Hleď od vlastního „já“ k Ježíši - 1850. - I řekl anděl: „Mějte víru Boží.“ Viděla jsem, že někteří se příliš usilovně pokoušejí věřit. Víra je tak prostá, ale vy hledíte nad ni. Satan se pokoušel oklamat některé z upřímných dětí a přiměl je, aby spoléhali na sebe a tím nalezli mravní hodnotu. Pochopil jsem, že se musí hledat dál od svého „já“ k Ježíšově hodnotě a zavrhnout sebe jako závisle a nehodné - protože používají Jeho milost - a že od Něho musí vírou čerpat sílu i duchovní potravu.

- Letter 8, 1850.

Spoléhat jedině na Ježíšovy zásluhy - 1862. - Každý člen rodiny by měl pamatovat, že všichni musí vzdorovat našemu lstivému nepříteli, jak jen dovedou, a že každý musí úpěnlivými modlitbami i nepoddávající se vírou spoléhat na zásluhy Kristovy krve a hlásit se k Jeho vykupující síle.

Síly temna obklopují naši duši, zakrývají Ježíše našim zrakům a my někde můžeme jen s lítostí a úžasem čekat, až mrak přejde. Tato období jsou někdy strašná. Naděje se zmenšuje a zmocňuje se nás beznaděje. V těchto děsných hodinách se musíme učit důvěřovat, spoléhat jedině na zásluhy vykoupení a ve vší své nehodnosti se obracet k zásluhám ukřižovaného a vzkříšeného Spasitele. Nikdy nezahyneme, pokud toto činíme - nikdy!

- 1T 309, 310 (1862).

Pravda má posvětit život - 1869. - Bratr a sestra P si musí dát práci, aby dali do pořádku svůj dům i své srdce… On (bratr P) neviděl a necítil nezbytnou potřebu Ducha Božího v srdci, aby ovlivňoval život, slova i činy. Jeho náboženská zkušenost byla příliš formální.

Teorii o pravdě chápal a uznal, ale zvláštní účinek posvěcení z pravdy nepoznal. Jeho „já“ vstoupilo do popředí. Když se ve shromáždění mluvilo o něčem, co nebylo na jeho úrovni, činil výtky, nikoliv v lásce a pokoře, ale nepříjemně, přísnými, ostrými slovy. Užívání tak silných slov není vhodné pro žádného křesťana, zejména pak ne pro člověka, který sám potřebuje mnohem větší zkušenosti, a který musí napravovat velmi mnoho chyb.

- MS 2, 1869.

Pravé posvěcení přináší ovoce - 1874. - Vaše názory na posvěcení a svatost, které jste zastávali nebyly tak ryzí, aby přinášely ovoce pravé jakosti. Posvěcení není dílem vnějšku. Netkví v modlení a napomínání při shromáždění, ale zmocňuje se samého života, formuje slova a přináší činy, které přetvářejí charakter…

Zdá se, že existují důležitá postavení, která musí zastávat lidé opravdu posvěcení, kteří mají ducha Mistrova. Pak nastává veliká nutnost přemáhat své „já“, aby vady jejich povahy nemařily jejich práci a námahu.

- MS 6,1874.

Zdokonalený charakter Enocha a Eliáše - 1874. - Od časů Adamových odolalo v každé generaci několik jedinců každé satanově lsti a vystupovali jako ušlechtilí představitelé Toho, jenž ukázal, co člověk dokáže udělat a jaký dokáže být - Krista, který napomáhá lidskému úsilí a pomáhá člověku přemáhat satanovu moc. Enoch a Eliáš jsou praví představitelé toho, čím by se lidstvo mohlo stát svou vírou v Krista, kdyby se k tomu rozhodlo. Satan byl nanejvýš znepokojen, protože tito ušlechtilí, svatí muži, stáli bez poskvrny uprostřed mravní zkázy, která je obklopovala, zdokonalovali své spravedlivé povahy a byli uznáni hodnými, aby byli vzati na nebesa. Poněvadž vystupovali s mravní silou, ušlechtilou bezúhonností a přemáhali satanova pokušení, nemohl je dostat pod nadvládu smrti. Jásal, že má sílu přemoci Mojžíše svým pokušením, a že dovede zkazit jeho obdivovanou povahu a přiměl ho k hříchu, když si před lidem přisvojoval slávu, která náleží Bohu.

- RH 3.3.1874.

Víry a činy při spasení - 1878. - Všechny vaše dobré činy vás nemohou spasit; přesto však není možné, abyste byli spaseni bez nich. Každá oběť, přinesena pro Krista, bude pro vás věčným ziskem.

- RH 21.3.1878.

Hlavní je doufat v Krista - 1879. - Miloval jsi Krista, třebaže tvá víra byla někdy slabá a tvé naděje zmatené. Ježíš je však tvým Spasitelem. On tě nespasí proto, že jsi dokonalý, ale protože Ho potřebuješ a ve své nedokonalosti jsi v Něj doufal. Ježíš tě miluje, mé drahé dítě. Smíš zpívat „ve stínu Tvého trůnu můžeme již v jistotě dlíti; Tvá paže sama postačí, naše ochrana je jistá.“

- Letter 46, 1879.

Spravedlivé činy, vážené při posledním soudu - 1881. - Kazatelé někdy lidu říkají, že musí pouze věřit, že Ježíš to všechno vykonal a že jejich vlastní činy nejsou ničím. Avšak Boží slovo jasně říká, že při posledním soudu budou přesně vyváženy a rozsudky se budou opírat o uváděný důkaz.

Některý člověk vládne deseti městům, jiný pěti, jiný dvěma; každému se dostane odměny přesně podle toho, co dobrého udělal se hřivnami, které mu byly svěřeny. Podle toho, jak se snažíme konat skutky spravedlnosti, co čníme pro svůj vlastní prospěch a co pro spásu duší, dostaneme odplatu.

- RH 25.10.1881.

Jediná naděje Ellen Whiteové je v Kristu - 1881. - Při své nedávné bolestné ztrátě jsem uviděla věčnost zblízka. Byla jsem jakoby přivedená před veliký bílý trůn a uviděla jsem svůj život tak, jak se tam bude jevit. Nemohu najít nic, čím bych se mohla pyšnit, žádnou zásluhu, kterou bych mohla obhajovat.

„Jsem nehodná, nehodná i Tvé nejmenší přízně, ó, můj Bože,“ volám. Mou jedinou nadějí je ukřižovaný a vzkříšený Spasitel. Hlásím se k zásluhám Kristovy krve. Ježíš spasí bez výjimky všechny, kteří v Něm skládají svou naději.

- RH 1.11.1881.

Zápas o zdokonalení charakteru - 1882. - Nikdy nemůžeme pokojně hledět na našeho Pána, jedině tehdy, když naše duše jsou bez poskvrny. Musíme být dokonalým obrazem Krista. Každá myšlenka se musí stát závislá na Kristově vůli. Jak to vyjádřil veliký apoštol, musíme dojít „v míru postavy plného věku Kristova.“ Tohoto stavu nikdy nedosáhneme bez opravdové snahy. Budeme-li chtít dosáhnout dokonalosti křesťanské povahy, musíme denně ze všech sil zápasit s vnějším zlem a vnitřním hříchem. - 30.5.1882.

Základní prvky, předložené na Generální konferenci r. 1883.

- GW 411; 1SM 350-354.

Pátek 9.11.1883 - Hleďte k Ježíši. - Dnešního rána působil mezi námi duch opravdové přímluvy k Pánu, aby mezi námi ukázal svou moc. Cítila jsem velkou potřebu modlitby a Pán nás uslyšel a požehnal nám. Byla podána svědectví mnoha lidí bez odvahy, kteří cítili, že jejich slabosti jsou tak velké, že Pán jich nemůže použít pro svou věc. Toto byla řeč nevěry.

Snažila jsem se těmto drahým duším poukázat na Ježíše, který je naším útočištěm, jistou pomocí v každé době nouze. On se nás pro naše hříchy nevzdává. Smíme dělat chyby a působit bolest Jeho Duchu, ale když činíme pokání a přicházíme se zkroušeným srdcem, neodvrátí se od nás…

Sobota 10.11.1883 - Přijďte takoví, jací jste. - Slyšela jsem i svědectví, jako je toto: „Nemám takové světlo, jaké si přeji; nemám záruku Boží přízně.“ Taková svědectví vyjadřují jen nevěru a temnotu.

Očekáváte, že vaše zásluha vás doporučí do Boží přízně, a že musíte být prosti hříchu, než se spolehnete na Jeho moc, že vás spasí? Odehrává-li se ve vaší mysli takový zápas, obávám se, že nezískáte žádnou sílu a nakonec ztratíte odvahu. Jako byl na poušti vyvýšen měděný had, tak byl vyvýšen Kristus, aby táhl všechny lidi k sobě. Všichni, kteří pohlédli na hada - na prostředek, který určil Bůh - byli uzdraveni; tak musíme i my ve své hříšnosti, ve své velké nouzi „pohledět a žít.“

Když si představujeme svůj bezmocný stav bez Krista, nesmíme ztrácet odvahu. Musíme spoléhat na zásluhy ukřižovaného a vzkříšeného Spasitele. Ubohá, hříchem nakažená, odvahy zbavená duše, vzhlédni a zůstaň živa. Ježíš se za své slovo zaručil; spasí všechny, kteří přicházejí k Němu. Vyznejme tedy své hříchy a přinášejme dál ovoce vhodné k pokání.

Ježíš je dnes naším Spasitelem. Prosí za nás na nejsvětějším místě nebeského svatostánku a chce nám odpustit naše hříchy. Celý rozdíl mezi námi zde na světě po stránce duchovní je v tom, zdali spoléháme na Boha bez pochybování jako na jistý základ, nebo zda hledáme, abychom našli nějakou spravedlnost v nás samých, než přijdeme k Němu. Hleďte dál od svého „já“ k Beránku Božímu, který snímá hříchy světa. Pochybovat je hřích. I ta nejmenší nevěra -jestliže ji chováme v srdci - zaplétá duši do viny a přináší velkou temnotu a nesnáz…

Zdá se, že někteří cítí, že musí být zkoušeni a musí dokázat Pánu, že jsou přetvořeni, než mohou požadovat Jeho požehnání. Tyto drahé duše však mohou už teď žádat požehnání od Boha. Musí mít Jeho milost, Kristova ducha, aby pomáhal jejich slabostem, jinak nemohou vytvářet křesťanské charaktery. Ježíš má rád, když přicházíme k Němu takoví, jací jsme - hříšní, bezmocní, závislí. Tvrdíme, že jsme dětmi světla, nikoliv noci, ani temnoty; jaké máme právo být nevěřící?

- RH 22.4.1884.

Středa 14.11.1883. - Pravé náboženství znamená shodu s Boží vůli. - Někteří hledí stále k sobě místo k Ježíši; ale, bratři, vy chcete být oděni ve spravedlnost Kristovu! Důvěřujete-li ve svou vlastní spravedlnost, jste opravdu slabí, neboť jste vystaveni satanovým šípům a po výsadách, jimž se nyní těšíte, se budete muset setkat s vážnými zápasy. Jste příliš chladní. Máte příliš malou víru. Málo očekáváte, dostáváte tedy málo a spokojujete se s velmi malým úspěchem. Jste vystaveni zklamání ze svého „já“, z toho, že se spokojujete s nějakou formou zbožnosti. To nebude nikdy stačit.

Ve svých srdcích musíte mít živou víru; pravda se musí hlásat mocí shůry. Lidi můžete zasáhnout jedině tehdy, pomáhá-li ježíš vašim snahám. Pramen je otevřen; můžeme se osvědčit a na oplátku občerstvovat jiné. Kdyby tyto vaše vlastní duše oživeny, slavnými, přesnými pravdami, které hlásáte, zmizela by netečnost, mdloba i lhostejnost a jiní by pocítili vliv vašeho zápalu a opravdovosti.

Pravé náboženství není ničím jiným než shodou s Boží vůli a poslušností ve všem, co On přikázal. Ono nám zase dává duchovní život, Kristovu spravedlnost a povzbuzuje zdravé a šťastné cvičení těch nejlepších schopností mysli i srdce. Nekonečná bohatství, sláva i blaženost věčného života se nám udílejí za tak prostých podmínek, jako když je na dosah největších ubožáků a největších hříšníků přinesen drahocenný dar. Musíme je poslouchat a věřit. Jeho přikázání nejsou bolestná a poslušnost vůči Jeho požadavkům je i v tomto životě podstatnou věcí pro naše štěstí.

- RH 27.5.1884.

Pondělí 19.11.1883 - Pohleď na Něj a žij. - Kolik lidí koná lopotnou práci, když kráčí po úzké cestě svatosti. Mnohým nepřipadá klid a mír této požehnané cesty dnes o nic blíž, než v minulých letech. Na to, co je blízko, se dívají zdaleka, dělají obtížným to co Ježíš učinil jako velmi prosté. On je ta „cesta, pravda i život.“ Plán spasení ve Slově Božím je jasně ukázán; světská moudrost byla toužebně vyhledávána, ale moudrost Kristovy spravedlnosti velmi málo. A duše, které by byly mohly spočinout v Ježíšově lásce jsou stále na pochybách a sužují se mnohými věcmi.

Svědectví, která jsou zde podávaná, nevyjadřují velkou víru. Není těžké věřit, že Ježíš odpustí jiným, ale každému připadá nemožné osvědčovat živou víru na sobě. Ale, drazí bratři, je prospěné vyjadřovat pochybnosti o Kristově ochotě přijímat vás? Obávám se, že jste příliš závislí na cítění, když to činíte kriteriem. Tím mnoho ztrácíte; oslabujete nejen své vlastní duše, ale i duše jiných, kteří hledí na vás.

Ježíši musíte důvěřovat sami za sebe, sami pro sebe si musíte přivlastnit Boží sliby, že jste zanedbávali povinnosti, že jste se nemodlili, jak byste měli.

Zdá se vám, že Ježíš je od vás vzdálený a myslíte si, že On se oddálil od vás. Jste to však vy, kteří se od Něho odloučili. On čeká na váš návrat. Přijme zkroušení srdce. Jako rty nás ujistily, že On je ochotnější dát Ducha svatého těm, kteří Ho žádají, než rodiče, kteří ochotně dávají svým dětem prospěšné dary.

My jsme zraňováni, poskvrňováni hříchem; co máme dělat, abychom se uzdravili z jeho malomocenství? Pokud to je ve vaší moci, vyčistěte chrám ode vší poskvrny a pak hleďte na „Beránka Božího, který snímá hřích světa.“ (J. 1,29).

Jestliže si jste vědomi svých potřeb, neplýtvejte svými silami tím, že byste o nich mluvili a truchlili nad nimi, ale vzhlížejte k Ježíši a žijte dál. Ježíš je náš jediný zachránce; a přestože miliony lidí, kteří potřebují být uzdraveni, opovrhují Jeho nabízeným milosrdenstvím, ani jeden, kdo důvěřuje jeho skutkům, nebude ponechán k zahynutí.

Proč se zdráháte přijít k Ježíši a získat odpočinutí a pokoj? Tohoto požehnání se vám může dostat už dnes ráno. Satan vám naznačuje, že jste bezmocní a sami se nemůžete učinit šťastnými. Je to pravda; jste bezmocní. Ale vyvyšte před něj Ježíše: „Mám Spasitele, v Něho doufám a On nikdy netrpí, abych byl zahanben. V Jeho jménu vítězím. On je mou spravedlností a korunou mé radosti.“ Ani jeden člověk zde nesmí cítit, že jeho případ je beznadějný, neboť tomu tak není.

Snad se vám zdá, že jste hříšní a nehodni, ale právě proto potřebujete Spasitele. Máte-li hříchy, které chcete vyznat, neztrácejte čas. Tyto chvíle mají nesmírnou cenu. Jestliže pak budeme vyznávat hříchy své, věrný jest Bůh a spravedlivý, aby nám odpustil hříchy, a očistil nás od všeliké nepravosti.“ (1J. 1,9). Ti, kteří lačněji a žízní po spravedlnosti, budou nasyceni, neboť Ježíš to zaslíbil. Náš předrahý Spasitel! Jeho paže jsou rozevřeny, aby nás přijaly a Jeho velké láskyplné srdce čeká, aby učinilo šťastnými.

- RH 1.7.1884.

Nepravé posvěcení - 1885. - Byl jeden muž - kazatel - neadventista, jmenoval se Brown, možná, že ho znáte (Ellen Whiteové vyprávěla v modlitbě adventistů v Santa Rose v Kalifornii zkušenost, která se přihodila na lodi rok předtím, když cestovala z Portlandu ve státě Oregon do Kalifonie). Tvrdil, že je svatý. Řekl, že myšlenka kajícnosti v Bibli není. „Přijde-li nějaký člověk ke mně a řekne, že věří v Ježíše, přijmou ho rovnou do církve, ať je pokřtěny, nebo ne. Udělal jsem to tak už s mnoha lidmi. A už šest roků jsem nezhřešil.“

A dále řekl: „Na této lodi jsou lidé, kteří věří, že my jsme posvěceni tím, že zachováváme zákon. Na této lodi je žena, jmenuje se Whiteová, která tomu učí.

Uslyšela jsem to, přistoupila jsem k Němu, a řekla: „Bratře Browne, takový výrok nemohu připustit. Paní Whiteová nikdy takovou věc v žádném svém spise nenapsala ani nikdy neřekla, protože my nevěříme, že zákon někoho posvěcuje.“

Věříme, že tento zákon musíme zachovávat, jinak nebudeme spaseni v nebeském království. Kdo zákon překročí, nemůže být spasen. Zákon nikoho neposvěcuje, ani nás nespasí; tento zákon trvá a volá: „Čiňte pokání, aby vaše hříchy byly smazány. A pak jde hříšník k Ježíši a když hříšník slíbí, že bude plnit požadavky zákona, On vymaže skvrny jejich viny, osvobodí je a dá jim moc u Boha.“

- MS 5,1885.

Nemůžeme volně přestupovat přikázání - 1886. - Vy chcete slyšet volání „toliko věř.“ Satan věřil a třásl se. My musíme mít víru, která pracuje s láskou a očišťuje srdce. Panuje přesvědčení, že Kristus pro nás učinil všechno a že my můžeme dál přestupovat přikázání a nebudeme za to voláni k zodpovědnosti. Toto je největší podvod, jaký kdy satan vymyslel. My musíme zaujímat stanovisko, že za žádnou cenu nechceme přestupovat přikázání, a že chceme být v takovém duchovním stavu, abychom v duchovních věcech mohli vychovávat jiné.

- MS 44, 1886

Mravní síla od Ježíše - 1886. - Kristus věděl, že člověk nemůže odolávat pokušení bez Jeho pomoci. Proto souhlasil s tím, že odloží svá královská roucha a vezme na sebe lidskou přirozenost, abychom my mohli být bohati. Sestoupil na tuto zemi, trpěl, dovede nás pochopit a pomáhá nám odolávat pokušení. Přišel, aby dodal člověku mravní síly, ale tím nechtěl říci, že člověk nemusí nic dělat, protože každému je uložen nějaký úkol a Ježíšovy zásluhy mu přitom pomáhají přemáhat hřích a satana.

- MS 46, 1886.

Takové dobrácké náboženství, které činí z hříchu světlo - 1887. - „A dám vám srdce nové, a ducha nového dám do vnitřností vašich.“ Věřím celým srdcem, že Duch Boží se vzdaluje ze světa a ti, kterým se dostalo velikého světla a vhodných příležitostí, kterých nevyužili, budou od něho opuštěni jako první, neboť působili duchu Božímu neustále bolest. Nynější satanova činnost, která se jeví v působení na lidská srdce, na církve i národy, by měla vyburcovat každého, kdo se zabývá biblickým proroctvím. Konec se blíží. Nechť naše sbory povstanou. Nechť je Boží proměňující moc vyzkoušena v srdci jednotlivých členů a pak poznáme hluboké působení Ducha Božího. Pouhé odpuštění hříchu není jediný výsledek Ježíšovy smrti. On přinesl nekonečnou oběť nejen proto, aby byl odstraněn hřích, ale aby lidská přirozenost byla obnovena, aby nabyla své původní krásy, povstala ze svých trosek a byla uzpůsobena pro Boží přítomnost…

Žebřík, který viděl Jákob, představuje Krista. Jeho jeden konec spočíval na zemi a nejvyšší příčka sahala až do nebe. Je to předobraz spasení. Máme vystupovat příčka za příčkou po tomto žebříku a má-li být někdo z nás nakonec spasen, musí přilnout k Ježíši jako k příčkám žebříku. Kristus je tu pro moudrost, spravedlnost, posvěcení a vykoupení věřícího…

Dojde k několika strašlivým pádům těch, kteří si myslí, že stojí pevně, protože mají pravdu; nemají ji však, protože ona je v Ježíši. Chvilková bezstarostnost může duši uvrhnout do nenapravitelné zkázy. Jeden hřích plodí druhý, druhý připravuje cestu třetímu a tak dále. My, jako Boží věrní poslové, Ho musíme neustále prosit, abychom Jeho mocí byli zachováni. Jestliže uhneme od povinnosti jen malý kousíček, jsme v nebezpečí, že budeme pokračovat na cestě hříchu, která končí v záhubě. Pro každého z nás existuje jen jediná naděje: upnout se ke Kristu a s veškerou energií se snažit dosáhnout dokonalosti Jeho charakteru.

Toto dobrácké náboženství, které vidí v hříchu světlo, a které neustále žije z Boží lásky k hříšníkovi, povzbuzuje hříšníka, aby věřil, že Bůh ho spasí, i když on hřeší dál a ví, že je to hřích. Tak to dělají mnozí z těch, kteří vyznávají, že věří přítomné pravdě. Pravda stojí stranou jejich života, a to je důvod, proč už nemá sílu přesvědčit a obrátit duši. Musíme se ze všech svých tělesných i duševních sil snažit nedbat o svět, jeho zvyky, jeho praktiky a jeho mravy…

Když přestaneme hřešit a budete se cvičit v živé víře, získáte hojnost Božího požehnání.

- Letter 53, 1887.

Druhým příchodem končí příprava duše - 1888. - Roucho vašeho charakteru musí být očištěno v prameni, který vytryskl, aby smyl všechnu nečistotu. Vaše mravní hodnota bude zvážena na váhách ve svatyni svatých, a budete-li shledáni lehkými, budete navěky zatraceni. Každá hrubost i surovost musí být z vaší povahy odstraněna před Ježíšovým příchodem, neboť Jeho příchodem skončí připravena pro každou duši.

Jestliže jste neodložili svou závist, žárlivost a nenávist jednoho ke druhému, nemůžete vstoupit do království Božího. Přinesli byste s sebou jen stejné sklony; ve světě, který má přijít, však nic takového nebude. Tam nebude nic než láska, radost a svornost. Někteří budou mít zářivější koruny než jiní, ale v srdci vykoupených lidí nebudou žádné žárlivé myšlenky. Každý bude dokonale spokojen, neboť všichni budou odměněni podle toho, co vykonali.

- ST 10.2.1883.