EllenWhiteova.cz  (Na úvodní stránku) EllenWhiteova.cz


27. Půvab zdvořilosti

Vybraná poselství - Svazek třetí


Rejstřík - na začátek na začátek

27. Půvab zdvořilosti

Ti, kteří pracují pro Krista, mají být čistí, upřímní, důvěryhodní a také mají být jemní, soucitní a zdvořilí. Ve styku s těmi, kdo jsou opravdu zdvořilí, se projevuje určité kouzlo. Laskavá slova, milé pohledy a zdvořilé způsoby jsou neocenitelné. Nezdvořilí křesťané ukazují, že nejsou spojeni s Kristem, jestliže nedbají na jiné. Není možné být ve spojení s Kristem, a přece být nezdvořilý.

Čím byl Kristus za svého života na této zemi, tím by měl být každý křesťan. On je naším příkladem nejen pro svou neposkvrněnou čistotu, ale pro svou trpělivost, jemnost a přívětivost své povahy. Vyl pevný jako skála, když se jednalo o pravdu a povinnost, ale byl také stále laskavý a zdvořilý. Jeho život byl dokonalým obrazem pravé zdvořilosti. Pro nuzné a utlačované měl vždycky laskavý pohled i slovo útěchy.

Jeho přítomnost vnášela čistější ovzduší do domovů a Jeho život byl kvasem, který působil na všechny složky společnosti. Bez úhony a čistý chodil mezi nemyslícími, hrubými, nezdvořilými, uprostřed nespravedlivých publikánů, bezbožných Samaritánů, pohanských vojáků, drsných venkovanů a smíšeného davu. Tu a tam pronesl slovo pochopení, když viděl lidi unavené a donucené nosit těžká břemena. On se o jejich břemena dělil a opakoval jim naučením která si osvojil přirozenou láskou, laskavostí, laskavostí a Boží dobrotou.

Těm nejdrsnějším a nejméně nadějným snažil se vlévat naději tím, že jim stavěl před oči jistotu, že by se mohli stát bezúhonní a upřímní, a mohli by dosáhnout charakteru, který prokáže, že jsou Božími dětmi.

Služba nevěřícím. - Třebaže byl Žid, Kristus obcoval se Samaritány a postavil se tak proti farizejským obyčejům svého národa. Vzdor jejich předsudkům přijímal pohostinnost tohoto opovrhovaného lidu. Spal pod jejich střechami, jedl s nimi u jejich stolů, sdílel s nimi potravu, připravovanou a podávanou jejich rukama, učil v jejich ulicích a jednal s nimi s největší laskavostí a zdvořilostí.

Ježíš sedával jako čestný host u stolu s publikány, ukazoval jim svým porozuměním a družnou vlídností, že uznává lidskou důstojnost. A lidé toužili stát se hodnými Jeho důvěry. Jeho slova padala do jejich žíznivých duší jako požehnaná životodárná síla. Těmto vyvrhelům společnosti se otvírala možnost nového života a probouzely se v nich nové podněty.

Pádný důkaz pro evangelium. - Kristova láska změkčuje srdce a uhlazuje veškerou drsnost povahy. Učme se od Něho, jak spojovat vysoký smysl pro čistotu a poctivost se slunností temperamentu. Laskavý, zdvořilý křesťan je nejnápadnějším důkazem ve prospěch evangelia, jaký se může vyskytnout.

Chování některých věřících křesťanů se nedostává laskavosti a zdvořilosti do té míry, že o tom, co oni nazývají dobrým, se mluví jako o zlém. O jejich upřímností se nedá pochybovat jejich bezúhonnost je mimo diskusi. Ale upřímnost a bezúhonnost nenapraví nedostatek laskavosti a zdvořilosti. Takoví lidé si potřebují uvědomit, že plán vykoupení je plánem milosrdenství uvedeným v činnost, aby změkčoval, co je tvrdé a drsné v lidské přirozenosti. Oni potřebují pěstovat tuto vzácnou křesťanskou zdvořilost, která činí lidi laskavými a ohleduplnými vůči ostatním. Křesťan má být plný pochopení, právě tak jako pravdivý, soucitný a zdvořilý, přímý a poctivý.

Lidé ze světa se snaží být zdvořilí, vypadat tak milí, jak je jen možno. Vystavují se na odiv své vystupování a své způsoby, aby měli co největší vliv na ty, s nimiž se stýkají. Využívají svých znalostí a schopností tak obratně, jak dovedou, aby dosáhli tohoto díla. „Synové tohoto světa opatrnější jsou než synové světla ve svém pokolení.“

Jak půjdete životem, potkáte se s těmi, jejichž osud není zdaleka snadný. Dřina strádání bez naděje na zlepšení v budoucnu jim činí jejich břímě velmi těžké. A přidá-li se bolest a nemoc, je břemeno skoro k neunesení. Ustaraní a vyčerpaní nevědí, kam se obrátit, aby se jim dostalo úlevy. Setkáte-li se s takovými, snažte se ze všech sil, abyste jim pomohli. Božím záměrem není, aby se Jeho děti před sebou navzájem uzavíraly. Pamatujte, že Kristus zemřel stejně tak za ně, jako za vás. Ve svém jednání s nimi buďte soucitní a zdvořilí. To vám otevře cestu, abyste jim pomohli, získali jejich důvěru, vnukli jim naděje a odvahu.

Kristova milost mění celého člověka. - Apoštol nás vyzývá: „Jak ten, který vás povolal, svatý jest, i vy svatí ve všem obcování buďte; Neboť naspáno jest: Svatí buďte, nebo já svatý jsem.“ Kristova milost mění celého člověka tak, že hrubého činí jemným, surového mírným, sobeckého štědrým. Ovládá náladu i hlas. Její působení je patrné ve zdvořilosti a něžném pohledu, jímž pohlíží bratr na bratra, v laskavých, povzbuzujících slovech a nesobeckých činech. V takovém domově sídlí anděl. Život vydechuje sladkou vůni, které jako svaté kadidlo stoupá k Bohu.

Láska se projevuje v laskavosti, jemnosti, shovívavosti a vytrvalostí v utrpení. Výraz tváře se mění, je v něm nebeský mír. Je patrná stálá dobrota, něco víc než lidská láska. Lidskost se stává účastníkem božství. Kristus je uctíván dokonalostí charakteru. Jakmile jsou tyto změny dokonány, propuknou andělé v nadšený zpěv a Bůh i Kristus se radují z duší, utvářených podle božské podoby.

Líbezný tón a správný jazyk. - Měli bychom si navyknout, aby naše mluva zněla příjemnými tóny, abychom užívali čistý, správný jazyk a laskavá, zdvořilá slova. Laskavá slova jsou pro duši jako rosa a tichý déšť. Písmo o Kristu říká že na Jeho rtech je milost, aby „uměl příhodně ustalému mluviti slova.“ A Pán nás žádá: „Řeč vaše vždycky budiž příjemná,“ „aby dala milost posluchačům.“

Někteří, s nimiž jste ve spojení, budou hrubí a nezdvořilí, ale vy sami nebuďte kvůli tomu méně zdvořilí. Ten, kdo si přeje zachovat úctu k sobě samému, musí být opatrný, aby zbytečně neranil sebeúctu jiných. Toto pravidlo by se mělo bez výjimky dodržovat vůči nejtěžkopádnějším, nejvíc klopýtajícím.

Vy nevíte, co Bůh zamýšlí činit s těmito zdánlivě mílo slibnými lidmi. On v minulosti přijal osoby, které nebyly slibnější nebo přitažlivější, aby pro Něho vykonaly velké dílo. Jeho Duch, který se zmocňuje srdce, probudil veškerou schopnost k ráznému činu. Pán poznal v těchto hrubých, neotesaných kamenech vzácný materiál, který obstojí ve zkoušce bouře, žáru i nátlaku. Bůh se nedívá tak, jako člověk. Nesoudí podle zdání, ale zpytuje srdce a soudí spravedlivě.

Zapomínejme na sebe, buďme vždy na stráži, abychom potěšili druhé, nadlehčili jejich břemena činy něžné laskavosti a skutky nesobecké lásky. Tyto pozorné laskavosti, začínající v našich domovech a rozšiřující se daleko mimo jejich okruh, vytvářejí sumu životního štěstí, a nedbá-li se jich, pak podstatně přispívají k pocitu bezútěšného života.“

- MS 69, 1902. (Publikováni v RH 20.8.1959.)

Rejstřík - na začátek na začátek

EllenWhiteova.cz - Zajímavé webové odkazy