti. Oblékat se prostě, zříci se nádhery šperků a ozdob všeho druhu, je v souhlasu s naší vírou. Patříme k těm, kteří poznávají světskou pošetilost všude tam, kde se pěstuje výstřednost v oblékání stejně jako v zábavách? Jestliže ani, měli bychom se vyhýbat všemu, co přitakává tomuto duchu, který ovládá mysl i srdce těch, kteří jsou ze světa a nemyslí, ani nepečují o svět, který má přijít.

- 3T 366.

Kam směřujeme?

Sestra, která strávila několik týdnů v jednom našem zařízení v Battle Creek, řekla, že je velmi zklamaná tím, co tam viděla a slyšela. Myslela, že tamější lid je mnohem dál než mladší sbory, jak v poznání pravdy, tak v náboženské zkušenosti. Doufala, že tam získá hodně poučení, která by mohla donést svým věřícím sestrám ve vzdáleném statě. Byla však překvapena a zraňována lehkomyslností, světskostí a nedostatkem zbožnosti, s nimiž se setkávala na každém kroku.

Než přijala pravdu, držela se světské Módy ve svém oblékání a nosila drahé šperky a jiné ozdoby. Když se však rozhodla pro slovo Boží, cítila, že jeho učení od ní vyžaduje, aby odložila všechny výstřední a zbytečné ozdoby. Dostalo se jí poučení, že adventisté sedmého dne nenosí klenoty, zlato, stříbro nebo drahé kameny, a že se ve svém oděvu nepřizpůsobují světské módě.

Když viděla, jak se vyznavačky víry odchýlily od jednoduchosti bible, byla zmatena. Neměly ony tutéž Bibli, kterou studovala ona a podle níž se snažila přizpůsobit svůj život? Byla její dřívější náboženská zkušenost pouhý fanatismem? Vyložila si špatně apoštolova slova: „Kdo by koli chtěl být přítelem tohoto světa, nepřítelem Božím učiněn bývá.“

Paní D., dáma, která zastává postavení v ústavu, přišla jednou na návštěvu do pokoje sestry - , když tato vyndala ze svého kufru zlatý náhrdelník a řetízek se slovy, že si přeje tyto klenoty prodat a výtěžek dát do pokladnice Pána. Druhá řekla: „Proč to prodáváte? Já bych to nosila, kdyby to bylo moje.“

„Proč? Když jsem přijala pravdu, bylo mi řečeno, že všechny tyto věci se musí odložit,“ odpověděla sestra - , „Jsou určitě v rozporu s tím, čemu učí slovo Boží.“ A citovala své posluchače slova apoštolů Petra a Pavla o této věci: „Tak i ženy aby se oděvem slušným se stydlivostí a se středmostí ozdobovaly, ne splétáním sobě vlasů, neb zlatem, aneb perlami, aneb předrahým rouchem, ale (jak sluší ženám, kteréž dokazují při sobě pobožnosti,) dobrými skutky.“ „Kterýchžto ozdoba budiž ne ta zevnitřní, ve splétání vlasů, a províjení zlatem, aneb v odívání plášťů, ale ten skrytý srdce člověk, záležející v neporušitelnosti krotkého a pokorného ducha.“

Místo odpovědi zablýskla dáma zlatým prstenem na svém prstě, který jí dal jakýsi nevěřící a řekla, že myslí, že nevadí, když nosí takové ozdoby. „My nejsme tak přísní jako dřív,“ řekla. „Náš lid byl velmi úzkostlivý ve věci oblečení. Dámy tohoto ústavu nosí zlaté hodinky i zlaté řetízky a oblékají se jako jiní lidé. To není dobrá politika odlišovat se oděvem, protože pak nemůžeme mít takový vliv.“

Přizpůsobit se Kristu nebo světu. - Tážeme se: Je toto v souladu s Kristovým učením? Máme následovat slovo Boží, nebo světské zvyky? Naše sestry rozhodla, že je nejbezpečnější přidržet se měřítka Bible. Bude potěšena paní D a jiné které jdou podobnou cestou, až uvidí výsledek svého vlivu v onen den, kdy se má každému dostat odměny podle jeho skutků?

Boží slovo je jasné, jeho učení nemůže být neporozuměno. Máme ho uposlechnout tak, jak On nám je dal, anebo máme hledat, abychom našli, jak dalece se můžeme odchýlit, a přece být spaseni? Kéž by se všem, kteří pracují v našich ústavech, dostalo Božího světla, aby pak mohli předávat světlo těm, kteří chodí ve tmě.

Přizpůsobování se světu je hřích, který podrývá duchovní stav našeho lidu a vážně narušuje jeho užitečnost. Je zbytečné ohlašovat varovná poselství, jestliže je v každodenním životě svým jednáním popíráme.

- RH 28.3.1882.

„Musí být slouženo pouze vlastnímu já“

Ti, kteří mají náramky a nosí zlato a ozdoby, by udělali lépe, kdyby tyto modly sundali a prodali je, i když by za ně dostali o hodně méně, než co za ně dali. Prokázali by tak, že dovedou zapřít své já. Čas je příliš krátký ke zdobení těla zlatem nebo stříbrem, či nákladným oděvem. Vím, že v tomto směru se může vykonat dobrá práce. Ježíš - nebeský Vojevůdce - odložil svou královskou korunu a svůj královský šat a sestoupil ze svého královského trůnu, oděl své božství lidstvím a pro nás se stal chudým, abychom my skrze Jeho chudobu mohli získat věčné bohatství. Avšak právě ti, pro něž Kristus udělal všechno, co bylo možné, aby spasil zahynulé duše od věčné zkázy, cítí tak málo náchylnosti k tomu, aby se odepřel koupi něčeho, nač mají peníze.

Pán brzy přijde, Jeho odměna je s Ním a Jeho dílo před Ním, aby odměnil každého podle zásluhy. Snažím se vysvětlovat lidu, že peníze, s nimiž hospodaříme, jsou od Pána, abychom dokončili to nejdůležitější dílo, které kdy může být vykonáno. Oni mohou - každý sám - zapřením svého já udělat mnohem víc, jestliže všichni udělají něco málo a potůčky těchto maličkostí utvoří pěkný proud, jenž poteče směrem k nebesům.

Je pravdou, že pro všechny je to těžké, aby přijali danou situaci. Naše já vyžaduje, aby se mu složilo, aby bylo oslavováno, takže je to pro všechny těžké stát se Božímu spolupracovníky. Ach, kéž do každého sboru vejde duch sebeobětování, aby takto každá duše, blízká i daleká, mohla poznat cenu peněz, užívat je jak dovedu a říkat: „Dáváme ti, co jsme přijali z tvých rukou“ (Viz. 1Pa 29,14).

- Letter 110, 1896.

Nemáme čas myslet na to, co máme jíst a pít a čím se máme odívat. Žijeme prostě a pracujme v prostotě. Oblékejme se skromně a slušivě, tak, abychom byli přijati, kamkoliv přijdeme. Klenoty a nákladné oblečení nám nepřidá vlivu, ale ozdoba tichého a mírného ducha -odměna za odevzdání se do Kristových služeb - nám u Boha dodá moci. Laskavost a prozíravost pro ty, kteří jsou kolem nás - to jsou vzácné kvality v Božích očích. Jestliže jste se nesnažili dosáhnout těchto milostí, učiňte tak teď, neboť již je málo času.

- MS 83, 1909,

Oděv, který nosí kazatelé A.S.D.

Ef. 3,6. 7: „Že jsou pohané spoludědicové a jednotělní, i spoluúčastníci zaslíbení jeho v Kristu skrze evangelium. Kteréhož jsem učiněn slouha z daru milosti Boží sobě dané, podle působení moci jeho.“

„Jeho služebníci jsem se stala,“ ne abych pouze předkládala lidu pravdu, ale abych ji v životě prosazovala… Ale to není všechno. Jsou i jiné věci, které je nutno uvážit, jichž někteří nedbali, ale které mají význam ve světle, již mi bylo ukázáno…

Pečlivost v oblékání je velmi důležitá. Je nedostatek kazatelů, kteří věří přítomné pravdě. Oděv některých je dokonce neupravený. Je tu nejen nedostatek vkusu a pořádku v úpravě oděvu, v patřičném chování osoby, aby barva byla vhodná a náležitá pro Kristova služebníka, ale oděv některých byl dokonce ušpiněný. Někteří kazatelé předstupují před lid ve věstě světlé barvy, ale kalhoty mají tmavé, nebo ve tmavé vestě a světlých kalhotách, někteří bez vkusu, jiní v pečlivě upraveném oděvu. Tyto věci se káží lidem. Kazatel jim dává příklad pořádku a ukazuje jim, jak je pěkné mít oděv upravený a vkusný, nebo jim ukazuje nedbalost a nedostatek vkusu, který mohou snadno napodobit.

Oděv vhodný za kazatelnu. - Černý nebo tmavý materiál je slušivější pro kazatele v lavicí a zapůsobí na lid lepším dojmem než oděv složený ze dvou nebo tří odlišných barev.

Bylo mi poukázáno na děti Izraele v dávných dobách a také jsem viděla, že Bůh dal zvláštní příkazy o materiálu a tvaru šatu, jaký mají nosit ti, kteří konají službu před Jeho tváří. Bůh na nebesích, jenž vládne světu, který nás podpírá a dává nám život a zdraví, nám dal svědectví, že může být uctěn nebo zneuctěn oděvem těch, kteří Mu slouží v chrámu. Mojžíšovi dal zvláštní příkazy o všem, co je spojeno se službou před Ním. Dokonce přikázal, jak mají být uspořádány jejich domy a určil oděv, který by měli nosit ti, kdo měli vykonávat službu v chrámu. Ve všem měli udržovat pořádek…

Měli by zapůsobit správným dojmem. - Na těch, kteří stanuli před Ním, když se ocitli v Jeho svaté přítomnosti, nemělo být nic neúhledného ani nedbalého. A proč tomu tak bylo? Co bylo příčinou vší té pečlivosti? Bylo to pouze proto, aby se přimluvili před Bohem z lid? Bylo to pouze proto, aby získali Jeho souhlas?

Dostalo se mi vysvětlení, že příčinou bylo nutnost zapůsobit na lid správným dojmem. Jestliže ti, kteří vykonávali posvátnou službu, by snad opomenuli projevit péči a úctu Bohu svým oděvem a svým chováním, ztratil by lid svou posvátnou bázeň a úctu k Bohu a Jeho posvátné službě.

Jestliže kněží prokazovali Bohu velkou úctu tím, že byli velmi pečliví a přesní, když přicházeli do Jeho přítomností, dostávalo se lidu správné představy a o vznešenosti myšlenky na Boha a Jeho požadavky. Byl to důkaz, že Bůh je svatý, že Jeho dílo je posvátné, a že všechno, co souvisí s Jeho dílem, musí být svaté, zbavené vší nemravnosti a nečistoty, a že těm, kteří se přibližují k Bohu, musí být vzdáleno všechno nečisté.

Kazatelův oděv a pravda. - Poučení, kterého se mi dostalo, se týkalo nedbalosti v tomto ohledu. Mohla bych mluvit o tom, jak to podává Pavel. Děje se tak uctíváním vůle a opomíjením těla. Ale tato úmyslná pokora, toto uctívání vůle a opomíjení těla. Ale tato úmyslná pokora, toto uctívání vůle a opomíjení těla není pokorou, jež pochází z nebes. Tato pokora musí být zvláštní, aby vzhledem, činy i oblečením brala na sebe podobu všech, kdo káží Boží pravdu, dokonale správnou a svatou pravdu tak, aby každá maličkost, která je s tím spojena, byla doporučením našeho svatého náboženství. Samotný oděv bude doporučením pravdy nevěřícím. Bude kázáním sám o sobě…

Kazatel, který je ve svém oblečení nedbalý, často zraňuje ty, kteří mají dobrý vkus a zjemnělou citlivost. Ti, kteří jsou v tomto ohledu nedokonalí, by měli napravit své chyby a být pozornější. Neupravenost kazatele může nakonec zavinit i ztrátu některých duší. První vystoupení na ně zapůsobilo nepříznivě, protože nijak nedovedli sloučit jeho vystoupení s pravdou, kterou podával. Jeho oblečení mluvilo proti němu a výsledný dojem byl ten, že lid, který ob představoval, je lehkomyslný a nemá zájem ani o svůj oděv a s takovým druhem lidí nechtěli mít jeho posluchači nic společného…

Úroveň kazatelovy práce posuzovaná podle jeho oděvu. - Oděv některých kazatelů je upraven tak, že do jisté míry ničí vliv jejich námahy. Je tu zřejmý nedostatek smyslu pro volbu barvy a její působení. Z takového způsobu oblékání dojem že práce, kterou konají, se nepokládá za posvátnou nebo vyvýšenou nad obyčejnou námahu, jako je například orání na poli. Kazatel svým příkladem snižuje posvátné věci na úroveň věcí obyčejných. V působení takových kazatelů nemá Bůh zalíbení.

- 2T 609-614.

Oděv jako zkušební bod

Tvůj dopis jsem obdržela a přečetla… Věc, se kterou se chceš se mnou poradit, (návrh, vrátit se k předepsanému oblečení, obhajovanému a nošenému v 60-tých letech minulého století), se musí pečlivě uvážit. Naše sestry, vzrušené tím, že by se měl znovu nosit předepsaný oděv, by teď měly být velmi opatrné při svém jednání. Nyní máme před sebou velmi vážné, důležité zkoušky, které nám ukládá Boží slovo pro tuto zvláštní dobu. Tato zkouška se týká celého světa. Pán nežádá, aby se zavedly nějaké zkoušky lidské vynalézavosti, které by lidi pobavily, nebo podnítily spor v jakékoli směru.

Je možné, že někteří velmi touží, aby se nějak odlišovali. Jestliže touží po boji se satanskými činiteli, ujistěte je, že především na sobě nesou odění Boží. Jestliže tomu tak není, budou jistě poraženi a sami poznají bolestné zkoušky a zklamání, na něž nejsou připraveni. Nechť všichni hledají co nejopravdověji Pána pro hlubokou a bohatou zkušenost, kterou je možno najít v ochotě srdce, připravovaného následovat Krista, kam nás povede.

„Chce-li kdo za mnou jít,“ říká, „zapři sebe sám, a vezmi kříž svůj a následuj mne.“ Tato slova se mají dobře zvážit. Člověk, který si přeje následovat Krista, který si zvolí cestu v Jeho stopách, najde na této cestě sebezapření a kříž. Všichni, kdo následují Krista, pochopí, co to znamená.

Oděv jenž není zkušební otázkou. - Boží zkoušky se před námi objeví jasně a neomylně. Před námi jsou bouře a spory, o nichž má jen málokdo tušení. Nyní se nejeví potřeba žádné zvláštní změny v našem oblečení. Prostý a jednoduchý oděv, který se teď nosí, nevyžaduje žádné krinolíny a žádné dlouhé vlečky a dá se nosit všude. Tyto věci by teď neměly odvádět naši mysl od velké zkoušky, která má rozhodnout o věčném osudu světa - od desatery Božích přikázání a věrnosti Ježíši.

Blížíme se k závěru dějin tohoto světa. Nyní potřebujeme jasné, přímé svědectví o prostotě oděvu, jak je podáno ve slově Božím. Toto by nás mělo tížit. Teď je však příliš pozdě nedchnout se pro zkoušku v této věci. Touha následovat Krista ve vší pokoře mysli, jež si připravuje naše srdce, očišťuje charakter, není nikterak snadná práce. Naše sestry mohou být ujištěny, že Pán jim nevnukl, aby udělal zkoušku z toho, co kdysi bylo dáno jako požehnání, ale co bylo mnohými nenáviděno a opovrhováno jako prokletí.

Reformní oděv. - O reformovaný oděv, který byl kdysi obhajován, se sváděl boj na každém kroku. (Poznámka: „Reformní oděv“ byl vymyšlen skupinou A.S.D. V souladu se světlem, které obdržela Ellen Whiteová vyžadoval volný splývací oděv visící s ramen, s lemem asi 9palců od země. Nohy měly pohodlné a teplé kalhotové oblečení.) Členky sboru, které odmítaly přijmout tento zdravý způsob oblékání, způsobily rozkol a rozladění. Nakonec se upustilo od kalhot, proti nimž bylo nejvíc námitek. Reformní oděv pak už nebyl obhajován, protože místo požehnání se stal kletbou.

Z několika důvodů byl reformní oděv rozhodně požehnáním. Nemohly se při něm nosit krinolíny, které pak přišly do módy. Nemohly se obhajovat dlouhé sukně, které se vlekly po zemi a zametaly špínu na ulici. Ale přijal se rozumnější způsob oblékání, bez těch prvků, proti nimž byly námitky. Módního způsobu oblékání mohou a měli by se vzdát všichni, kdo budou číst slovo Boží.

Čas, věnovaný obhajobě reformního oděvu, by měl být věnován studiu slova Božího.

Oděvy našeho lidu by měly být ušity co nejjednodušeji. Sukně a kostýmy, o kterých jsem se zmínila, se mohu nosit - ale ne pouze neupravený střih. Někteří předpokládali, že velmi složitý model bude modelem, který všichni přijmou. Tak tomu však není. Někteří si zas mysleli, že musí být co nejjednodušší, aby to bylo co nejlepší - ale opět bychom vypadali pod obraz. Nebyl mi dán ani jeden střih jako správné měřítko, podle něhož by se měli všichni odívat…

Měly by se nosit jednoduché oděvy. Mé sestry, ukažte při této důležité reformě své nadání.

Na Boží lid přijdou všechny zkoušky, které jen může snést.

Otázka soboty je zkouškou, která přijde na celý svět. Teď nepotřebujeme, aby přišlo něco, co by nastávající zkoušku Božího lidu ještě ztížilo. Satan by teď rád viděl, kdyby sporné otázky odváděly mysl lidí, a kdyby se mezi sebou dostali do sporu ve věci oblékání. Ať se naše sestry oblékají prostě - jak to mnohé také dělají, když mají oděv z dobrého materiálu, trvanlivý, skromný, přiměřený svému věku a nedopouštějí, aby otázka oblékání vyplňovala jejich myšlení…

Příklad, který dávají některé ženy. - Jsou ženy, které nechtějí být poslušní Božích příkazů, i když se jim dostává světla Božího Slova. Chtějí jít za svými vlastními zálibami a dělat, jak se jim líbí. Takové ženy dávají špatný příklad mládeži i těm, kteří nedávno poznali pravdu, jestliže si zvykli napodobovat každý nový styl oblékání v ozdobách, které vyžadují čas a peníze, takže mezi jejich šatem a šatem světského člověka je jen malý rozdíl.

Sestry, samy svědomitě dbejte slova Božího. Nezačínejte se zlepšováním jiných, dokud vy samy nejste lepší, jinak nebudete mít úspěch. Nemůžete měnit srdce za každých cenu. Působení Ducha Božího uvnitř promění i vnějšek. Ti, kteří se odvažují neuposlechnout těch nejjasnějších inspirovaných výroků, neuslyší a ani nebudou reagovat na všechny lidské snahy, které chtějí přivést tyto modloslužebnice k prostému, upravenému, čistému oděvu bez ozdob, který z nich nedělá žádné podivíny. Svými světskými barvami se nadále vystavují kritice…

Celá naše zkušební lhůta je velmi krátká a na zemi bude vykonán krátký proces. Nenajdou Boží vlastní zkoušky. Jeho přehlídka bude rázná a rozhodne o všem. Ať se každá duše pokoří před Bohem a připraví na to, co je před námi.

- Letter 19, 1897.